Citáty o nenávisti - náhodné
Tip: u známých osobností se při najetí myší na jméno zobrazí krátké info o daném člověku.
Vy jste zvláštní lidé, vy mladí, všichni dohromady. Minulost nenávidíte, přítomností opovrhujete, budoucnost je vám lhostejná.
Ježiš Kristus bol extrémistom lásky, prorok Ámos bol extrémistom spravodlivosti. Nejde teda o to, či sme extrémisti, ale o to, akí sme extrémisti. Sme extrémisti nenávisti alebo lásky? (Martin Luther King)
Existuje spolehlivé pravidlo, dle něhož poznáš, zda se člověk narodil aby se stal slavným. Jestliže nenávidí schopnější lidi ve svém okolí, nepozvedne se nikdy nad průměr.
Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi.
Nenávidíte-li mě, těší mne to stejně, jako byste mě milovali, neboť je to důkaz toho, že nejsem lhostejný vašemu srdci.
Nenávidím ženy, protože vždycky vědí, kde co je.
Čas je onen brus, který ty surové milostné záležitosti dvou lidí teprve vybrousí do náležité podoby, buď lásky nebo nenávisti.
Človek nenávidí z lásky, nie z nenávisti.
Lásku a nenávist ženy muž unese. Neunese její lhostejnost.
Žena buď miluje nebo nenávidí; u ní třetí možnost není.
Jsem přesvědčen, že člověk se v jiných lidech nejen miluje, ale i nenávidí.
Nikdy jsem nepociťovala k žádnému muži takovou nenávist, abych mu vrátila diamanty.
Keď niečo nenávidím, ochudobňujem sa o niečo, keď milujem, som bohatší o to, čo milujem.
Ve městě jsou lidé neustále nablízku podivuhodné směsici toho, co milují, nenávidí a toho, co se pro ně ukáže jako osudové.
Stavanie dvojkrížov Slovenskou národnou stranou považujem za absurdné. Dvojkríž je posvätný symbol, ktorý sa tiahne dejinami a nemôže ho stavať strana, ktorá v sebe nosí nenávisť a šíri ju.
Poláci závidí, že sami nemají mezi spisovateli tak velkého psychologa. S naším pocitem nedostatečnosti se však mísí dvojznačný vztah ke všemu ruskému - jejich kulturu milujeme, nenávidíme, obdivujeme i zesměšňujeme zároveň. Milujeme ji ovšem právě proto, že ji můžeme tak snadno odsoudit - ukazuje přece tolik hrůz, špatných životních podmínek, pohrdání lidskou důstojností a krutostí páchaných na malých národech. Ale zase - polská knihkupectví jsou plná knih, opakujících dokola, že Dostojevskij nenáviděl Polsko, ale plynně hovořil naší mateřštinou. To nás uklidňuje, protože nic nepovažujeme za krutější pohrdání, než neúctu ke kráse polštiny. A teď si představte, že sám velký Dostojevskij dobře znal naši kulturu, tajně ji obdivoval, četl Mickiewicze a možná si od něj trochu vypůjčoval. No není to skvělé?
K docílení dokonalé čistoty je člověk nucen povznésti se nad protilehlé proudy lásky a nenávisti, příchylnosti a odporu, a být úplně prost vášně v myšlence, řeči i skutku.
Šimpanz hraje v dramatu lidské nenávisti tragickou roli, neboť ačkoli je nám podobný, je to přece jen živočich. Zvíře, i když chytré. K šimpanzům byli tu a tam přirovnáváni Afričani nebo Irové, čímž se vlastně popřelo jejich lidství.
Nenávist je nespravedlivá, láska ještě více.
Velkých podlostí se dopouštíme z nenávisti, malých ze strachu.