Citáty o osudu - náhodné
Tip: u známých osobností se při najetí myší na jméno zobrazí krátké info o daném člověku.
Osud je zbabělý pes, jehož pomocí si myslíme, že nemyslíme.
Většina lidí se činí nespokojenými jen přehnanými nároky na osud.
Osud je příčinná spojitost věcí.
Chytráci jsou lidé, kteří znají pravdu, ale zastanou se jí, jen pokud na ní mají zájem; jinak ji ponechají jejímu osudu.
Představme si množství lidí v řetězech a všechny odsouzené k smrti; každého dne jsou někteří vražděni před očima ostatních; ti, kteří zůstávají naživu, vidí v osudu svých druhů svůj vlastní osud, s bolestí a bez naděje pohlížejí jeden na druhého a čekají, až i na ně dojde. Toto je obraz lidského údělu.
Osud je pro tyrana ospravedlnění zločinu, pro hlupáka ospravedlnění neúspěchu.
Na malých věcech závisí často osud velkých událostí.
Příroda sice tvoří nadání, ale osud mu teprve dá vyniknout.
Ach, jak lidský duch je neznalý osudů příštích, neumí zachovat míru, když zpychne záplavou štěstí.
Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka.
Osudem často nazýváme souhrn chyb, kterých jsme se v životě dopustili.
Hra na náhodu skončila. Vezměte osud do vlastních rukou.
S radostí přijmi svůj osud.
Semena našeho osudu živí dávné zkušenosti.
Okamžik, kdy člověk pánem svého osudu jest, nevyskýtá se nikdy dvakráte!
Každý život se více či méně podobá zřícenině; pod jejími troskami máme objevit skutečný osud člověka.
Osud často narazí na nás jako my na něj.
Hrob je predsa len najlepšie opevnenie proti útokom osudu.
Osud mieša karty, my hráme.
Neodsuzujme dnes jeho vrahy. Co víme o bezuzdné nenávisti, kterou k nám pociťují? Osm let žijí v uprchlických táborech v Gaze a přímo před očima mají, jak měníme půdu a vesnice, kde žili oni a jejich předkové, ve svou vlastní zemi. Měli bychom požadovat odplatu za Roiovu krev ne na Arabech z Gazy, ale na sobě samých, za to, že zavíráme oči nad svým krutým osudem a nad úlohou naší generace. Jsme sice generací osadníků, ale bez bojové přilby a hlavně pušky nebudeme schopni vysadit strom, ani postavit dům. To je osud naší generace, a máme před sebou volbu - buď budeme připraveni a ozbrojeni, silní a neúprosní, nebo si necháme vyrazit meč z rukou a budeme pobiti. [ve smutečním projevu na pohřbu 21letého Roie Roitberga, který byl zabit arabskými teroristy, srpen 1956]