Citáty o knihách

Nikdy nečtu předem knihu, kterou mám recenzovat, abych nebyl předpojatý.

Muži umělci jsou umělci, ženy umělkyně jsou ženy. Takhle věci fungují a bylo to tak vždycky. Literatura je ještě více macho-umění než ostatní. Existuje hranice mezi sentimentální literaturou a mužnou literaturou, na kterou by mělo být pamatováno. Muži spisovatelé mají svou plodnost velmi zakotvenou a je to hrůza, pokud žena prodá více knih než oni. [Male artists are artists, female artists are women. That’s the way things work, and they have always been this way. Literature is an even more macho art than others. There’s a border between sentimental literature and virile literature, which should be kept in mind. Male writers are very embedded into their virility, and it’s a threat if we women sell more books than them.]

Politika není špatné povolání. Když uspějete, dostane se vám spousty poct. Když se zostudíte, můžete o tom aspoň napsat knihu.

Nie tí miluju knihy, ktorí ich nedotknuté schovávajú v skriniach, ale tí, ktorí ich majú ustavične v rukách.

Kritik dopsal konečně svou zdrcující recenzi, teď si bude moci tu knihu v klidu přečíst.

Zaprášenou knihovnu má ten, kdo je nepořádně sečtělý.

Dovolenou skratkou je napríklad to, ak pri príprave na skúšku preštudujeme stručný výťah z knihy, namiesto toho, aby sme ju čítali celú. Pokiaľ je ten výťah dobre napísaný a obsahuje potrebné fakty, môžeme získať nevyhnutné vedomosti spôsobom, ktorý nám ušetrí veľa času a úsilia. Opisovanie pri skúške je však nedovolenou skratkou. Môže síce ušetriť čas, ale získaná hodnosť o svojom nositeľovi podáva klamný a falošný obraz.

Naše literatura potřebuje kritiky, avšak naši spisovatelé nepotřebují kritiky, ale jen recenze.

Pro mě je důležité to dílo, které mám právě napsat, protože nevím jak to mám udělat. To zaměstnává pozornost. S těmi napsanými už mám klid. Kniha je jako infekce, organismus si s ní nějak poradí. Onemocní na nějaký čas až do doby, než přijde jiná infekce.

Knihy nejsou morální či nemorální. Knihy jsou dobře či špatně napsané. A dost.

Knihy mají své osudy a své životy. A hynou nezájmem čtenářů. Nikdo by nevyslovil pochybnosti o Odysseji, ale jen málokdo ji ještě čte. Jestliže ještě nezahynula nezájmem čtenářů, je to zásluhou několika jedinců, kteří ji nesou dějinami, ve svých statečných srdcích a moudrých hlavách. Čeká! Čekám, až se mé srdce stane natolik statečným a moje hlava natolik moudrá, abych ji otevřel i já.

Mnohý pokrm odsunujeme od sebe, jakmile jsme ho okusili. Proč bychom měli každou knihu bez rozdílu pročísti celou?

Plagiát je základem všech literárních literatur kromě té první, kterou ostatně neznáme.

Knihy jsou mrtvým materiálem jen tehdy, dokud do nás nezasejí něco, co v nás vyklíčí a přinese užitek našemu okolí.

Nic nečetl. Nebyl čtenářem, ale spisovatelem.

V životě jsem nikdy nikomu nezáviděl, spíš jsem schopen velkého obdivu k výlučnosti a výjimečnosti. Možná je to tím, že mám své kořeny na vesnici. To vesnické klukovství strašně pomáhá nehrát si na důstojnost. Neoblékat si ráno se sakem podobu na celý den, protože stejně nakonec každý pozná, že je to póza. Herec by měl být ve všedním životě svůj, aby mu zbylo dost sil, až se večer rozevře opona. (závěr knihy Pokus o kus pravdy)

Angličan je široko daleko tím nejkrásnějším tvorem na světě. (z knihy Romantic Love and Personal Beauty)

Román je plod lidské iluze, že můžeme pochopit druhého. Ale co víme jeden o druhém? Nic! Jediné, co můžeme učinit je podat svědectví každý sám o sobě. Všechno ostatní je překročení naší pravomoci. Všechno ostaní je lež.

Lepší než vysedávat v knihovně je spávat se sečtělou ženou.

Kniha života je plná vykřičníků i otazníků.