Citáty o knihách - náhodné
Tip: u známých osobností se při najetí myší na jméno zobrazí krátké info o daném člověku.
Na rozhovory se připravuji tak málo, jak to jenom jde. Něčtu předem knihy autorů, které zpovídám, když toho o lidech vím moc, cítím se zahlcený informacemi.
S pomocí knih se mnozí stávají učenými i mimo školy. Bez knih nebývá učený nikdo ani ve škole.
Bylo by užitečnější studovat více lidi než knihy.
Znamená-li demokracie reprezentaci, jedná se v první řadě o paušální reprezentaci systému, který demokracie formálně ztělesňuje. Jinými slovy, zastupitelská demokracie je v první řadě konsensuální reprezentací kapitalismu neboli toho, co bylo dnes přejmenováno na ‚tržní hospodářství. To je příčinou její strukturální zkorumpovanosti. (z knihy De quoi Sarkozy est-il le nom?)
Knihy mají své osudy a své životy. A hynou nezájmem čtenářů. Nikdo by nevyslovil pochybnosti o Odysseji, ale jen málokdo ji ještě čte. Jestliže ještě nezahynula nezájmem čtenářů, je to zásluhou několika jedinců, kteří ji nesou dějinami, ve svých statečných srdcích a moudrých hlavách. Čeká! Čekám, až se mé srdce stane natolik statečným a moje hlava natolik moudrá, abych ji otevřel i já.
Četba dobré knihy je ustavičný dialog, při kterém nás kniha oslovuje a naše duše odpovídá.
...bolo mi celkom jedno, ako sa nazýva sila splodivšia knihu, lebo tá sila bola neporovnateľne väčšia než ja i než básnické koncepcie, ktoré ma obklopovali. (Sprievodný list, 1930)]
Dobrá a krásna kniha je tá, ktorá plným priehrštím rozsieva otázniky.
Kniha je vždy rozhovor, ktorý sa nemohol uskutočniť.
Doma jsem tam, kde mám knihovnu.
Domnívám se, že člověk se nemá za to, co je, ani stydět, ale ani se povznášet. Prostě si říct - Pán Bůh tě postavil sem a nalož s tím, jak můžeš nejlépe. (V rozhovoru pro knihu Renáty Holčákové Ztráty a nálezy v životě.)
Věřím v politickou rovnost. Jsou však dva navzájem opačné důvody, proč být demokratem. Můžete si myslet, že všichni lidé jsou tak dobří, že se mohou podílet na vládě republiky, a tak moudří, že republika potřebuje jejich radu. To je podle mého názoru falešná, romantická nauka o demokracii. Na druhé straně můžete věřit, že padlí lidé jsou tak zkažení, že žádnému z nich není možno svěřit nekontrolovanou moc nad jeho spoluobčany. Věřím, že toto je pravým důvodem demokracie - jak říká lord Acton - že "všechna moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně". Jedinou nápravou bylo odnětí pravomocí a jejich náhrada zákonnou fikcí rovnosti. [esej Jednotlivec a kolektiv, kniha Sloni a kapradí, str.12]
Je zúfalé nemať rozčítanú krásnu knihu, nemať v zásobe nič, čo by sme mohli otvoriť bez sklamania.
Většina dnešních knih vypadá, jako by byly sepsány zajeden den, a to z knih, které byly přečteny den předtím.
Pořádná knížka není pro to, aby čtenář líp usnul, ale vyskočil z postele a rovnou v podvlíkačkách běžel panu spisovateli naplácat držku.
Ak si v spoločnosti žien a chceš z nej čítať ako z knihy, nepoužívaj slepecké písmo.
Na světě je dnes už tolik knih, že při příští potopě Bůh pravděpodobně nepoužije vodu, ale papír.
Zjistil jsem, že se z knihy velmi poučím, ale samy ze mne člověka neučiní.
Tváří v tvář vyhlášce mi literatura připadá strašně zbytečná.
Psát román není jako vyprávět něco spojeného s reálným světem. Podstatou je navázání hry mezi čtenářem a spisovatelem. Je to spojené se sváděním. [Writing a novel is not like narrating something related directly to the real world. Its a matter of establishing a game between reader and writer. Its related to seduction.]