Citáty o náboženství

Myslím, že je určitou politickou drzostí žádat církev, aby se vyslovila "proti restitucím", jak byly dohodnuty za minulé vlády, při nichž šly diecéze do krajnosti, když se zřekly svého majetku a žádaly pouze finanční náhradu stanovenou nejnižší možnou částkou.

Kněz je něco tak nesmírného, že kdyby to on sám pochopil, zemřel by. (Esprit du Curé d’Ars, Paříž 1935, citace z cirkev.cz)

Kněz je láskou Kristova srdce. (Esprit du Curé d’Ars, Paříž 1935, citace z cirkev.cz)

Autorita jednoho živého papeže je víc, než reskripty a ujednání stovek mrtvých papežů.

Věda je jako diferenciální rovnice, náboženství jako omezující podmínka. (v dopise Robinu Gandymu z března 1954)

Kdyby dnes Ježíš Kristus žil, stal by se povstalcem…

V antropologii je nutné separovat čistou pravdu od jejího použití v medicíně, sociální ekonomii, politice a náboženství.

Od svého nástupu do funkce biskupa r. 1965, ale především v letech 1968-1969, jsem byl nepřetržitě ve své činnosti podporován členy Československé strany lidové, především z vašich místních organizací. Nebyla snad jediná větší akce, pouť nebo oslava, kterou by nezabezpečili vaši členové. (...) Mnozí z nich za to zaplatili ztrátou zaměstnání, totalitní režim je vedl jako nepřátelské osoby a StB vykonávala nad nimi dozor. Dvě vrcholné akce protikomunistického odboje - 31 bodů na podporu naší církve a slavný Velehrad 1985 - ukázaly, že členové ČSL stojí za svými ordináři, bez ohledu na to, že vedení ČSL zakazovalo podíl vašich členů na těchto akcích. Iniciativa našich nejlepších členů vedla naopak k podpisové akci proti tehdejšímu vedení ČSL a vyjadřovala přání , aby vaše strana hájila zájmy věřících občanů. - (dopise ÚV ČSL z 21. prosince 1991)

Nenašel jsem u prezidenta republiky ani stopu porozumění, ani jediné slovo soucitu pro pronásledované. Vidí v Židech příčinu všeho zla a zásahy Němců proti Židům brání jakožto vynucené nejvyšší vojenskou nutností - zpráva Giuseppe Burzia, vatikánského charge d`affaires na Slovensku, papeži Piu XII. o intervenci ve prospěch deportovaných slovenských Židů, kterou na jeho příkaz vykonal u prezidenta Tisa na podzim 1944

Jde jednoznačně o ztrátu důvěry v papeže. Rehabilitace popírače je vždy špatná volba. (reakce na zrušení exkomunikace Richarda Williamsona Benediktem XVI.)

Žádné náboženství se neustaví silou.

Nemyslím, že by pro spásu duše bylo nutné poznat Krista podle těla. Zato pokud jde o Věčného Božího Syna, Věčnou Boží Moudrost, jak se projevuje ve všech věcech, hlavně v lidské duši a nade všechno v Ježíši Kristu - to je úplně jiná věc. (Dopis Oldenburgovi 21/73, listopad 1675)

Je to jasné: církev zastává, že embryo je lidská bytost, a proto hájí jeho život; ale táž církev připouští válku, a tedy připouští, že v určitých případech je dovoleno zabít.

Jsme proti homogenizaci náboženství. Diskuse o hlubokých náboženských otázkách, které věřící komunita vede, mohou vést pouze ke zmatení. [We are against homogenized religion. Discussion of the deep religious commitments which a faith community holds can only serve to confuse. (1967, kritika náboženských rozhovorů židů s křesťany)]

Pohled na církev je vždy dvojího druhu - zevnitř a zvenku. Tridentský koncil řekl, jedině skrze víru lze pojmout tajemství církve. Potíž spočívá v tom, že církev je lidskou institucí, a tedy obtíženou všemi lidskými nedokonalostmi a nešvary, a zároveň je dílem Božím. Je to paradox, který bude vždy budit vzdor. Stejný problém měli už ve starověku Židé. Považovali se za vyvolený národ - kdo hleděl z venku, považoval to za pýchu, vždyť každý národ má spoustu nedostatků a slabostí. Podobně je to s církví - vždy bude působit jako zkamenělina na ty, kdo hledí pouze zvenku. Ti, kdo na ní hledí ve víře, postřehnou, že skála není zkamenělinou. Že skála, na které vyrostla církev, je Kristus.

Náboženství je pohledem do vesmíru.

Ježíše poznáváš do té míry, do jaké mu chceš patřit (orig.: "Ježiša poznávaš takou mierou, akou mu chceš patriť".)

Ježíš může všechno. Důvěra v něj tvoří zázraky (orig.: "Ježiš môže všetko. Dôvera v neho robí zázraky!")

Náboženství ve své pokoře vrací člověku jeho jedinou důstojnost, totiž odvahu žít z milosti. (Dialogues in Limbo, 4.)

Člověk je bytost s představivostí a morálkou proto, že ve společnosti dává svému životu nové cíle, které by o samotě nemohly existovat: přátelství, náboženství, umění, vědy. (The life of reason II. Reason and society)