Platón (427 – 347)
Řecký aristokrat a filosof. Dětství směl prožívat jako syn jedné z předních athénských rodin.
Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem.
Přemýšlením promlouvá duše sama se sebou.
Milující ztrácí jasnozřivost pohledu na předmět své lásky.
Kdo se vzdělává jen tělesně, stává se příliš hrubým; kdo se omezuje na muzické vzdělání, stává se změkčilejším, než je mu prospěšno.
Každý, kdo se snaží být velikým, musí ukázat co velikost vyžaduje.
Dobro je syntéza pravdy, krásy, sebestačnosti, dokonalosti a naplnenia.
Chlapci by sa mali zdržať vína do osemnástich rokov, lebo nie je dobré pridávať ohňu oheň.
Kde niet rovnosti, priateľstvo netrvá dlho.
Starajúc sa o šťastie iných, nachádzame šťastie vlastné.
U nás nastalo jakoby jakési sucho v oboru moudrosti.
Nastala jakási špatná theatrokracie, vláda hlediště.
Celá příroda je sourodá a duše poznala všechny věci.
Člověk musí poznávat podle eidos, pojmového druhu, který pochází z mnoha vjemů a je rozumovým myšlením sbírán v jednotu.
Když se ty jednotlivé věci, jména a výměry, názory a jiné smyslové vjemy vespolek o sebe třou, v laskavých posudcích jsouce opravovány a s nezávistivým užíváním otázek a odpovědí, tu konečně vyšlehne oheň poznání a rozumu o každé jednotlivé věci.
Kdo není schopen mít podíl studu a spravedlnosti, má být usmrcen jako nákaza obce.
Raději trpět bezpráví nežli je činit.
Kdo platí pokutu, je zbavován špatnosti své duše.
Vždyť soudce nesedí na soudě proto, aby dělal právo předmětem milosti, nýbrž aby je rozsuzoval.
Budeme-li to porovnávat a navzájem třít jedno o druhé, snad dosáhneme toho, že spravedlnost vyšlehne, jako když se třou dřeva.
Nemáme se tedy (...) tak mnoho starat o to, co o nás řekne množství, nýbrž co řekne odborník ve věcech spravedlivých a nespravedlivých, ten jeden a sama pravda.