François de la Rochefoucauld (1613 – 1680)
Francouzský spisovatel, autor aforismů.
Jestliže člověk miluje příliš, těžko pozná, kdy ten druhý už nemiluje vůbec.
Člověk opravdu chytrý umí svou chytrost skrývat.
Žena je jako lilie: jemný muž se jí neodváží dotknout, ale přijde osel a sežere ji.
Moudrého učiní šťastným docela málo, pošetilého nic na světě, proto jsou téměř všichni lidé na světě nespokojeni.
Láska jako oheň nemůže existovat bez ustavičného pohybu a umírá, jakmile přestane doufat a bát se.
Čeho se na nás dopustí druzí, s tím už se nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.
Žárlivostí chceme mnohdy sami sobě ospravedlnit vlastní nevěru.
Žárlivost je saň, která se krmí nejistotou a pase pořád po nových soustech neklidu a trápení. Jakmile jí dáme jistotu, buď umře hlady nebo nás v zuřivosti rozsápá.
Milovaná bytost má nad námi větší moc než my sami.
Není hloupějšího přání než být vždy nejchytřejší ze všech.
Příroda nás moudře vybavila domýšlivostí, aby nás ušetřila bolestného poznání vlastní nedokonalosti.
Když nás opustí přátelé, najdeme na nich nesnesitelné vlastnosti.
Žárlivost se vždy rodí s láskou, ale vždycky s ní neumírá.
Jak se mají mladí lidé rozhodnout, čím se chtějí stát, v době, kdy ještě nevědí ani co jsou?
Je rozhodně snazší vzplanout láskou, když člověk nemiluje, než se jí zbavit, když miluje.
Rozum neumí příliš dlouho hrát úlohu srdce.
Jsme-li zamilováni, pochybujeme často o tom, v co věříme nejvíce.
Slovy můžeš zatajit, co chceš. Skutky tě prozradí.
Milující ženy lehčeji odpouštějí velké přestupky než malé nevěry.
Láska způsobuje, že nepozorovaně mine čas, a čas způsobuje, že nepozorovaně mine láska.