Citáty o jídle a hladu

Rozhodnutí, že natočím film, se váže na to, jestli budu moci s lidmi, s nimiž budu pracovat, příští dva roky obědvat.

"Z jednotlivých zážitků vyroste čas od času souhrnný symbol, mající stejný smysl jako všeplatný životní zákon. Velký básník Walt Whitman usměrňoval o ovlivňoval moje pojetí života; za mého pobytu v Drážďanech, v temných dobách bídy a hladu, byla Stébla trávy mou útěchou a povzbuzením, a jsou jimi dodnes. Pro estetiky snad tento básník nic neznamená. Je cítit půdou a prosycen životem. Je svobodný, svobodný! A je posvěcen tím, co je v umění nejvyšší. Miluje a dává, aniž by za to cokoli chtěl."

Každý si přeje být bohatý a obdivovaný, chce jíst, co hrdlo ráčí, a přitom zůstat štíhlý jako proutek, chce být vyrovnaný, chytrý a sexy. Touží po tom, aby mu koncertní sály ležely u nohou, aby ho děti žádaly o autogramy a aby o něm noviny psaly jako o fenomenálním umělci. Ale pokud toho nedosáhne, spokojí se s tím, že je milován. (v odpovědi na otázku "Myslíte si, že to, co si každý člověk v hloubi duše ze všeho nejvíc přeje, je být milován?")

Gójové se narodili jedině proto, aby sloužili nám. Jiné poslání kromě služby národu Izraele na světě nemají. K čemu jsou pohani potřební? Budou pracovat, orat a žnout. My budeme sedět jako páni a jíst.

Rýže je dobrá, pokud máte fakt hlad a zrovna chcete něčeho sníst dva tisíce.

Poctivému hrozí jenom hlad,zloději zas jenom šibenice. Český literát má trampot více, jemu hrozí hlad i šibenice.

Když krávy bučí, mají hlad. Když nebučí, tak už si zvykly.

V lásce se konec konců jeví tatáž situace jako při dobré večeři. Chceme-li mít dlouho chuť, nesmíme se přejídat.

Zajdeme spolu na večeři? Znám restauraci s výbornou gestapáckou kuchyní.

Půjdem rovnou ke mně na kobereček před krb - rád začínám jídlo dezertem.

Vkus se tříbí věkem. Před čtyřiceti lety se mi stávalo, že jsem se vdala za muže, které bych dnes nepozvala ani na oběd.

Muži se v lásce často chovají jako v restauraci. Objednají si jídlo podle jídelního lístku a potom šilhají na sousedův stůl.

Moderní žena zná oblíbená jídla svého muže a zná také restauraci, kde je podávají.

Domácí obědy jsou levné, nepočítáme-li náklady na manželství.

Dobrý oběd probouzí vše, co je v muži něžnějšího. Jeho blahodárným vlivem se stávají ze zamračených bručounů bodří žvanilové.

Člověk si nemůže dovolit býti jiným před obědem a jiným po obědě. Nesmí připustit, aby čas nebo jeho útroby a účet v bance určovaly jeho životní filozofii. Musí si vytvořit svůj mravní rámec, který zajistí stálost jeho osobnosti.

Člověk rozprostře svou duši jako pěkný ubrus na jídelním stole, zbývá jen, aby osud začal tabuli plnit vínem a pokrmy. Člověk je připraven pochutnat si co nejlépe.

Když žena muži jednou odpustila, nesmí mu ohřívat staré hříchy k snídani.

Necháš-li vzpurnou ženu láskou hladovět, zkrotne a chopí se s povděkem každého muže, jen aby nesešla z tohoto světa jako ctnostná panna.

Po uplynutí dvanácti let od zatčení MUDr. Uzunoglu se bezradně ptám svých spoluobčanů a jejich politiků: co dělat dál? Vyhlásit hladovku? Svolat mezinárodní tribunál (minulé století poznalo i Russelův, i Sacharovovův), předložit mu Uzunoglův případ a požádat, aby se k němu vyjádřil? Je to asi poslední, co zbývá, chci-li chodit po této zemi, kterou mám tak rád, se vzpřímenou hlavou a bez palčivého pocitu studu za to, co se v naší justici - a to nejen v případě Uzunoglu - děje. (Pohrdám… Dvanáct let marnosti, František Janouch, 13.9.2006, Deník Právo)