Citáty o smrti

Láska přináší nakonec žal, protože jeden musí zemřít dřív než druhý.

Ak by sa vyhlásil dobrý dôkaz pre posmrtný život - horlivo by som si ho preveril; ale museli by to byť skutočné vedecké údaje, nie iba anekdoty vravím, že je lepšia tvrdá pravda než utešujúca fantázia.

Neklesaj na duchu, ani v zlých pomeroch: maj nádej - len tá nás neopustí ani v smrti.

Rodíme se jen jednou, dvakrát se nelze narodit, nýbrž je jisté, že po celou věčnost nebudeme již existovati. A tu ty, který nejsi pánem zítřka, odkládáš své štěstí na dobu pozdější. Život pak míjí v samém prodlévání a jeden jako druhý umíráme, aniž jsme našli pro sebe volnou chvíli.

To, v čem se každá bytost liší, je život, a to, v čem jsou všechny stejné, je smrt.

Rytmus je první věc, kterou dítě slyší v děloze. Rytmus nás obklopuje celý život, a když ho přestanete cítit, znamená to, že jste mrtvý.

Stále si s pohnutím připomínám smrt radistky, mladé dívky Hadassy Lipšicové. Jela v jednom z polopásových vozidel, lehkém obrněném voze, který pocházel z druhé světové války, a který byl už tehdy primitivní. Byla ve spojení s námi na velitelství, když ji zasáhli - a hovořila s námi, stále slaběji a slaběji, až do chvíle, kdy zemřela. Jako štábní důstojník, jako člověk, který plánuje bitvy, nevidíte smrt, když k ní dochází. Slyšíte hluk a vidíte plameny. Vidíte smrt teprve potom, když jsou sbírány mrtvoly. Nikdy jsem si nebyl jistý, co je pro velitele horší, zda vidět kolem sebe padat lidi v průběhu akce, nebo pozorovat studená těla v klidu po boji a znát hrdinské oběti, které ti lidé vykonali na velitelův pokyn. Předpokládám, že odpověď zní, že obě možnosti jsou stejně hrozné a náročné.

Nebojím se smrti, bojím se hanby. Smrt je přirozený jev. Jako jste se narodili, tak jednoho dne zemřete. (2009 o svém boji s rakovinou) [I am not scared of death, Im scared of dishonour. Death is a natural phenomenon. Just as you are born, one day you will die.]

Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem.

Mrtvému lvu i zajíci se posmívají.

Žít je příliš nezdravé. Kdo žije, umírá.

Živé volám, mrtvé oplakávám, blesky odháním.

K čemu všemu nutíš srdce smrtelníků, prokletý hlade po zlatě!

Teprve, když člověk umírá, pozná, co jsou to děti! Ach, drahý příteli, nežeňte se, nemějte děti! Dáte jim život, ony vám dají smrt. Vy je uvedete do světa, ony vás z něho vyštvou.

Duše jsou stejně smrtelné jako těla.

Chudý člověk má stejně nesmrtelnou duši jako lepší lidé.

Každý život si vytvára jemu vlastnú imitáciu nesmrteľnosti. [Each life makes its own imitation of immortality. (en)]

Je lepší zemřít pro něco než žít pro nic.

Smrt by měla být klidným přitakáním, láskyplným rozloučením se starými púřáteli, se světem. Neměla by v ní být obsažena ani stopa tragédie.

Na zdanlivo najjednoduchšie otázky buď neposkytneme žiadnu odpoveď, alebo odpovieme spôsobom, ktorý na prvý pohľad bude pripomínať skôr akýsi podivný katechizmus než priamočiare áno-nie, na ktoré sme z fyziky zvyknutí. Napríklad na otázku, či sa poloha elektrónu mení s časom, musíme odpovedať "nie"; ak sa pýtame, či zostáva stále rovnaká, musíme povedať "nie"; na otázku, či je elektrón v pokoji, odpovedáme "nie", a ak sa pýtame, či je v pohybe, musíme rovnako odpovedať "nie". Podobne odpovedal Budha, keď sa ho pýtali na stav duše po smrti.