Citáty o osudu

Osud je zbabělý pes, jehož pomocí si myslíme, že nemyslíme.

Má osud všeho, co u člověka je veliké a všeho, co pochází z jeho myšlenky. Buď je vznešená nebo není. Existuje-li, pak provždycky a stále vzrůstá.

Člověk znovu a znovu pociťuje potřebu spojovat se sobě podobnými, dáti jim poznati svoje myšlenky, dovídat se o myšlenkách bližního. Pro reprodukci je mu nutno, aby žil ve společnosti. Osamění je mu osudné, zbavuje ho základních prostředků existence.

Trvání lidského života je bod, jeho podstata - neustálé proudění, smyslové vnímání je kalné, složení celého těla je náchylné k rozkladu, duše - čarovný kruh, náš osud - záhada, naše pověst - plod libovůle.

Tucholsky měl smutný osud, emigroval do Švédska.. tam musí dřív nebo později každý skončit sebevraždou.

Okamžik, kdy člověk pánem svého osudu jest, nevyskýtá se nikdy dvakráte!

Stejně jako ostatní rodilí Izraelci neboli Sabrové jsem neměl osobní zkušenost s holocaustem ani jsem s tím nebyl nijak úzce spojen, avšak stejně jako většina příslušníků mé generace jsem žil v jeho stínu. Tomu se nelze v Izraeli vyhnout. Čím víc se to snažíme potlačovat, tím víc to vyskakuje z hlubin našeho podvědomí. Shledal jsem, že přemýšlím nad osudem této ženy. Byla zachráněna ze samotných čelistí očistce - jen proto, aby nalezla smrt v Nahariji. Když uslyšela první salvu kaťuší, vyběhla ven, aby zavolala své dvě děti do krytu - a byla na místě zabita, před jejich očima. Tato scéna je bude patrně strašit po zbytek jejích života. Předpokládá se, že ministr obrany provádí své vyhodnocení a dospívá ke svým rozhodnutím chladným racionálním myšlením. Není přitom ze zásady místo pro city. Je jeho povinností vzít v úvahu celou paletu otázek: Je vojenský zásah nezbytný? Co se stane v jeho důsledku? Co na to řeknou Spojené národy? Ale ministr obrany je pouze z masa a krve. Jeho soudy nemohou být zcela odděleny od jeho osobnosti, od jeho pocitů - a možná dokonce ani od jeho filosofie. Během doby, kdy jsem byl velitelem letectva, jsem často radíval politickým místům, aby používala naše letadla proti nepřátelským cílům; a potom, když byla moje rada přijata, jsem vysílal piloty na jejich cestu. Jako ve všech demokraciích má zvolená vláda úplnou kontrolu nad vojenskými silami a velitel letectva se zodpovídá ministru obrany. Ale nyní byla konečná odpovědnost na mně, a já jsem zjistil, že jsem rozpolcen. Existovaly ohledy, které mě vedly k váhání, zda použít letectvo. Vláda Likudu měla jestřábí image, který jsem si nepřál více zdůrazňovat. A byl tu také další podstatný moment: každá akce z naší strany pravděpodobně vyprovokuje teroristy, aby rozšířili odvetu na naše severní osady. Tato eskalace by vedla ke zhoršování bezpečnosti v hustě obydlené oblasti. Musel jsem mít na mysli i to, že naši piloti nejsou žádní supermani. Stačila jen jediná bomba, která by spadla mimo cíl, a už tak dost pošramocené pověsti Izraele u světového veřejného mínění by byla zasažena další rána. Je těžké snést pohled na televizní záběry libanonských dětí, hrabajících se troskách a hledajících své rodiče - strašný a někdy nevyhnutelný důsledek války. Nicméně jsem v duchu viděl tu ženu z Naharije. Na Sinaji už nedošlo k žádnému krveprolití déle než tři roky. Ale na severu mohl izraelský občan přijít o život ve víru každodennosti. S teroristy není možné mít slitování. Se souhlasem ministerského předsedy Begina jsem vydal pokyn, aby letouny odstartovaly na svou misi. [po raketovém teroristickém útoku v severním Izraeli, při kterém zahynula žena přeživší holocaust, se rozhoduje zda a jak reagovat na tento útok]

Osud císařství závisí na dnešní bitvě: nechte každého muže splnit i tu nejvyšší povinnost. - rozkaz před rozhodující bitvou u Cušimy

Co od doby ledové obývá Zemi, jsou lidé, ne ´národy´. Jejich osud je nejprve určen tím, že tělesný sled rodičů a dětí, souvislost krve, tvoří přirozené skupiny, které prozrazují zřetelný sklon zapustit kořeny v jedné krajině. I nomádské kmeny udržují své pohyby uvnitř jistých hranic. Tím je dáno trvání kosmicko-rostlinné stránky života, pobývání. To nazývám rasou.

Komise nemůže a ani nechce kontrolovat národní rozpočty. Pokud ale chceme brát náš společný osud v ekonomické a měnové unii vážně, pak musejí všichni členové dodržovat nastavená pravidla. (jako člen Evropské komise)

Kde se jedná o osudu národa, tam se neskáče do tmy.

