Henryk Sienkiewicz (1846 – 1916)
Polský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu, charakteristický svým katolickým pohledem na svět. Největší slávu získal svými historickými romány, týkajícími se polských a křesťanských dějin.
Stáří a bezmocnost jsou smutní druhové posledních let života.
Bohatý si může dovolit všechno, dokonce i ctnostný život.
Jsme národ od základu demoralizovaný a zkrachovalý. Cizinci, který by něco takového tvrdil, bych vyrazil zuby, ale mezi námi řečeno - tak tomu je [...] [Zdroj: Tadeusz Bujnicki: Sienkiewicz, ale który? (Sienkiewicz, ale který?), polský týdeník Polityka, 45/2006, str. 74]
Je lehké najít si milenku a udržet si přítele. Těžší však je najít si přítele a udržet si milenku.
Lež stejně jako olej plave na povrchu pravdy.
Milovat nestačí, je třeba také umět milovat a umět naučit lásce.
Politikové dělají vždy stejnou chybu - říkají: To je hloupé, a proto nemožné. Měli by raději říkat: Je to hloupé, a proto možné.
Hudba je jako moře. Stojíme na jednom břehu a vidíme daleko, ale druhý břeh spatřit nemůžeme.
Komu je život těžký, tomu bude země lehká.
Člověk najde ve světě vždycky snadněji filozofování než dobrou radu.
I největší tvůrčí génius plodí bezvýznamnosti, totiž své epigony.
Kdo má své místo na vrcholu sopky, je vždycky v nebezpečí.
Hudebník, který chce, aby jeho nástroj byl nejvíc slyšet, je záhubou každého orchestru.
Čím je spisovatel lepší, tím méně literárně píše.
Doktríny neopíjejí o nic méně než alkohol.
Čím je spisovateľ lepší, tým menej literárne píše.
Hudobník, ktorý chce, aby jeho nástroj bolo najviac počuť, je záhubou každého orchestru.
Komu je život ťažký, tomu bude zem ľahká.
Kto má svoje miesto na vrcholu sopky, vždy je v nebezpečenstve.
Ženy neodpouštějí mužům omyly, kterých se sami dopustí.