Citáty o rodičích a dětech

Všechny matky jsou matkami velkých lidí. Není jejich vinou, že jim život později uchystá zklamání.

Máte-li jedno dítě, jste rodič. Máte-li dvě, jste rozhodčí.

Domov - vždycky to budu opakovat - není prostor, ale proces. Tady se schovávám před deštěm a zimou, tady žiju, tady trávím svůj volný čas, tady se rodí moje rodina, tady ji tvořím léty, trpělivostí a tolerančí a vůbec řadou kladných principů. Domov je bytost.

Zpočátku děti své rodiče milují, s přibývajícím věkem je soudí, někdy jim odpustí.

Budoucí osud dítěte je vždy dílem matky.

Televize přeměnila americké dítě z neodolatelné moci v nepohyblivý předmět.

Milý synu obávám se, že jsem svoboden.

Je pravda, že synové boháčů a králů se mohou naučit dokonale pouze jízdě na koni, ale ničemu jinému, neboť ve školách jim svým vychvalováním podkuřuje učitel, při zápasu jim úmyslně podléhá soupeř: jen kůň, který neví a nerozlišuje, kdo je boháč a kdo chuďas, shodí vždy jen ty, kteří neumějí jezdit.

Otec si stěžuje na líného, zkaženého syna, který se dal na špatnou cestu, rozhazuje jmění, trápí ostatní členy rodiny i otce samého: "Kdybych zplodil kámen, měl bych si na co sednout. Takhle nic."

V projevu před Valným shromážděním OSN, 5. prosince 1956 [Izrael šel do pouště nebo osazoval kamenité stráně, aby založil nové vesnice, vybudoval silnice, domy, školy a nemocnice, zatímco arabští teroristé přicházející z Egypta a Jordánska byli posíláni, aby zabíjeli a ničili. Izraelci kopali studny, rozváděli vodu na dlouhé vzdálenosti; Egypt vysílal fedajíny, aby vyhazovali studny a vodovody do vzduchu. Židé z Jemenu přivezli nemocné, podvyživené děti a mysleli, že dvě z každých pěti zemřou; my jsme toto číslo snížili na jedno dítě z pětadvaceti. Zatímco Izrael krmil tyto děti a léčil jejich nemoci, fedajíni byli posíláni, aby házeli bomby na děti v synagogách a granáty na dětské jesle.]

Všichni mají duši dítěte, a když si odmyslíte trochu té únavy a profesionálního cynismu, objeví se náhle sedmnáctiletý konzervatorista, plný okouzlení, nadšení a velké lásky k hudbě. (o Newyorských filharmonicích)

Měj v lásce otce dobrého a snášej špatného.

Pane Bohumile M. Ptáčku, nepřestávám držeti Vás ve svém bratrském objetí a Vy jednou, až přijdete k rozumu, budete proklínati hodinu, kdy jste mne začal milovat, ale nic si z toho nedělejte, také starozákonní Job ve svých bolestech a ve svém strašlivém zklamání v ženě a přátelích vykřikl: Pereat nox, in qua dictum est: Conceptus est homo! Je to kapitola 3. a verš rovněž 3. Proklatá noc, kdy se řeklo: Počala jsem člověka! Moje matka mne takto neproklela, já sám se takto neproklel, ale zrovna a doslova takto byl jsem proklet českým i německým národem.

Je to překrásný příběh - vyzařuje z něj duševní síla a je důkazem toho, že na této zemi se pořád ještě dá konat dobro. Domnívám se, že v normálním obchodníkovi se jen výjimečně projeví náhle tak humánní city a zároveň i velká moudrost a předvídavost, že impulzivně podnikne a dokáže provést takový čin, jaký jste udělal vy, pane Wintone, když jste si uvědomil, jaká nebezpečí hrozí těm dětem . Většina z nich by holocaust nepřežila. Vy jste zorganizoval a pak i uskutečnil jejich transport na Západ. A je obdivuhodné, jak jste tehdy pochopil, co je třeba udělat. -Václav Havel na Hradě při soukromé návštěvě 28. října 1998

Z milostných iluzí se rodí skutečné děti.

Chtějí-li mít rodiče čestné děti, musí být sami čestní.

Nejlépe vychované děti jsou takové, jež poznaly rodiče, jací jsou. První povinností rodičů není v žádném případě pokrytectví.

Rozdíl mezi dětmi a rodiči je také v tom, že děti nerady ukazují fotografie svých rodičů.

Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo. - Lukáš 19, 10

...děti mají dostat takové bohatství, o které by nepřišly, ani kdyby se při ztroskotání zachránily nahé.