Citáty o rodičích a dětech

My rodiče jsme jako básníci. Dojdeme uznání až po smrti.

Zřít v oči rodičů je radost nejsladší.

Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.

Když jsem byl dítě ve škole, všichni jsme měli otce, kteří byli nezaměstnaní, ale nemyslím is, že některý z nás měl otce, který nebyl nikdy zaměstnán. (o nezaměstnanosti ve Spojeném království) [When I was a kid at school wed all had fathers who had been unemployed but I dont think any of us had a father who had never been employed.]

Synonymum je slovo, které spisovatelé používají, když nevědí, jak se píše vlastní slovo.

Malé děti jedí chléb rodičů, velké jejich srdce.

Dítě považuje to, po čem prudce touží, za něco, co mu patří.

Tihle mladí lidé po ničem netouží, nemají žádné přesvědčení, o ideálech ani nemluvě, neusilují o konkrétní povolání, nechtějí mít ani politický vliv, ani šťastné manželství, nechtějí mít ani děti, ani domácí zvířata, ani vlast a netouží ani po dobrodružství nebo revoltě, ani po klidu a míru v tradičním duchu. Kromě toho už nechápou zábavu jako hodnotu. Volný čas a pracovní čas jsou stejně namáhavé a liší se především tím, zda se peníze vydělávají, nebo vydávají. -str.270-271

Muž se nevybírá ženu, ale žena si vybírá muže. Aby vybrala nejlepšího otce svým dětem, má žena znát, v čem záleží dobro a zlo. A tomu by se měly ženy především učit.

Děti jsou naše radost. Vedle toho se člověk z vlastní zkušenosti přesvědčí, že genialita je dědičná.

Syndróm vyhorenia je očakávateľná, nevyhnutná osobnostná obrana, ktorá je viditeľná po určitom čase praxe každému profesionálovi. Najčastejším prejavom vyhorenia je skracovanie doby kontaktu s klientom, prípadne únik do rýdzo racionálnej roviny. Iným prejavom profesionálnej obrany je vyhľadávanie takých príležitostí ku kontakte s klientom, ktoré vylučujú emocionálne zabremeňovanie. Profesionál, ktorý klientom niečo predčítava alebo prednáša, nemôže byť z ich strany oslovený a "kontroluje situáciu".

Důvěrnost plodí nevážnost - a děti.

Jediný způsob, jak si být jist, že děti vaše rady vyslechnou, je zjistit si nejdřív, co samy chtějí, a pak jim to poradit.

Nejodsouzeníhodnější, avšak nejčastější a nejstarší nevděk je nevděk dětí vůči rodičům.

Dcera, to je něco jako druhá žena. Moje žena už zná všechny moje myšlenky, všechno, co říkám, ví, v co věřím, co umím i co neumí a co umět nikdy nebudu. A já zase vím všechno o své ženě - dopodrobna. Ale je tady najednou někdo, koho neznáte a kdo nezná vás, někdo, kdo vás má rád v nevinnosti své, a kdo je pro vás oba cizí. Kdosi nesmírně půvabný, kdo vám patří a přitom nepatří...

Dieťa neustále rozširuje hranice rodičovskej duše. (s. 33)

Sirotek není ten, kdo ztratil otce a matku - ale ten, kdo nemiloval.

Básník dělá totéž co hrající dítě. Vytváří fantazijní svět, který bere velmi vážně, tj. investuje do něho velká efektivní kvanta, ale zároveň ho ostře odlišuje od skutečnosti.

Vstřebat tyto emigranty by bylo nad schopnosti spořádané, prosperující země, nemluvě o zemi nově zrozené a bojující o to, aby se sama ubránila. Stovky tisíc mužů, žen a dětí byly soustředěny ve stanech v tranzitních táborech, kterým se říkalo maabarot. Neměli tam soukromí a podmínky byly otřesné. Byl zaveden zárodečný výchovný systém pro děti, ale ty trpěly velkým horkem a prachem v létě a válely se v blátě za zimních dešťů. V jednom okamžiku nezůstalo vůbec žádné obilí ani peníze na zaplacení dodávek, jež měly přijít po moři z Ameriky. [V souvislosti s přistěhovaleckým procesem]

Syn boží bol ukrižovaný: Nehanbím sa, pretože je to hanebné. Zomrel syn boží: je to neuveriteľné pretože je to nemožné. A pochovaný vstal zmŕtvych: je to isté, pretože je to nemožné. [lat: Crucifixus est dei filius; non pudet, quia pudendum est. Et mortuus est dei filius; credibile prorsus est, quia ineptum est. Et sepultus resurrexit; certum est, quia impossibile.]