Citáty o knihách

Staré dřevo k spálení, stará kniha ke čtení, staré víno k pití, starý přítel k vyprávění.

Žena je buď kniha se sedmi pečetěmi anebo korespondenční lístek.

Za všetko, čo je vo mne dobré, vďačím knihe.

Děláme-li hudbu, nesmíme malovat, básnit, popisovat. Ale to, co zhudebňujeme, je přece jen celý člověk (tedy cítící, myslící, dýchající, trpící člověk). Nelze také nic namítat proti "programu" (i když to není právě to nejvyšší) - ale musí být projevem hudebníka, a ne literáta a filosofa, malíře (ti všichni jsou v hudebníkovi zahrnuti).

Je zoufalé nemít rozečtenou krásnou knihu, nemít v zásobě nic, co bychom mohli otevřít bez zklamání.

A classic - something that everybody wants to have read and nobody wants to read. - Klasická literatura je něco, co by chtěl mít každý přečtené, ale co nikdo nechce číst.

Nikdy nepoužil slovo, kvůli kterému by čtenář musel zalistovat ve slovníku. -William Faulkner

Čím je spisovatel lepší, tím méně literárně píše.

Kvůli tomuhle čteme: protože skoro každá (aspoň trochu dobrá) kniha se nějak dotýká našeho skutečného života, protože téměř pokaždé narazíme na něco, co jsme prožili nebo prožíváme. (Báječný rok)

Některou knihu čteme tak, jako bychom autorovi dávali almužnu.

"Já je čtu pravidelně, stejně jako čtu třeba Lidové noviny. A řeknu vám, že mi je mnohem hůře z Lidových novin." (Odpověď na otázku: "Četl jste někdy Haló noviny?" v rozhovoru pro Hospodářské noviny, 26. 5. 2006) "Haló noviny čtu pravidelně, stejně jako jiné noviny, a řeknu vám, že mnohem hůře mi je z Lidových novin." (Tak popsal novinám své čtenářské preference Jiří Paroubek, Respekt 22/06) w:Hospodářské noviny

Kniha nie je nič viac, ako trojrozmerný kus rozhorúčeného svedomia. Bez nej by duchovný rod nemal pokračovanie, vyhynul by. Nemali ju opice. (Niekoľko tvrdení, 1922)

Naše postavení by bylo naprosto beznadějné nebýt jednoho. Existuje jedna věc v celém vesmíru, o níž víme víc, než se můžeme dozvědět z vnějšího pozorování. Tou věcí je člověk. Lidi nejen pozorujeme, lidmi jsme. Proto také víme, že se lidé nacházejí pod mravním zákonem, který nevytvořili, ale který nemohou zapomenout, a o němž vědí, že by ho měli být poslušni. ... Kdyby někdo studoval člověka zvenčí a neznal jazyk, takže by nemohl obdržet žádnou z našich informací zevnitř a byl odkázán na pozorování toho, jak si počínáme, nikdy by nezískal nejmenší důkaz o existenci mravního zákona. ... Stejně tak bychom se nikdy nemohli nadít, že pokud by bylo něco nad nebo za pozorovanými fakty, mohli bychom to objevit zvenčí. ... Kdyby mimo vesmír existovala nějaká řídící síla, nemohla by se nám ukazovat jako jeden z faktů uvnitř tohoto vesmíru - o nic víc než můžeme říci, že architekt domu je ve skutečnosti v tom domě zdí, schodištěm nebo krbem. Mohli bychom očekávat, že se projeví jediným možným způsobem, a sice v nás samých jako vliv nebo příkaz... [z knihy K jádru křesťanství, str. 24]

Erudice: prach vyklepaný z knihy do prázdné lebky.

Filozofie je zapsána do této veliké knihy, tj. vesmíru, který je neustále vystaven našemu pohledu, ale nemůže být pochopen, pokud se nejprve nenaučíme jeho jazyku, v němž je zapsán. Jeho jazykem je jazyk matematiky a jeho znaky jsou trojúhelníky, kruhy a další geometrické obrazce, bez nichž by nebylo možno sestavit byť jediné slovo. Bez těchto znaků a slov vesmírem člověk bloudí jako temným labyrintem.

Aby existovali velcí básníci, musí existovat velcí čtenáři.

Knihy o zdraví čtěte pozorně, mohli byste zemřít na tiskovou chybu.

Plagiát je základem všech literárních literatur kromě té první, kterou ostatně neznáme.

Jsi-li ve společnosti žen a chceš z ní číst jako z knihy, nepoužívej slepeckého písma.

Knihy jsou hrobkami myšlenek.