Citáty o osudu

Vzpomíná na setkání s vyslanci Židovské legie [Nikdy předtím jsem se nesetkala s lidmi, jako byli tito Palestinci, ani jsem neslyšela příběhy, jaké o Jišuvu vyprávěli. Bylo to poprvé, kdy jsem se dozvěděla, jak hrozně trpí brutalitou tureckého režimu, který již normální život v zemi prakticky zastavil. Měli horečné obavy o osud Židů v Palestině a přesvědčovali nás, že účinný židovský nárok na izraelskou zemi po válce bude možno vznést jenom tehdy, bude-li náš národ hrát významnou a viditelnou vojenskou úlohu, jakožto Židé, ve válce. Skutečně hovořili o Židovské legii s takovým zaujetím, že jsem se okamžitě pokusila do ní přihlásit jako dobrovolnice ? a byla jsem zdrcena, když jsem zjistila, že děvčata přijímána nebudou.]

Sebeláska má za následek sebeuspokojení a to je pro lidského ducha největší nepřízeň osudu.

Osudom človeka je jeho povaha.

Meč osudu má dvě ostří. Jedním jsi Ty. [Miecz przeznaczenia ma dwa ostrza. Jednym jesteś ty.]

Pamatuj si, že všude, kde nevládne spravedlnost, vládnou vášně úředníků, a lid změnil jen své okovy, nikoli svůj osud.

S radostí přijmi svůj osud.

Židé ve svých bohatých dějinách hodně zkusili, ale žádné jejich utrpení nebylo tak hrozné, nesnesitelné a masové, jako je nyní. Naší generaci bylo dopřáno, aby se z hrozného osudu Židů poučila, kam vede antisemitismus … Je pravda, že se každý národ pozná podle toho, jak se chová k Židům, a my jsme se chovali slušně. … Antisemitismus je barbarství a ostuda, které zůstanou vyhrazeny Němcům jako znamení … Musíme si uvědomit, že pro nás…antisemitismus je prvním krokem k pangermanismu, který by nám při druhém kroku vrazil kudlu do zad … Židé na tom dnes jsou nejhůře. V polských ghettech je to ještě horší než v Dachau a Oranienburgu. Proto vás prosím, pomáhejte jim, jak můžete. (Londýn, 29. září 1943 na Roš ha-šana)

Jeho duch mal najvzácnejšie vlastnosti: nezdolnú odvahu, pokojnú odhodlanosť, ktorej sa nemohli dotknúť ani údery osudu a rozvážnu múdrosť, ktorej priamu cestu nenarušila nijaká zištná vášeň. K tomu najrozmanitejšie vedomosti, a to všetko zastreté príjemnosťou, nie príliš známou u ľudí činu.

Počet úderov osudu si človek rozmnožuje sám.

Musím odejít v nejistotě o svém osudu; vrátím se však sem nebo se přidám k Vaší společnosti, co nejdřív budu moci. Postačí slovo, pohled a bude rozhodnuto, zda dnes večer vejdu do domu Vašeho otce, nebo už nikdy.

Každý národ si musí být vědom toho, že si z valné části rozhoduje o svém osudu sám. Nemůže si toho být ovšem vědom, pakliže své dějiny nezná a nebo je zná pouze povrchně.

Útěkem se řítíme doprostřed osudu.

Slovo "sudetský", "Sudetenland", "sudeťák" bude navždy v českých zemích spojeno s nacistickým zvířectvím na nás Češích i na demokratických Němcích prováděným v osudné krizi před a po roce 1938. Musíme se snažit o novou dohodu zbavení se i těch smutných, politicky osudných a pro nás nepřijatelných rekvizit nacistické politiky. (Zásadní stanovisko k usnesení představenstva SdS ze dne 7. VI. 1942, odevzdané Wenzelu Jakschovi 1. XII. 1942.)

Kdo pokládá svůj osud za těžký, ať se podívá na jiné, aby se naučil trpět.

Člověk znovu a znovu pociťuje potřebu spojovat se sobě podobnými, dáti jim poznati svoje myšlenky, dovídat se o myšlenkách bližního. Pro reprodukci je mu nutno, aby žil ve společnosti. Osamění je mu osudné, zbavuje ho základních prostředků existence.

Vytvořit postavu a ponechat ji vlastnímu osudu dokáže pouze vynikající spisovatel.

Neznalost budoucích pohrom je dar, neznalost budoucích lásek je milosrdenství osudu i nebe.

Většina lidí se činí nespokojenými jen přehnanými nároky na osud.

Osud císařství závisí na dnešní bitvě: nechte každého muže splnit i tu nejvyšší povinnost. - rozkaz před rozhodující bitvou u Cušimy

I na řízení osudu byla kdysi kvalifikovaná božstva...