Citáty o knihách

Bogdanovič psal básně, a my všichni ho četli, Lafontaine psal prózu, a jeho román zná sotva jeden z pěti Francouzů, milovníků čtení.

V literatuře národ sám sebe přečká a duchovně nikdy nezhyne.

Reagan, Thatcherová a Jan Pavel II. tvořili trojici, která porazila sovětský komunismus a Říši zla. (citát z části názvu knihy)

Román je velký kapalný útvar, do kterého všechny možnosti vplouvají a vyplouvají. Nic není konečné, nic není uzavřené, nic není omezené. [The novel is the great fluid form in which all those possibilities flow in and flow out. Nothing is definite, nothing is finished, nothing is determined.]

Poláci závidí, že sami nemají mezi spisovateli tak velkého psychologa. S naším pocitem nedostatečnosti se však mísí dvojznačný vztah ke všemu ruskému - jejich kulturu milujeme, nenávidíme, obdivujeme i zesměšňujeme zároveň. Milujeme ji ovšem právě proto, že ji můžeme tak snadno odsoudit - ukazuje přece tolik hrůz, špatných životních podmínek, pohrdání lidskou důstojností a krutostí páchaných na malých národech. Ale zase - polská knihkupectví jsou plná knih, opakujících dokola, že Dostojevskij nenáviděl Polsko, ale plynně hovořil naší mateřštinou. To nás uklidňuje, protože nic nepovažujeme za krutější pohrdání, než neúctu ke kráse polštiny. A teď si představte, že sám velký Dostojevskij dobře znal naši kulturu, tajně ji obdivoval, četl Mickiewicze a možná si od něj trochu vypůjčoval. No není to skvělé?

Mě odjakživa lákala záhada, ať už literární nebo jiná... Záhadou je i moje jméno. Tatínek se jmenoval Job, ale když se dostal v Rusku do zajetí, zjistil, že job je sprosté slovo, nadávka. Ale proč přijal jméno Ivanov, to nevím a už se nedozvím, za druhé světové války zahynul v Mauthausenu.

Graham Green mě naučil, už když jsem ho poprvé četl na střední škole, že dokonale propracované postavy a dojemný příběh jsou povinným základem každého románu, který stojí za zapamatování.

Dobrý příběh má vždycky oslňující finále, jako je vražda nebo sebevražda z lásky či zklamání. Oba konce ve své zrůdnosti čtenáře uspokojují a pravda nestačí.

Básník neumírá svým tělem, ale nezájmem čtenářů.

Poctivému hrozí jenom hlad,zloději zas jenom šibenice. Český literát má trampot více, jemu hrozí hlad i šibenice.

Nepišme pouze proto, aby nám příbývalo knih, hleďme každou knihou důkladně zakrýti nějakou mezeru v naší literatuře.

Pořádná knížka není pro to, aby čtenář líp usnul, ale vyskočil z postele a rovnou v podvlíkačkách běžel panu spisovateli naplácat držku.

Obsah knihy je ten, který tam je. (na dotaz novináře)

Po zkušenostech s komunisty a s činností komunistické strany v Československu již za prvé republiky jsem přišel k názoru, že na komunistickou stranu se nemůže a nemáme dívat jako na normální politickou stranu. Komunistická strana je zcela odlišná od normálních politických stran, jak je známe v demokratických státech. [z knihy Svědectví o puči, vydané v exilu v roce 1978]

Nikdy nepoužil slovo, kvůli kterému by čtenář musel zalistovat ve slovníku. -William Faulkner

"Věděl o literatuře všechno, mimo toho, jak z ní mít radost." (Hlava XXII)

Když v rukou držíme nové číslo literárního časopisu, dotýkáme se něčeho velmi živého.

Po obecné shodě největší literární editor své doby - možná všech dob. (o J. R. Ackerleyovi) [By common consent the greatest literary editor of his time - perhaps of all time.]

"Mé první setkání s Egonem Hostovským má cosi z příchuti jeho vlastních knih. Ze složité příchuti šibeničního humoru, melodramatické atmosféry a beznaděje."

"Jsem vypravěč, nic víc nic méně. Ani filozof, ani sociolog. Já napořád ve svých posledních knihách mluvím k podobným postavám a postavičkám, jaké vystupují na Dobročinném večírku. A jak nim mluvím? Inu tak, že jim vypravuji příběhy, příběhy jejich, své vlastní, napolo smyšlené a napolo pravdivé. Já nemohu a nechci řešit problémy jako kněz, jako kritik, jako lékař. Nekáži, nepropaguji, nedávám recepty. Jen vypravuji. A není-li v něm vyprávění aspoň zárodek, aspoň náznak, aspoň světélko nových nadějí, jsem špatný vypravěč."