Platón (427 – 347)
Řecký aristokrat a filosof. Dětství směl prožívat jako syn jedné z předních athénských rodin.
Žijeme ve zvláštních časech, kdy mladí i staří jsou vzděláváni ve lži a ten, který se odváží říkat pravdu, je nazýván šílencem či bláznem.
Přístup k moci by měl být zakázán těm, kteří jí milují.
V lásce získáváme největší blaženost, která kdy na světě byla.
..nevědomí nefilosofují a netouží státi se moudrými; a neboť právě v tom záleží zlo nevědomosti, že člověk, který není krásný a dobrý ani moudrý, si o sobě myslí, že je takový. Tak nikdo kdo necítí svého nedostatku, netouží po tom, čeho nedostatku necítí.
Jen mrtví se dočkali konce války.
Muž a žena jsou dvě poloviny, které spějí k tomu, aby vytvořily celek.
V péči o štěstí druhých nacházíme své vlastní.
Myšlení je řeč, kterou vede duše sama se sebou o zkoumaném předmětu.
Největší chybou lékařů je, že se snaží léčit tělo, aniž by léčili duši. Přitom tělo a duše jedno jsou. Nelze je léčit odděleně.
Demokracie - vláda lůzy - je podřízením rozumu vášni.
Láska je vážná duševní choroba.
Všechno co chceš, budeš mít. Nešťastníče!
Žena je muž, který byl potrestán.
Starajíce se o štěstí druhých nacházíme své vlastní.
Jen mrtví viděli konec války; jen mrtví vědí co to znamená žít.
Údiv je postoj člověka, který moudrost skutečně miluje, a není jiný počátek filosofie než tento.
Filosofie je dobrá věc a politická činnost také, ale každá se vztahem k jinému předmětu; kdo má účast v obojím, je uprostřed, nemluví podstatné věci a je horší než obě dvě.
Všechno dění má ten účel, aby bylo životu veškerenstva uskutečňováno šťastné bytí, takže se neděje kvůli tobě, nýbrž ty jsi pro ono veškerenstvo.
Moudří lidé mluví, protože mají co říci; hlupáci mluví, aby něco řekli.
Spravedlivý bude bičován, mučen, vržen do okovů, oslepen a přibit na kříž, aby si uvědomil, že není žádoucí chtít být spravedlivým, nýbrž jeviti se tak.