Jiří Wolker (1900 – 1924)
Český básník, autor proletářské poezie.
Kdosi říkal, že žena je zázrak, kdosi, že vše na světě je zázrak. Myslím si, že zázrak netvoří bůh, ale lidské srdce. Vše, co milujeme, stává se zázrakem. A proto je to pro nás nejvíce žena.
Umění žít je umění milovat skutečnost.
Smrt není zlá, co zlé je, to umírání je.
I žena chce svět lepší a jinačí a žena jen pláče, když ruce jí na to nestačí.
Jsme typickými lidičky 20. století. Kdybychom si nenaříkali, necítili bychom se dosti moderními.
Láska není věc lehká, je to věc vážná a slavnostní.
Přišel jsem na svět, abych si postavil život dle obrazu srdce svého. (Těžká hodina)
Láska je na to, aby vedla, a čas je plamen očistný.
Nebýti lásky, lidé by zemřeli touhou, že nemohou stát se tím, čím chtějí být. Láska přišla na svět proto, aby každý poznal výsostnost zázraku - že je právě tím, čím je.
Lidé se chtějí sebe zmocniti. A nejvíce v lásce. Tím také svrchovaně trpí. Poznávají, že člověk je v jádru svobodný. Byť bychom jakkoli pevně drželi jeho srdce, nikdy tomu neuvěříme.
Člověk musí mít někoho rád; člověk je sám, ztratil se mezi lidmi.
Ztrácet lásku je krutější než ji ztratit, a ztrácet život je krutější než ztratit ho.
Na básnících je, aby našli velikost doby.
Lidé lidem dveře otevírají.
Dnešní doba žádá srovnávání. Srovnávejte salóny se suterénem, rentiéry s dělníky, milostpaní se šičkami z fabrik. Srovnávejte - a najdete moudrost dneška.