Charles Louis Montesquieu (1689 – 1755)
Francouzský filosof a spisovatel, především kritik francouzského absolutismu a společnosti své doby.
Kdo chce vládnout, nesmí hnát lid před sebou, ale kráčet před ním.
Ženy a tlučhubové. Čím dutější je hlava, tím víc se snaží se vyprázdnit.
Pakliže nás žena miluje, odpustí nám i naše nedostatky, pokud nás nemiluje, neodpustí nám ani naše přednosti.
Velmi prudce zamilovaní bývají obvykle zamlklí.
Každý, kto má v rukách moc, má sklon ju zneužívať.
Člověk musí mnoho studovat, aby málo věděl.
Řečníci zpravidla to, co chybí na hloubce, nahrazují délkou.
Zdá se mi, že i u těch nejhezčích žen jsou dny, kdy na nich vidím, jaké budou, až budou ošklivé.
Lidé, kteří se rádi vzdělávají, nejsou nikdy nečinní.
Všichni neodvážní lidé rádi vyhrožují, neboť cítí, že by hrozby udělaly dojem na ně samé.
Duše panovníka je kadlubem, který dává tvar všem ostatním.
Kapitál skromnosti přináší vždy vysoké úroky.
Zákony jsou pavučiny, skrze něž velké mouchy proletí, kdežto malé se do nich zapletou.
Kdo se žene za duchaplností, dohoní hloupost.
Štěstí vězí spíše ve všeobecném založení ducha a srdce, které se otevřou štěstí tak, jako mohou uchovat lidskou přirozenost, než v množství konkrétních šťastných momentů života. Spočívá spíše ve schopnosti přijímat tyto šťastné okamžiky. Nevězí v radosti, nýbrž v hravě lehké schopnosti přijímat radost, v odůvodněné naději nacházet radost kdykoli, ve zkušenosti, že necítíme žádné obecné znechucení nad věcmi, které zakládají štěstí druhých.
Nevěřte nikdy prvému dojmu, protože ten je vždy správný.
Láska a přátelství jsou dvě různé věci, aspoň nevím, že by přátelství někoho přivedlo do blázince.
Je jisté, že povaha lásky a povaha přátelství jsou zcela odlišné: přátelství ještě nikdy nikoho nepřivedlo do blázince.
Nic neshledávám tak obtížným, jako být duchaplný ve společnosti hlupáků.
Francouzi o svých ženách téměř nemluví, bojí se totiž, aby o nich nemluvili před lidmi, kteří je znají lépe než oni sami.