Citáty o světě

Přátelé ve štěstí, přátelé na světě jsou jako pes, který potud, dokud poutník sedí u stolu a drží v ruce kost, vrtí ocasem, aby mu ukázal, jak ho má rád, a když má poutník ruce prázdné, už ho nezná.

V umění nakonec člověk je tvůrcem, který určuje bytí obrazu, jeho charakter a prostředky výrazu. Nezaměňujme přírodu s uměleckým dílem. Milovati přírodu a dělati obrazy jsou dvě různé věci. Neděláme podobu světa, spíše oslavu a podobenství jeho. Pokora před přírodou je jistě klad, ale při malování nesmí být člověk pasivní. Na obraze nesmí být tupý opis, nesmí to být dílo člověka, který trpně přírodu přejímá a opisuje.

Jsem ochoten k jakékoli restituci, já jsem ochoten k čemukoli, za jedné jediné podmínky: posaďte k tomuto stolu dvacet osm mých příbuzných, které jste zavraždili za druhé světové války. Protože toho nejste schopni, nebudeme se vracet do minulosti. (k německým majetkovým nárokům v České republice)

Z posmutnělé bílé tváře komika vyzařovala naivita a nevinnost dítěte, modré oči se dívaly na svět, kterému se klaun marně snažil porozumět. Ať už hrál cokoli, byl to stále týž nedůvěřivý, bezmocný človíček, který vzbuzoval soucit jedněch a druhým nastavoval tvář k ráně. (o Harrym Langdonovi )

Tomáš Baťa byl velký, silný člověk a tvořil podmínky pro nový, silný život v době, kdy takřka po celém svět lidé naříkali na krizi, která zbavuje otce a živitele rodin zaměstnání, nedbaje jejich nejlepší vůle pracovat a starat se svědomitě o jejich ženy a děti.

Kdyby byl Karel Čapek psal jinou řečí než češtinou, byl by světový spisovatel. Jeho jasnozřivost, to je neco jako když jsme četli knihy Julese Vernea. Jenomže Čapek byl navíc filozof. Tím Verneho předčil. Škoda, že se nějak zapomnělo, jaký to byl spisovatel. Myslím si, že je naše rodinné stříbro.

Big Pete je nejlepším brankářem na světě a proti Liverpoolu to znovu dokázal. Byl nešťastný ze zranění, která ho provázejí v této sezóně, ale po svém návratu pokračuje ve skvělé formě. Byl prostě fantastický. - Frank Lampard

Vítej zlatý hattricku, jsme po třetí za sebou mistři světa!!! (radost po gólu Davida Moravce na MS 2001 a dokonání zlatého hattricku)

Bůh nemá jiné ruce než ty naše, buď změníme svět, nebo to neudělá nikdo. [Gott hat keine anderen Hände als die unsrigen, entweder wir verändern die Welt, oder niemand wird es tun.]

Proč vůbec točím filmy? Hledám Zemi nikoho, ostrov, na který ještě nevstoupila noha filmařova, planetu, na které ještě žádný režisér nevztyčil vlajku objevitele, svět, který existuje jen v pohádkách.

Je to prostě jakási nová móda, móda boření mýtů, móda nastavování zrcadla, móda zvláštní, leckdy velmi flagelantské reinterpretace vlastních dějin. Často se dovídáme z různých povrchních komentářů (a teď budu schválně přestřelovat, ale ne moc), že husité byli vlastně banda obyčejných lapků, kteří jen ničili a drancovali Evropu, že doba pobělohorská nebyla dobou temna, ale naopak dobou rozkvětu a vzdělanosti, a že v Rakousko-Uhersku se nám vlastně dařilo docela dobře, a neměli jsme je proto bourat, stačilo je přetvořit jenom na jakousi středoevropskou nebo podunajskou federaci. Někdy to zkrátka vypadá, že stačí jen otočit znaménka a barvy, zaměnit bílou za černou, dát místo plusu minus - a hle, nové české dějiny jsou na světě. Takového Edvarda Beneše jsme ostatně od roku 1989 stačili otočit už dvakrát. Napřed to byl exponent buržoazie - za komunistického režimu, po listopadu 89 se z něj nakrátko stal významný demokratický politik - a dnes už je to opět v médiích jakýsi přisluhovač nebo dokonce agent Stalina. A když už jsme u toho: hlavní tragédií druhé světové války, jak se někdy zdá při četbě médií nebo dívání se na televizi, už není nacistická genocida českého národa, ale poválečné excesy během odsunu Němců. Dámy a pánové, já záměrně karikuji, záměrně to přeháním - a vy to víte. Ale stejně tak víte, že kus pravdy mám, a já zase vím, že vás to - stejně jako mě - zlobí. Máme zaplaťpánbůh demokracii, máme zaplaťpánbůh svobodu slova, a proto nechť si každý říká a píše, co chce. Ale to, vážení přátelé, platí i pro nás. Proto si tady slibme, že k těmto věcem nebudeme mlčet, že budeme psát a mluvit, kde to půjde a jak to půjde, a že prostě nenecháme veřejný prostor zaplnit povídačkami o vlastní historii, která je obrácená naruby pod praporem jakési podivné nesmyslné sebereflexe. Když to budeme dělat, tak to nejhorší, co se nám může stát, je, že nám nějaký krasoduch občas vynadá do nacionalistů nebo nás obviní, že máme jiráskovsko-nejedlovské vidění světa - a to, dámy a pánové, nebolí, na to se dá zvyknout.

