Citáty o náboženství - náhodné
Tip: u známých osobností se při najetí myší na jméno zobrazí krátké info o daném člověku.
Keď rozmýšľam o tom, čo sa deje vo svete a v Cirkvi, ktorá je jeho svedomím, a keď uvažujem o sebe ako o malej súčasti sveta a Cirkvi, mám dojem, že vchádzame do stredu búrky.
Křesťanství ve skutečnosti stojí na láskyplném vztahu s určitou osobou, a to s Ježíšem Kristem.
Bible nám říká, jak se dostat do nebe, nikoli jak se nebe pohybuje.
Nesetkal jsem se ještě nikde s hodnotou, která by byla motivována ateismem. Neznám ani jednu - byť prostou - skladbu či skutek, za kterým by stálo: činím tak z lásky k Boží neexistenci.
Bůh je v náboženství pozdní jev.
Náboženství spočívá ve víře, že cokoli se děje - je mimořádně důležité.
V antropologii je nutné separovat čistou pravdu od jejího použití v medicíně, sociální ekonomii, politice a náboženství.
Po pádu berlínské zdi jsme svědky procesu, který vede k neustálému oslabování tradičních institucí jako jsou státy a církve a k přenášení moci na velké soukromé společnosti a mezinárodní organizace.
Teď uvidí, kolik máme divizí. (po smrti J. V. Stalina v roce 1953, v reakci na Stalinovu otázku "Kolik divizí má papež?", jíž sovětský diktáror odmítal účast Vatikánu na mírových jednáních po 2. sv. válce)
Evangelium začíná žít teprve tam, kde křešťané stojí vedle jiných a vyznávají: my jsme ještě mnohem bezbožnější, viníky jsme my, my v církvi. Nebylo by v Evropě zpohanštělých davů, kdyby tu byla skutečná církev. (Křesťanská revue 1936)
Skutečnost náboženství je zděšení člověka před sebou samým.
Ať je to již víra náboženská, víra národní, politická nebo víra v krásu a v potřebnost nějakého díla, každá společenská víra obdivuhodně posiluje lásku.
Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. [Bible - 1. list Korinťanům, 1. kapitola, 18. verš]
Ježiš na vás stále čaká v tichu. (Matka Tereza)
Etické hodnocení církve ohledně rozvodu a potratu je jasné a dobře známé: jedná se o vážná pochybení, která porušují lidskou důstojnost, vyvolávají hlubokou nespravedlnost v lidských a sociálních vztazích a urážejí samotného Boha, který je garantem manželského svazku a autorem života.
Postoj církevních hodnostářů lze charakterizovat slovy: "Žena je nejlepším přítelem člověka".
Ateisté urážejí boha, anžto nevěří, že člověk byl stvořen k jeho podobě. Věřící ho urážejí tím, že v to věří.
Ježiš nevolá k novému náboženstvu, ale k životu.
Jest to jedna z nejméně pochopitelných běd člověka, že musí svěřovat to, co má nejdrahocenějšího, něčemu tak nestálému a tvárnému, jako je bohužel slovo. Bylo by třeba veliké odvahy, kdyby se měl pokaždé ověřovat nástroj… -Deník venkovského faráře
Apoštol je vyslancom, ale ešte prv je "znalcom" Ježiša. [Generálna audiencia, Vatikán, Námestie sv. Petra (22. marec 2006)]