Citáty o osudu - náhodné
Tip: u známých osobností se při najetí myší na jméno zobrazí krátké info o daném člověku.
Já nejsem tak nešťastný jako ti, kdo jsou připoutáni k mému osudu.
Osud je zbabělý pes, když na něj dupneš zalekne se.
Má osud všeho, co u člověka je veliké a všeho, co pochází z jeho myšlenky. Buď je vznešená nebo není. Existuje-li, pak provždycky a stále vzrůstá.
Na svém štěstí i neštěstí lidé s osudem spolupracují.
Moc nevěřím na demokracii, ty byla dobrá možná v Aténách. O mém osudu dnes rozhodují lidé, které politici nacpou párky a opijí.
Člověk rozprostře svou duši jako pěkný ubrus na jídelním stole, zbývá jen, aby osud začal tabuli plnit vínem a pokrmy. Člověk je připraven pochutnat si co nejlépe.
Umění je na věčnost spjato s osudy člověčenstva.
Tak poznal, že překonali mys dobré naděje, a znovu uchopil její velkou a hebkou ruku a pokryl ji drobnými osiřelými polibky, nejprve hrbolaté kůstky zápěstí, pak dlouhé jasnovidné prsty, průzračné nehty, a nakonec hieroglyfy jejího osudu na zpocené dlani.
Trpí-li se ve dvou a nemohou-li si ti dva navzájem pomoci, jitří se jejich bolest až osudně: vždycky to končí tím, že jeden druhému přičítá za vinu, že trpí.
Chudý a slepý mají podobný osud: slepý nevidí nikoho, chudého nikdo.
Ve svém počínání vůči Židům císař postupuje s pragmatickým cynismem: v zemích, kterým přímo vládne, je chrání, jinde je ale ponechá vlastnímu osudu a dokonce svým jednáním přispívá k tomu, že jsou zabíjeni. Uplatí své příznivce v Říši tím, že jim Židy vydá na pospas, čímž je zbaví jejich dluhů. - Johannes Heil
Nikdo si nemůže oprávněně stěžovat na důstojníka, který je postaven na místo, pro které se nehodí: odpovědnost leží na jeho nadřízených či na ministerstvu války... a osud, která Percivala postavil před úkol bránit Singapore, byl krutý.(O Arthuru Percivalovi)
Kam nás osud táhne opět a znovu, tam jděme.
Ne moc, která je pomíjející, ale duch, který trvá - to je naše cesta, náš smysl, náš osud.
Slovo "sudetský", "Sudetenland", "sudeťák" bude navždy v českých zemích spojeno s nacistickým zvířectvím na nás Češích i na demokratických Němcích prováděným v osudné krizi před a po roce 1938. Musíme se snažit o novou dohodu zbavení se i těch smutných, politicky osudných a pro nás nepřijatelných rekvizit nacistické politiky. (Zásadní stanovisko k usnesení představenstva SdS ze dne 7. VI. 1942, odevzdané Wenzelu Jakschovi 1. XII. 1942.)
Žena je osudově sugestivní: žije v jiném životě než ve svém vlastním, žije v našich představách, a neustále je zneklidňuje a oplodňuje.
Pošetilí se osudu bojí, moudří jej snášejí.
Osud je zlomýslný jak stará babizna.
Obrať se čelem k svému osudu: buď se zlu vyhni - a nemůžeš-li se mu vyhnout, nes jej jako muž.
Priazeň osudu získava priateľa, nepriazeň spoľahlivo ho preverí. [Amicos secundae res parant, adversae certissime probant. (la)]