Řečtí náboženští představitelé se nestřílejí, ale věší. Prosím, respektujte tuto naši tradici! - Damaskinova odpověď na vyhrůžky velitele SS v Athénách Jürgena Stroopa, že jej nechá zastřelit za jeho protesty a obstrukce ohledně deportací Židů. Nevzdělaný Stroop si to zastřelení posléze rozmyslel, a patrně mu nikdy nedošlo, že by měl být uražen, protože arcibiskup tímto výrokem fakticky přirovnal Třetí říši k nejbestiálnější tyranii 19. století, Osmanské říši Mahmuta II. (odkazoval totiž na osud konstantinopolského patriarchy Gregoria V., zavražděného na příkaz sultána v roce 1821)

17. července 2008 - V projevu po návratu těl izraelských vojáků [S celým Izraelem objímám a svírám v náručí rodiny Regevovu a Goldwasserovu, které truchlí. Moje hrdlo je suché, moje oči slzí a moje srdce jde za rodinami, které bojovaly bez jediné známky (života vojáků) a neztratily až do nejposlednější chvíle naději. Tento den je dnem odstranění pochyb. Samozřejmě s úctou k osudům Udiho a Eldada, ať je jejich památka požehnána, ale také s úctou k morální a etické síle Izraele. Mocí této síly jsme rozhodli o návratu chlapců, i když za obrovskou cenu propuštění opovrženíhodného vraha. Nikdo jiný nepochopí, co dobře chápe každý Izraelec: starost o osud každého z našich vojáků je klíh, který nás spojuje jako společnost a který nám umožňuje přežít v oblasti, která je obklopena nepřáteli a teroristickými organizacemi. Radosti národa jsou ukazatele jeho hodnotového systému. Běda národu, který slaví ve chvíli, kdy propouští zvíře, které rozbilo lebku dítěte. Moje srdce je tento den s rodinami Goldwasserovou a Regevovou.]

Že se stal Vítězslav Novák učitelem mnoha českých i cizích skladatelů, nebylo náhodou. Novák byl k tomuto úkolu předurčen osudem. Uvědomíte si to, povšimnete-li si tektonické stránky Novákovy tvorby. Novákův smysl pro hudební stavbu má povahu takřka pudovou. - Karel Janeček

Vzpomíná na setkání s vyslanci Židovské legie [Nikdy předtím jsem se nesetkala s lidmi, jako byli tito Palestinci, ani jsem neslyšela příběhy, jaké o Jišuvu vyprávěli. Bylo to poprvé, kdy jsem se dozvěděla, jak hrozně trpí brutalitou tureckého režimu, který již normální život v zemi prakticky zastavil. Měli horečné obavy o osud Židů v Palestině a přesvědčovali nás, že účinný židovský nárok na izraelskou zemi po válce bude možno vznést jenom tehdy, bude-li náš národ hrát významnou a viditelnou vojenskou úlohu, jakožto Židé, ve válce. Skutečně hovořili o Židovské legii s takovým zaujetím, že jsem se okamžitě pokusila do ní přihlásit jako dobrovolnice ? a byla jsem zdrcena, když jsem zjistila, že děvčata přijímána nebudou.]

Starý zákon je zrušen, člověk konečně ví je v nezúčastněné bezrozměrnosti universa, z něhož náhodně vystoupil, sám. Ani jeho osud, ani jeho povinnost nestojí nikde napsány. Je na něm, aby si zvolil mezi říší světla a temnotou.

Jsem blízek smrti. Konec nastává dříve, než mi bylo dopřáno radovat se ze svého nadání. Život byl přece jen tak krásný. Mým začátkům svítila tak šťastná hvězda, ale kdo změní svůj osud? … Končím, neboť můj pohřební zpěv nesmí zůstat nedokončen.

Židé ve svých bohatých dějinách hodně zkusili, ale žádné jejich utrpení nebylo tak hrozné, nesnesitelné a masové, jako je nyní. Naší generaci bylo dopřáno, aby se z hrozného osudu Židů poučila, kam vede antisemitismus … Je pravda, že se každý národ pozná podle toho, jak se chová k Židům, a my jsme se chovali slušně. … Antisemitismus je barbarství a ostuda, které zůstanou vyhrazeny Němcům jako znamení … Musíme si uvědomit, že pro nás…antisemitismus je prvním krokem k pangermanismu, který by nám při druhém kroku vrazil kudlu do zad … Židé na tom dnes jsou nejhůře. V polských ghettech je to ještě horší než v Dachau a Oranienburgu. Proto vás prosím, pomáhejte jim, jak můžete. (Londýn, 29. září 1943 na Roš ha-šana)

Můj názor je takový, že se mu jeho majetek stal osudným. Poté, co se příslušníci StB zmocnili auta, udělali u něj domovní prohlídku a zjistili, co tam všechno má. Pak se z toho stala soukromá záležitost několika lidí, kteří si to začali rozdělovat mezi sebe a potřebovali, aby se nevrátil. Takže zbitý a těžce zraněný byl přemisťován z cely na celu, dokud neumřel… (historik Eduard Stehlík)

Vytvořit postavu a ponechat ji vlastnímu osudu dokáže pouze vynikající spisovatel.