Citáty o rodičích a dětech - náhodné
Tip: u známých osobností se při najetí myší na jméno zobrazí krátké info o daném člověku.
Musíte si vybrat. Buď ten muž byl a je Synem Božím; anebo šílencem či něčím ještě horším. Můžete ho umlčet jako blázna, můžete ho poplivat a zabít jako démona; anebo mu můžete padnout k nohám a nazývat ho Pánem a Bohem. Ale neohánějme se žádnými blahosklonnými nesmysly o tom, že to byl velký mravní učitel. Tuto možnost nám nenechal otevřenou. Neměl to v úmyslu. - v knize K jádru křesťanství
Cit se tedy mění - a odsud spory. Otcové a děti si vždycky trochu nerozumějí.
Lidé se bojí smrti tak, jako se děti bojí jít do tmy. A právě jako přirozený strach dětí vzrostl všelijakými pověstmi, tak vzrost i ten druhý.
Hleď abys byl hoden svých rodičů.
Otec si stěžuje na líného, zkaženého syna, který se dal na špatnou cestu, rozhazuje jmění, trápí ostatní členy rodiny i otce samého: "Kdybych zplodil kámen, měl bych si na co sednout. Takhle nic."
Domov - vždycky to budu opakovat - není prostor, ale proces. Tady se schovávám před deštěm a zimou, tady žiju, tady trávím svůj volný čas, tady se rodí moje rodina, tady ji tvořím léty, trpělivostí a tolerančí a vůbec řadou kladných principů. Domov je bytost.
Vysoký ideál výchovy k osobnosti by se raději neměl aplikovat na děti.Neboť co se všeobecně rozumí pod"osobností" , totiž určitá duševní celost schopná odporu a nadaná silou, to je dospělý ideál.Ten to ideál bychom chtěli podsouvat dětství v období, kdy si jedinec ještě není vědom problému své takzvané dospělosti nebo - což je ještě horší - kdy se mu vědomě vyhýbá.
Kdyby si děti mohly vybírat své rodiče, ušetřili bychom spoustu rodičů.
Snad jen Čech je schopen ze sebe vypustit větu, kterou slýchával jak můj otec, tak i já při různých příležitostech a zněla: "Ale to je krásné, že se za nás nestydíte."
Otec a matka majú mnoho práce a nemajú na dieťa čas ... toto sú veci, ktoré ničia mier.
Chtějí-li mít rodiče čestné děti, musí být sami čestní.
Bíti děti není ještě pojistkou proti opuštěnosti.
José Aracadio Buendía: Když nikdo nechce jít, půjdeme sami. Úrsula Buendíová: Nikam nepůjdeme. Zůstaneme tady, poněvadž tady se nám narodil syn. José Aracadio Buendía: Ještě nám tu nikdo neumřel. Nikde není člověk doma, dokud tam někoho nepochoval.
Otcem humoru je sám pánbůh všemohoucí, jenž stvořil ďábla, který napodobuje dílo boží.
Děti je třeba vychovávat k lásce k lidem a ne k sobě samému. A proto samotní rodiče musí mít rádi lidi.
Sirotek není ten, kdo ztratil otce a matku - ale ten, kdo nemiloval.
Neexistuje žádná lidská ohavnost a abnormalita, která by nebyla vložena do lůna milující matky. Jako Slunce září nad spravedlivými i nespravedlivými a jako těhotné a kojící matky pečují se stejnou láskou o dítka boží i o děti ďábla a nedbají o možné následky, tak jsme i my částmi této zvláštní přírody a stejně jako ona v sobě nosíme nedozírno.
Dědičnost je to, na co věříme, když máme inteligentní dítě.
Rodičové mi nerozumí. Pocházejí oba z minulého století (Novinky říjen 2010)
Tam, kde jsou děti, je zlatý věk.