Citáty o zákonu

Ze zapálených kazatelů se lehce stávají přikazovatelé a zákonodárci; z hledačů nových cest vylučovatelé jedině správné trasy.

Na počátku byla hudba. Hudba je podstatou světa. Svět roste rytmicky a dynamicky. Růst se zpomaluje, aby tím pak více nabral na rychlosti. Takový je zákon každého organického života na zemi, i člověka a lidstva. Nápory vůle. Růst světa - to je kultura. Kultura - to je hudební rytmus.

Tvrdý zákon, ale zákon. - Dura lex, sed lex.

Mělo by být stanoveno zákonem, že i ženatí a vdané mají právo na lásku.

Kdo nezná zákony, připravuje se o potěšení je přestupovat.

Co nepřipouští přirozenost, to nestvrzuje žádný zákon.

Žádný zákon nikdy neučinil lid více spravedlivým a dvojnásobně to platí o úctě k zákonu.

Teorie krásného umění se mění každou chvíli, ale zákony pravdy a krásy jsou nekonečné.

Poslušnost našich choutek je otroctví a poslušnost zákona, který jsme si sami stanovili, je svobodou.

Len povrchné mysle môžu podľahnúť bludu a horliť za národného Boha, za národné náboženstvo, bláznivo sa pokúšať vtesnať Boha, stvoriteľa celého sveta, kráľa a zákonodarcu všetkých národov, pred ktorého veľkosťou sú národy nepatrné ako kvapka vo vedre6, do hraníc jedného národa, uväzniť ho do krvného priestoru jedinej rasy.

Čím horší je stát, tím více má zákonů.

Ale nemohli jste se dožadovat spravedlnosti, protože když nemáte prachy, zákon pro vás neplatí.

Počítej se zákony, ale i s tím, že existují výjimky.

O názorech pánů profesorů [hostitelé pana Klause] se již bavit nebudeme. Pokud se týká zákona na ochranu prezidenta a zákona o policii, tyto zákony jsou bezvýznamné a v praxi se nepoužívají. -reakce na otázky: "Pane ministerský předsedo, plně souhlasím s názory profesorů Holmese a Einsteina, kteří dávají na první místo vyřešení otázek ústavních, politických a společenských před řešením otázek ekonomických. Mám tři otázky, které s tím souvisejí. První: Kdy zrušíte zákon, podle nějž kdokoliv usvědčený z pomlouvání prezidenta či parlamentu může být uvězněn až na dva roky?" (Šum údivu v sále.) "Druhá otázka: Kdy zrušíte zákon, který dává policii pravomoc používat ilegálních metod při vyšetřování? Komunistická policie skutečně používala ilegálních metod, ale tehdejší vlády se tyto metody uzákonit neopovážila."

Moc, která drží města a lidi pohromadě, je čestné zachovávání zákonů.

Není potřeba přijímat zákony. Drobné akcionáře ochrání neviditelná ruka trhu.

Mezi dvěma lidmi budiž při dobrodiních tento zákon: Jeden by hned zapomněl, co dal, a druhý aby nikdy nezapomněl, že něco dostal.

Starý zákon je zrušen, člověk konečně ví je v nezúčastněné bezrozměrnosti universa, z něhož náhodně vystoupil, sám. Ani jeho osud, ani jeho povinnost nestojí nikde napsány. Je na něm, aby si zvolil mezi říší světla a temnotou.

Zpřísňování trestů je jen marným pokusem omezených hlav, terorem si vynutit úctu k zákonům. Přitom je možno pozorovat, že země, v nichž jsou tělesné tresty nejhroznější, jsou zároveň zeměmi, v nichž jsou tyto tresty nejčastější.

Představa dědičných zákonodárců je stejně absurdní jako dědičný matematik, či dědičný mudrc, stejně absurdní jako dědičný poeta laureatus.