Citáty o smutku

Život je všední, to jen romanopisci z něho činí patetickou komedii. Smrt je vždycky jen smutná. -str.53

Neohlížejte se smutně za minulostí, už se nevrátí.
Raději moudře využijte přítomnosti. To je správná cesta.

Sláva může být pro ženu jen zábleskem štěstí v jejím smutku.

Nejsmutnější pro mě bylo, když jsem se vrátil domů a byl jsem zavřený, poslali mě na Mírov a nechal jsem rodinu s dceruškou doma a nevěděl jsem, co se se mnou stane. (o návratu do vlasti)

Smutným hodiny se zdají dlouhé.

Nezkrotný smutek omámené duše vyháněj rozumem.

Lepšie byť smutný s láskou ako bez nej veselý.

I když násilí v obraně vždy bude v očích lidí pevných zásad smutnou nezbytností, mnohem horší by bylo, kdyby pachatelé zla vládli spravedlivým.

Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.

Smutným údělem králů a krásných žen je, že v davu lichotníků, který je obklopuje, nemohou rozeznat přítele.

Není nic smutnějšího než lampa za bílého dne, kterou zapomněli zhasnout. Možná, že ani nezapomněli, ale ruka už neměla síly, aby to zbytečné světlo zhasla.

Zkušenost nám nebrání udělat stejnou hloupost znovu, ale tropíce jí, jsme značně smutnější.

"Víš..., když je člověku moc smutno, má rád západy slunce..."

Smutní nenávidí veselé, veselí smutné.

Rozumnější ustoupí. Smutná pravda. Na této pravdě se zakládá světovláda hlouposti.

Vy tedy, sire, nehrajete whist? Běda, jak smutné stáří si připravujete!

Jeden z našich největších omylů je myslet si, že nám časem přibude něčeho jiného, než let a smutku.

"Šel jsem po cestě se dvěma přáteli - slunce zapadalo za horu nad městem a fjordem - pocítil jsem nápor smutku - nebe se náhle změnilo v krvavou červeň. Zastavil jsem se, opřel o zábradlí, smrtelně unaven - přátelé se po mně ohlédli a pokračovali dál - díval jsem se nad plápolajícími mraky na fjordem, byly jak krev a meč, a město - modročerný fjord a město - mí přátelé šli dál a já tam stál a třásl se strachy - cítil jsem jakoby velký, nekonečný výkřik šel tou nekonečnou přírodou."

Není smutnější podívané než na mladého pesimistu, vyjma snad pohledu na starého optimistu.

Ti, kdo jsou sami, mají smutný život, ale nejsmutnější smrt.