Henry David Thoreau (1817 – 1862)
Americký filozof, esejista, moralista a básník.
Nenarodil jsem se proto, abych byl k něčemu donucován, vždy budu dýchat po svém vlastním způsobu. Uvidíme, kdo je silnější. Jakou sílu mají masy? Jenom kteří se řídí vyššími zákony než já, mne mohou k něčemu nutit…Nechci ani slyšet o lidech, kteří by byli většinou nuceni žít určitým způsobem života.
Myšlením můžeme býti bez sebe a přece býti při smyslech.
Nejlepší je ta vláda, která nevládne vůbec.
Člověk je tím bohatší, čím méně má věcí, o které se musí starati.
Měli bychom rozdávati svou odvahu a ne své zoufání, svou dobrou mysl a zdraví a ne svou chorobu, a starati se, aby se nákazou nešířila.
Tisíckrát sekne do větví zla ten, kdo má namířeno na kořen, a možná že ten, kdo věnuje nejvíce času a peněz nuznému, svým způsobem života nejvíce rozplizuje bídu, kterou se marně snaží zmírniti. Je jako pobožný otrokář, který obětuje výnos každého desátého otroka na to, aby ostatní nemusili v neděli pracovati.
Veřejné mínění je jenom mírný tyran proti našemu vlastnímu mínění.
Často se stává, že nemocnější člověk se stará o zdravějšího.
Lidé se trefí tam kam míří, proto ať míří vysoko.
Býti probuzen znamená býti živ.
Jestliže jste postavil vzdušný zámek, vaše práce nemusí být zbytečná. Nyní k němu dělejte základy.
Věci se nemění. My se měníme.
Jestliže vlády nemají zájem naslouchat mým peticím, proč bych já měl naslouchat peticím jejich?
Bosé nohy jsou starší nežli střevíce.
Buďsi tvůj život jakkoli nízký, pusť se s ním do křížku a žij jej; neprchej před ním a nespílej mu. Není tak špatný, jako ty jsi. Vypadá nejubožeji, když jsi nejbohatší. Sudílek najde i na ráji chyby. Miluj svůj život tak chudý, jak je.
Civilizace sice zdokonalila naše domy, ale nezdokonalila také tak lidí, kteří v nich obývají. Vytvořila paláce, ale nebylo tak snadno vytvořiti šlechtice a krále.
Cožpak musíme vždy hleděti k tomu, abychom měli stále více a nemohli bychom se spokojit také někdy s málem?
Člověk by se měl nejraději oblékati tak jednoduše, aby se sám mohl odíti potmě a měl by žíti po všech stránkách tak samostatně a pohotově, aby, kdyby se města zmocnil nepřítel, mohl jako starý filosof vyjíti z brány bez bázně s prázdnýma rukama.
Dejte mi chudobu, která se těší pravému bohatství.
Dříve než ozdobíme své domy okrasami, očišťme jak své zdi, tak svůj život, a základem všeho učiňme krásnou domácnost a krásný život; doposud smysl pro krásu pěstujeme většinou venku, kde není ani domu, ani domácího pána.