Citáty o knihách

Když čtu špatnou knihu, lituji z celého srdce, že v dnešní době už umí číst každý.

Nejtragičtější věcí v životě, kterou stojí za to popsat, je banální fakt, že nikdy nemáme to, co bychom chtěli mít, nejsme tam, kde bychom chtěli být, nejsme tím, čím bychom chtěli být. Každý z nás to prožíval v určité etapě svého života a kvůli tomu trpěl. Myslím, že o tom je moje kniha. (o knize Denní dům, noční dům)

V Čechách se vždycky kradlo, což o to. Ale dřív se lidi alespoň styděli. (…) Amerika, která je nejúspěšnější kapitalistickou zemí, má ale také národ, který je nábožnější, než jsme my. Ne že by v tom nebyly mouchy. Ale celkově je americký systém založen na přísných, puritánských a často i pokryteckých duchovních základech. My jsme to budovali bez nich, což bohužel mělo a má své výsledky. Heslo TGM "Nebát se a nekrást" jsme si trochu zkrátili na "Nebát se krást". (V rozhovoru pro knihu Renáty Holčákové Ztráty a nálezy v životě.)

Pracoval hodně doma. Všichni si mysleli, že nic nečte, ale byl vášnivý čtenář. Nevzpomínám si, že by se Ronnie díval na televizi. Opravdu si nevzpomínám. (o Reaganovi)

Reagan, Thatcherová a Jan Pavel II. tvořili trojici, která porazila sovětský komunismus a Říši zla. (citát z části názvu knihy)

Politika není špatné povolání. Když uspějete, dostane se vám spousty poct. Když se zostudíte, můžete o tom aspoň napsat knihu.

Kdyby bohatství, ve smyslu osobního vlastnictví a přepychu, bylo rovnoměrně rozděleno, pak by se velká masa lidí, normálně otupených bídou, stala gramotnou a naučila by se myslet vlastní hlavou; a jakmile by lidé jednou dospěli až sem, uvědomili by si, dříve nebo později, že privilegovaná menšina neplní žádnou funkci, a svrhli by ji. Domyšleno do důsledků, hierarchická společnost může existovat jedině na základě bídy a nevědomosti.(z Knihy)

Kniha je nejlepším přítelem. Jsme knihami spojeni s duchem všech národů a dob.

Připadá mi, že síla české tvořivosti paradoxně spočívá v tom, že se vždy probouzí v nějaké těžké chvíli, kdy je v sázce samotná existence. Ačkoliv dnes považujete svou historickou zkušenost se socialismem za tragický omyl, rozvíjelo se divadlo, film, psaly se velké knihy. Naproti tomu po sametové revoluci zmizel společný nepřítel a umělci se ocitli v rozpacích.

Naše postavení by bylo naprosto beznadějné nebýt jednoho. Existuje jedna věc v celém vesmíru, o níž víme víc, než se můžeme dozvědět z vnějšího pozorování. Tou věcí je člověk. Lidi nejen pozorujeme, lidmi jsme. Proto také víme, že se lidé nacházejí pod mravním zákonem, který nevytvořili, ale který nemohou zapomenout, a o němž vědí, že by ho měli být poslušni. ... Kdyby někdo studoval člověka zvenčí a neznal jazyk, takže by nemohl obdržet žádnou z našich informací zevnitř a byl odkázán na pozorování toho, jak si počínáme, nikdy by nezískal nejmenší důkaz o existenci mravního zákona. ... Stejně tak bychom se nikdy nemohli nadít, že pokud by bylo něco nad nebo za pozorovanými fakty, mohli bychom to objevit zvenčí. ... Kdyby mimo vesmír existovala nějaká řídící síla, nemohla by se nám ukazovat jako jeden z faktů uvnitř tohoto vesmíru - o nic víc než můžeme říci, že architekt domu je ve skutečnosti v tom domě zdí, schodištěm nebo krbem. Mohli bychom očekávat, že se projeví jediným možným způsobem, a sice v nás samých jako vliv nebo příkaz... [z knihy K jádru křesťanství, str. 24]

S pomocí knih se mnozí stávají učenými i mimo školy. Bez knih nebývá učený nikdo ani ve škole.

Mimochodem nebezpečí globalizace spočívá v tom, že utváří omezenou skupinu překládaných autorů ze silných jazyků, zatímco o těch ostatních se ani nedozvíme. Začali jsme žít ve zhuštěných referátech, ve stručných doslovech a rychlých recenzích, které nám popisují knihy, jež si nestihneme přečíst, protože nemáme čas. Jsme uvězněni v metatextovosti, jíž ještě vzdoruje jediný žánr - a tím je poezie.

"Žít v USA, Anglii nebo ve Švédsku jako spisovatel a psát znovu a znovu o osudech cizinců znamená ztratit zájem domácích čtenářů, kteří nenalézají ve vašich knížkách nic, co se jich osobně dotýká."

Zastávám názor, že dokonalost formy i krásy je vlastní veškerému lidstvu. (Čtyři knihy o proporcích lidského těla)

Soudím, že historie je především uměním, zejména uměním literárním. Historie existuje v projevu. Aby měla úroveň, musí mít úroveň tento projev.

Znamená-li demokracie reprezentaci, jedná se v první řadě o paušální reprezentaci systému, který demokracie formálně ztělesňuje. Jinými slovy, zastupitelská demokracie je v první řadě konsensuální reprezentací kapitalismu neboli toho, co bylo dnes přejmenováno na ‚tržní hospodářství. To je příčinou její strukturální zkorumpovanosti. (z knihy De quoi Sarkozy est-il le nom?)

Smrt otce je něco jiného než smrt sourozence. Navíc mladšího sourozence. Na Vás pak je, abyste taky zažili malou smrt. Vaše tělo si to nacvičuje. Cítíte, že umíráte. Nechcete tak silné pocity zažívat. Není to ani zdravé. Je to jedna z těch zkušeností, kterou prožijete a pak si říkáte, kristepane, proč mě literatura nevarovala? Samozřejmě, že Vás literatura varovala, ale vy jste neposlouchal. (o smrti své sestry)

Manželství je kniha, jejíž první kapitola je psána ve verších a další v próze.

S knihami je to ako s ľuďmi: len veľmi malý počet niečo znamená, zvyšok sa stráca v množstve.

Muž, ktorý nečíta knihy nemá žiadnu výhodu oproti tomu, ktorý ich čítať nevie.