Citáty o osudu

Nepochybuji o tom, že je osudem lidského plemene, aby při svém postupném vývoji přestal jíst zvířata.

Sebeláska má za následek sebeuspokojení a to je pro lidského ducha největší nepřízeň osudu.

Osud je jako písečná bouře, co bez ustání mění směr. (Kafka na pobřeží)

Každý je tvůrcem svého osudu.

Co je většího či statečnějšího než čelit zlému osudu?

Nikdo se lehce nesmiřuje se svým osudem.

Co od doby ledové obývá Zemi, jsou lidé, ne ´národy´. Jejich osud je nejprve určen tím, že tělesný sled rodičů a dětí, souvislost krve, tvoří přirozené skupiny, které prozrazují zřetelný sklon zapustit kořeny v jedné krajině. I nomádské kmeny udržují své pohyby uvnitř jistých hranic. Tím je dáno trvání kosmicko-rostlinné stránky života, pobývání. To nazývám rasou.

Po celý život jsem všechno obětoval svému osudu: klid, prospěch i štěstí.

Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka.

Chytráci jsou lidé, kteří znají pravdu, ale zastanou se jí, jen pokud na ní mají zájem; jinak ji ponechají jejímu osudu.

Moudrý si zajisté sám utváří šťastný osud.

Někdy Vás osud donutí být statečný ...

Osud lidí jako celku bude takový, jaký si zasluhují.

Osud předkládá bohatý stůl, umírněnost však soběstačný.

Stejně jako ostatní rodilí Izraelci neboli Sabrové jsem neměl osobní zkušenost s holocaustem ani jsem s tím nebyl nijak úzce spojen, avšak stejně jako většina příslušníků mé generace jsem žil v jeho stínu. Tomu se nelze v Izraeli vyhnout. Čím víc se to snažíme potlačovat, tím víc to vyskakuje z hlubin našeho podvědomí. Shledal jsem, že přemýšlím nad osudem této ženy. Byla zachráněna ze samotných čelistí očistce - jen proto, aby nalezla smrt v Nahariji. Když uslyšela první salvu kaťuší, vyběhla ven, aby zavolala své dvě děti do krytu - a byla na místě zabita, před jejich očima. Tato scéna je bude patrně strašit po zbytek jejích života. Předpokládá se, že ministr obrany provádí své vyhodnocení a dospívá ke svým rozhodnutím chladným racionálním myšlením. Není přitom ze zásady místo pro city. Je jeho povinností vzít v úvahu celou paletu otázek: Je vojenský zásah nezbytný? Co se stane v jeho důsledku? Co na to řeknou Spojené národy? Ale ministr obrany je pouze z masa a krve. Jeho soudy nemohou být zcela odděleny od jeho osobnosti, od jeho pocitů - a možná dokonce ani od jeho filosofie. Během doby, kdy jsem byl velitelem letectva, jsem často radíval politickým místům, aby používala naše letadla proti nepřátelským cílům; a potom, když byla moje rada přijata, jsem vysílal piloty na jejich cestu. Jako ve všech demokraciích má zvolená vláda úplnou kontrolu nad vojenskými silami a velitel letectva se zodpovídá ministru obrany. Ale nyní byla konečná odpovědnost na mně, a já jsem zjistil, že jsem rozpolcen. Existovaly ohledy, které mě vedly k váhání, zda použít letectvo. Vláda Likudu měla jestřábí image, který jsem si nepřál více zdůrazňovat. A byl tu také další podstatný moment: každá akce z naší strany pravděpodobně vyprovokuje teroristy, aby rozšířili odvetu na naše severní osady. Tato eskalace by vedla ke zhoršování bezpečnosti v hustě obydlené oblasti. Musel jsem mít na mysli i to, že naši piloti nejsou žádní supermani. Stačila jen jediná bomba, která by spadla mimo cíl, a už tak dost pošramocené pověsti Izraele u světového veřejného mínění by byla zasažena další rána. Je těžké snést pohled na televizní záběry libanonských dětí, hrabajících se troskách a hledajících své rodiče - strašný a někdy nevyhnutelný důsledek války. Nicméně jsem v duchu viděl tu ženu z Naharije. Na Sinaji už nedošlo k žádnému krveprolití déle než tři roky. Ale na severu mohl izraelský občan přijít o život ve víru každodennosti. S teroristy není možné mít slitování. Se souhlasem ministerského předsedy Begina jsem vydal pokyn, aby letouny odstartovaly na svou misi. [po raketovém teroristickém útoku v severním Izraeli, při kterém zahynula žena přeživší holocaust, se rozhoduje zda a jak reagovat na tento útok]

Umění je na věčnost spjato s osudy člověčenstva.

Každý život se více či méně podobá zřícenině; pod jejími troskami máme objevit skutečný osud člověka.

Každý národ si musí být vědom toho, že si z valné části rozhoduje o svém osudu sám. Nemůže si toho být ovšem vědom, pakliže své dějiny nezná a nebo je zná pouze povrchně.

Osud je vládcem lidských věcí.

Příroda sice tvoří nadání, ale osud mu teprve dá vyniknout.