Citáty o smutku - 3. strana
Tip: u známých osobností se při najetí myší na jméno zobrazí krátké info o daném člověku.
Nic není tak truchlivé, jako když se někomu tvrdí, že je smutný, ale že by měl být veselý.
Láska je velký mistr. Učí nás být tím, čím jsme nikdy nebyli. Zahání překážky naší povahy a její náhlé účinky vypadají jako zázraky. Z lakomce činí rázem rozmařilce, ze zbabělce statečného a drsného činí uhlazeným. Zbystřuje rázem i nesmutnější duši a dodává i nejprostšímu ducha.
Po souloži je každý tvor smutný.
Byl smutný - jako studna bez vody
Úsměv je odpočinkem unavenému, nadějí malomyslnému, slunečním světlem smutnému a nejlepším přirozeným prostředkem proti trápení.
Nebýt milován znamená pro dospělého člověka pouze něco nepohodlného, nepříjemného a smutného. Není to však nic, kvůli čemu bychom měli panikařit, chovat se násilnicky nebo se opíjet do němoty.
Smutní nenávidí veselé, veselí smutné.
Je to ale smutná epocha, když je snadnější rozbít atom, než zničit předsudky.
Každá zmena, aj tá, ktorú sme si želali, prináša čosi smutné. S tým, čo odchádza, odchádza totiž aj kúsok z nás.
Je to smutné, ale mládí musí jednou odejít. I když si je člověk zachová v srdci, žel přírodě, nezachová si je v kolenou.
Nezáleží mi na tom, jestli to sbohem řeknu smutně nebo rád, ale když odněkud odcházím, tak si chci uvědomit, že odcházím. Když to člověk neví, je mu pak ještě hůř.
Člověk, to je pýcha, krutost, zrada, podlost, násilí. Sešlé lidské tělo, to je smutek, stud, strach, výčitka a naděje.
Smutné na lásce je nejenom, že netrvá věčně, ale že i rozčarování, které přináší, rychle míjí.
Čtyři věci, Bože, ti mohu nabídnout, které nejsou nikde mezi tvými poklady: svou nicotnost, svou smutnou chudobu, svůj zhoubný hřích, svou upřímnou lítost. Přijmi tyto dary a přijmi jejich dárce.
Není nic smutnějšího než lampa za bílého dne, kterou zapomněli zhasnout. Možná, že ani nezapomněli, ale ruka už neměla síly, aby to zbytečné světlo zhasla.
Možno je láska smutnou záležitosťou života, ale nie je to ešte dôvod na to, aby sme nad ňou ronili slzy.
Smutným hodiny se zdají dlouhé.
Proč ti, kteří se opozdili, vyhlížejí vesele, a ti, co čekali, jsou smutní?
Stáří a bezmocnost jsou smutní druhové posledních let života.
Stáří je smutné, ne proto, že přestávají všechny radosti, ale proto, že přestává naděje.