Nikdy nebudu někým, kdo píše výlučně o zpěvu ptáků, ačkoliv zpěv ptáků velmi obdivuji, ale ne natolik, abych se stáhl ze světa historie, protože historický svět je také přitažlivý. To co mne doopravdy zajímá, je sepětí historického světa s nehybným světem kosmickým, nebo lépe řečeno pohybujícím se, ale v úplně jiném rytmu. Nikdy nebudu vědět, jak ty dva světy spolu existují: bojují jeden s druhým a doplňují se navzájem - a to rozhodně stojí za úvahu.

Mladí lidé si myslí, že peníze jsou to nejdůležitější na světě. Když zestárnou, vědí to jistě.

Žít je nejvzácnější věc na světě; většina lidí jen bídně přežívá.

Svět je sice divadlo, ale role jsou mizerně obsazeny.

Stejně jako ostatní rodilí Izraelci neboli Sabrové jsem neměl osobní zkušenost s holocaustem ani jsem s tím nebyl nijak úzce spojen, avšak stejně jako většina příslušníků mé generace jsem žil v jeho stínu. Tomu se nelze v Izraeli vyhnout. Čím víc se to snažíme potlačovat, tím víc to vyskakuje z hlubin našeho podvědomí. Shledal jsem, že přemýšlím nad osudem této ženy. Byla zachráněna ze samotných čelistí očistce - jen proto, aby nalezla smrt v Nahariji. Když uslyšela první salvu kaťuší, vyběhla ven, aby zavolala své dvě děti do krytu - a byla na místě zabita, před jejich očima. Tato scéna je bude patrně strašit po zbytek jejích života. Předpokládá se, že ministr obrany provádí své vyhodnocení a dospívá ke svým rozhodnutím chladným racionálním myšlením. Není přitom ze zásady místo pro city. Je jeho povinností vzít v úvahu celou paletu otázek: Je vojenský zásah nezbytný? Co se stane v jeho důsledku? Co na to řeknou Spojené národy? Ale ministr obrany je pouze z masa a krve. Jeho soudy nemohou být zcela odděleny od jeho osobnosti, od jeho pocitů - a možná dokonce ani od jeho filosofie. Během doby, kdy jsem byl velitelem letectva, jsem často radíval politickým místům, aby používala naše letadla proti nepřátelským cílům; a potom, když byla moje rada přijata, jsem vysílal piloty na jejich cestu. Jako ve všech demokraciích má zvolená vláda úplnou kontrolu nad vojenskými silami a velitel letectva se zodpovídá ministru obrany. Ale nyní byla konečná odpovědnost na mně, a já jsem zjistil, že jsem rozpolcen. Existovaly ohledy, které mě vedly k váhání, zda použít letectvo. Vláda Likudu měla jestřábí image, který jsem si nepřál více zdůrazňovat. A byl tu také další podstatný moment: každá akce z naší strany pravděpodobně vyprovokuje teroristy, aby rozšířili odvetu na naše severní osady. Tato eskalace by vedla ke zhoršování bezpečnosti v hustě obydlené oblasti. Musel jsem mít na mysli i to, že naši piloti nejsou žádní supermani. Stačila jen jediná bomba, která by spadla mimo cíl, a už tak dost pošramocené pověsti Izraele u světového veřejného mínění by byla zasažena další rána. Je těžké snést pohled na televizní záběry libanonských dětí, hrabajících se troskách a hledajících své rodiče - strašný a někdy nevyhnutelný důsledek války. Nicméně jsem v duchu viděl tu ženu z Naharije. Na Sinaji už nedošlo k žádnému krveprolití déle než tři roky. Ale na severu mohl izraelský občan přijít o život ve víru každodennosti. S teroristy není možné mít slitování. Se souhlasem ministerského předsedy Begina jsem vydal pokyn, aby letouny odstartovaly na svou misi. [po raketovém teroristickém útoku v severním Izraeli, při kterém zahynula žena přeživší holocaust, se rozhoduje zda a jak reagovat na tento útok]

Nejen, že Froda hraji. Já jsem Frodo. Miluji dobré jídlo, rád lenoším, jsem malý a stejně jako hobit žasnu nad tímto světem.

Přišel jsem na svět, abych si postavil život dle obrazu srdce svého. (Těžká hodina)

I žena chce svět lepší a jinačí a žena jen pláče, když ruce jí na to nestačí.

Svět šťastného je jiný než svět nešťastného. (6.43)