Citáty o osudu - náhodné
Tip: u známých osobností se při najetí myší na jméno zobrazí krátké info o daném člověku.
Ani milostný osud nespadne nikomu do klína. Na nás je, jak si jej vytvoříme.
Osudem duch byl člověku dán, jenž dovede bolest snášet.
Osud člověka je utvářen jeho povahou.
Kde se jedná o osudu národa, tam se neskáče do tmy.
Osud často narazí na nás jako my na něj.
Režim je dobrý nebo špatný podle toho, jací jsou lidé. Neznám režim, který by se v rukou podvodníků osudně nezvrhl, i kdyby měl sebekrásnější úmysly.
Čemu lidé ze zvyku říkají osud, jsou většinou jejich vlastní hloupé kousky.
Člověk znovu a znovu pociťuje potřebu spojovat se sobě podobnými, dáti jim poznati svoje myšlenky, dovídat se o myšlenkách bližního. Pro reprodukci je mu nutno, aby žil ve společnosti. Osamění je mu osudné, zbavuje ho základních prostředků existence.
Chceš-li v životě dokázat něco skutečně hodnotného, musíš znát svůj cíl a vydat se k němu bez okolků a to přímo. Váhání, vyčkávání, tak jako různé okliky, tě zmatou - dříve nebo později zabloudíš. Kdo zabloudil, ztratil sám sebe - přestává žít. Jeho další osud, je v nejlepším případě, živoření ze dne na den a od výplaty k výplatě.
Nejdůležitější bylo zachovat si osobnost. Nezpustnout fyzicky. Lidé, kteří se na Kolymě přestali mýt, kteří se hrabali v odpadcích, ti zahynuli první. Za druhé, nikdy jsi nesměl zapomenout, že stejný osud sdílejí lidé slabší nebo lepší než ty a musíš jim pomoci. (o gulagu)
Božská vůle si zahrává s osudy smrtelných lidí.
Osud se silných bojí, ale zbabělé drtí.
Osud vedie toho, kto chce, kto nechce, toho ťahá. [Ducunt volentem fata, nolentem trahunt. (lat.)]
Charakter človeka je jeho osudom.
Můj názor je takový, že se mu jeho majetek stal osudným. Poté, co se příslušníci StB zmocnili auta, udělali u něj domovní prohlídku a zjistili, co tam všechno má. Pak se z toho stala soukromá záležitost několika lidí, kteří si to začali rozdělovat mezi sebe a potřebovali, aby se nevrátil. Takže zbitý a těžce zraněný byl přemisťován z cely na celu, dokud neumřel… (historik Eduard Stehlík)
Osud celé pospolitosti bude takový, jaký si ona pospolitost zaslouží.
Osud je zlomýslný jak stará babizna.
Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plnění.
Každý si sám určuje svůj osud, ale i sám za to platí.