Citáty o rodičích a dětech

Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě. Přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. - Jan 4, 21

Představte si život jako hru, kde 24 hodin denně žonglujete s pěti míčky: práce, rodina, zdraví, přátelé a smysl života a snažíte se je udržet ve vzduchu.

Dítě je jediná bytost, na níž žena může přenést své žárlivé požadavky, aby milovala a byla milována.

Neměla správnou italskou výslovnost, ale učila se francouzsky, anglicky, německy, nemohla mít děti a pak měla dvě, publikum ji milovalo. Byla lidová v pravém slova smyslu. (o Sofii Lorenové)

Dědičnost je to, v co věříme, když máme inteligentní děti.

Vlády, které potlačují svobodu slova, neboť zjevované pravdy jsou pro ně nepohodlné, jednají jako děti, které zavírají oči, aby nebyly viděny.

Uzavíráme sňatky, abychom měli děti, ne kvůli uspokojení touhy srdce.

Vložte svoju ruku do Máriinej a dajte sa ňou viesť ku Kristovi. (Matka Tereza)

Půjčujeme-li synovi vůz, musí být ten syn nebo ten vůz dost starý.

On jediný dokázal dětem říci, že na světě je smrt, a nevylekal je. (O Janu Karafiátovi v předmluvě k Broučkům v roce 1967 "Kniha, která si odpočinula")

Zázrak je nejmilovanější dítě víry.

Otec si stěžuje na líného, zkaženého syna, který se dal na špatnou cestu, rozhazuje jmění, trápí ostatní členy rodiny i otce samého: "Kdybych zplodil kámen, měl bych si na co sednout. Takhle nic."

Šlechta v mnohých zemích Evropy přestala být společenskou elitou, protože ve svém poslání selhala. Šlechtictví vždy zavazovalo a zavazuje. To je spojeno s obrovskými povinnostmi vůči státu, národu a lidskému pokolení. Šlechtic, žijící sám za zdmi svého zámku nebo paláce, prakticky lidstvu ničím nepřispívá a je v principu pochybnou existencí. Ostatně bez ohledu na to jaké je jeho vychování, vzdělání nebo společenský vliv. Ve skutečnosti jsme všichni děti jednoho Boha. Kdo sice může, ale nedává k dispozici svým spoluobčanům své znalosti a vliv, aby společnost více zušlechťoval, v onom velkém úkolu šlechtického závazku, jemu uděleném Bohem, prostě selhal a hanebně propadl.

Smrt otce je něco jiného než smrt sourozence. Navíc mladšího sourozence. Na Vás pak je, abyste taky zažili malou smrt. Vaše tělo si to nacvičuje. Cítíte, že umíráte. Nechcete tak silné pocity zažívat. Není to ani zdravé. Je to jedna z těch zkušeností, kterou prožijete a pak si říkáte, kristepane, proč mě literatura nevarovala? Samozřejmě, že Vás literatura varovala, ale vy jste neposlouchal. (o smrti své sestry)

Kahler Kopf! Berenheuter! Bestia, Hurenson, Kurvensohn! (Plešatče! Povaleči! Z kurvy synu!)

Hýčkejte své vize a své sny, jako by to byly děti vaší duše, náznaky cílů, kterých nakonec dosáhnete.

Myšlenka je jako dítě. Jak ji pustíte samotnou mezi lidi, nikdy nevíte, co vam z ní udělají.

Slib daný dítěti je posvátný.

Dnes už nejsou žádné děti.

Nedávno jsem se strašně zlobil - už ani nevím, na kterého ze svých dvou dávno dospělých synů, když na otázku, co bude večer dělat, řekl, že půjde s kamarády do hospody. Strašně jsem protestoval. Snažil jsem se mu vysvětlit, že nikdy v životě jsem nešel do hospody. Pozor na to slovo. Samozřejmě jsem byl v hospodě tisíckrát, ale sezení v hospodě nesmělo být primárním programem. Primárním důvodem bylo například to, že se šlo po treningu na pivo - ale po tréningu. Ale že bych trávil večer tím, že půjdu do hospody, to jsem myslím za šedesát let svého života nikdy neudělal.