Citáty o rodičích a dětech

Láska je jako děcko v kočárku. Natahuje ruku po všem, co se mu dává na hraní.

Děti nejsou šťastné, nemají-li co ignorovat. Proto byli stvořeni rodiče.

Člověk nemůže být nikdy dost vybíravý při volbě svých rodičů.

17. července 2008 - V projevu po návratu těl izraelských vojáků [S celým Izraelem objímám a svírám v náručí rodiny Regevovu a Goldwasserovu, které truchlí. Moje hrdlo je suché, moje oči slzí a moje srdce jde za rodinami, které bojovaly bez jediné známky (života vojáků) a neztratily až do nejposlednější chvíle naději. Tento den je dnem odstranění pochyb. Samozřejmě s úctou k osudům Udiho a Eldada, ať je jejich památka požehnána, ale také s úctou k morální a etické síle Izraele. Mocí této síly jsme rozhodli o návratu chlapců, i když za obrovskou cenu propuštění opovrženíhodného vraha. Nikdo jiný nepochopí, co dobře chápe každý Izraelec: starost o osud každého z našich vojáků je klíh, který nás spojuje jako společnost a který nám umožňuje přežít v oblasti, která je obklopena nepřáteli a teroristickými organizacemi. Radosti národa jsou ukazatele jeho hodnotového systému. Běda národu, který slaví ve chvíli, kdy propouští zvíře, které rozbilo lebku dítěte. Moje srdce je tento den s rodinami Goldwasserovou a Regevovou.]

Láska bez dětí je lepší než děti bez lásky.

Rodina je protijed proti velkoměstu; pokoj plný dětí je něco jako vesnice.

Otec Pavel bol pre mňa nielen obrazom geniality, ale aj umeleckým dielom; taký historický a prekrásny bol jeho vzhľad. Na to aby ho bolo možné opísať,bolo by treba použiť slová, štetec alebo dláto veľkých majstrov. Pritom on sám sa taký nielen narodil, ale aj bol osobitým výsledkom duchovnej tvorby, vďaka čomu mu bola vlastnou oná jemnosť duchovného a umeleckého vkusu.(Sergej Nikolajevič Bulgakov, ruský filozof)

Nepodceňujte, jak může být bolestivé, být uvězněn ve vztahu, kdy máte po většinu času pocit, že byste chtěli být v jiném. Je to prostě utrpení. Potřebujete soucit. A pokud u toho jsou děti, jen dále přispívají k pocitu viny.

Nedávno jsem poslouchal jakousi matku, nesmírně se vytahující, že její syn nekouří, nepije, nemluví vulgárně, není marnotratníkem ani sukničkářem a i jinak je poslušný…

Z čeho odvozujete privilegium a moc rodičů, když ačkoli jste starý člověk, děláte věci horší než vaše dítě?

Děti prohlédnou rodiče lépe než rodiče je.

Škola je chrámem výchovy - a proto nejvíce nezbedností natropí děti ve škole.

Hudba sama nic nezmění. Ale je zde více ran, více korupce v politice. Generace po generaci může mít lepší svět - musíme se učit od svých rodičů. [The music itself hasn’t changed. But there are more gunshots, there’s more corruption in politics. Generations after generations might have a better world - we need to learn from our parents.]

Naneštěstí je pro přetížené učitele takřka nemožné zachovat si instinktivní náklonnost k dětem| postupně k nim nabudou tytéž pocity jako cukrářský učeň ke kremrolím.

Někdy se mne lidé ptají, čemu bych se věnoval, když ne počítačům. Pracoval bych v biotechnologii.

Cožpak musíme vždy hleděti k tomu, abychom měli stále více a nemohli bychom se spokojit také někdy s málem?

Deti začínajú tým, že svojich rodičov milujú, neskôr ich odsudzujú a zriedka, ak vôbec niekedy, im odpúšťajú.

Děti vyslovují nesčetné city, které dospělí také mají, ale nevysloví.

Je zajímavé, že z generace na generaci jsou děti stále horší a rodiče stále lepší, navíc ze stále horších dětí vyrůstají stále lepší rodičové.

Rodičové mi nerozumí. Pocházejí oba z minulého století (Novinky říjen 2010)