Citáty o smrti

Je lepší zemřít na AIDS od hezký holky než na infarkt od blbýho šéfa.

Odneste ho simulanta, řekl Bautze, když zjistil, že je muž mrtev.

Tajemství lásky je větší než tajemství smrti.

Odpověď na otázku, co tedy se sezonními depresemi dělali lidé před vynálezem antidepresiv, je více než jednoduchá: Nic. Nemedicinalizovali přirozený stav - smutek přicházející s podzimem, s koncem vegetačního cyklu - a podzimní rozlady chápali jako zákonitou součást roku, jako pouhou reflexi všeobecného umírání, které příroda každý rok na podzim podstupuje.

Láska se rodí z maličkostí, žije z nich a pro ně i umírá.

Lidé prchajíce před smrtí běží za ní.

Prostý člověk, takový, jakého plodí naše civilizace, je člověk esteticky mrtvý.

Nezomrie ten, kto pre cnosť je odsúdený na smrť.

My vidíme ve státě instituci, která byla v historii lidských společností proto zřízena, aby zabraňovala přímému mezi lidmi, aby překážela rozvoji místní a individuelní iniciativy, aby rozbíjela stávající svobody, aby bránila novému jejich rozkvětu - a to vše proto, aby podřídila masy menšinám.......... Ano, smrt - nebo jaro! Buď stále stát, ničící individuelní a místní život, zmocňující se veškerých oborů lidské činnosti, vyvolávající války a vnitřní boje o držení moci, povrchní revoluce, které pouze zaměňují tyrany a na konec této evoluce nevyhnutelně - smrt! Nebo na kusy rozbité státy a nový život znovu počínající v tisících a tisících středisek na zásadě vytrvalé iniciativy jedince a skupin, na zásadě volné dohody.

Každý člověk se dívá na smrt, jako by byl jediný nebo aspoň první, kdo má umřít.

Smrt zde nezvítězí, protože všichni naši mrtví, každý z nich, zemřel za triumf života. (letcům před odletem)

Opravdová sláva, to je skutečná nesmrtelnost.

Představa, že zemřeme, je krutější než umírání...

Láska sa v ňom zrodila pod krídlami smrti.

Život a smrt jsou jako řeka a moře.

Nie je ľahké žiť po smrti. Niekedy je treba minúť na to celý život.

Smrt určena je všemu, co se zrodilo.

Smrt lépe využívá technického pokroku než život.

Smrti se nebojím, jen u ní nechci být.

"Šel jsem po cestě se dvěma přáteli - slunce zapadalo za horu nad městem a fjordem - pocítil jsem nápor smutku - nebe se náhle změnilo v krvavou červeň. Zastavil jsem se, opřel o zábradlí, smrtelně unaven - přátelé se po mně ohlédli a pokračovali dál - díval jsem se nad plápolajícími mraky na fjordem, byly jak krev a meč, a město - modročerný fjord a město - mí přátelé šli dál a já tam stál a třásl se strachy - cítil jsem jakoby velký, nekonečný výkřik šel tou nekonečnou přírodou."