Citáty o knihách

Bible není pouhou knihou, ale živým stvořením s mocí, která přemůže vše, co jde proti ní.

Hyeny jsou všude a válka demoralizovala nebývalým způsobem. (odmítavá reakce na knihu Jana Tomasze Grosse Zlaté žně, která popisuje okrádání obětí holokaustu Poláky)

Musela jsem z Bangladéše utéct. Napadali mě, prohlásili za odpadlici. Vláda na mě vydala zatykač. Moje knihy zakázali. Nakonec nade mnou muslimští fundamentalisté vyhlásili fatwu, rozsudek smrti. A nikdo se nepostavil na moji obranu.

Kdo zabíjí člověka, zabíjí rozumnou bytost. Kdo však zabíjí dobrou knihu, zabíjí rozum sám.

Závěrečná stránka knihy archivář: Tuto knihu věnuji všem, kteří zahynuli v plamenech a v mučírnách křesťanských katů. Měli smůlu, že se narodili v době, kdy měli křesťané faktickou a nezpochybnitelnou moc v celé Evropě a ve velké části světa. Jen ve střední Evropě (Německo a Čechy) do poloviny 17. století bylo upáleno na hranicích na 300 000 lidí. Tisíce dalších zemřely na mučidlech a na následky mučení. Viníci byli jak na straně katolíků, tak na straně protestantů. Dnes je křesťanství představováno jako učení tolerance a lásky k bližnímu a výše zmíněné věci jsou prezentovány jen jako zneužití církevní moci odsouzeníhodnými jedinci. Kdo by tomu věřil?

Já sám jsem v mládí považoval literaturu za něco, co je mimo nějaký systém, ať už politický nebo hodnotový, za něco svébytného, originálního. Čím jsem starší, tím víc o možnosti takové samostatné existence literatury pochybuji. Uvažuji víc o tom, jestli by literatura neměla přinášet nějaké inspirace pro společnost.

Mladá autorka bezpochyby volí temné stránky života. Portrétuje svět lidí odpudivých, ošklivých a zlých, kteří budí stejné množství odporu jako soucitu. Předností tohoto románu je, že se maximálně přibližuje svým hrdinům a odhaluje v nich skryté démony, ani na moment však neztrácí svou důvěryhodnost, ačkoli hrdinové mají groteskní rysy a návyky. Silnými stránkami spisovatelky jsou také smysl pro humor a cit pro jazyk, básnický a zároveň adekvátní pro zvolenou optiku. (o Małgorzatě Rejmerové a její knize Toximie

Paradoxem Acroydova psaní je, že v přezkoumávání literární minulosti a imitaci ostatních neimituje vlastně nikoho. [The paradox in Acroyds writing is that in re-examining the literary past and in imitating others, he is not actually imitating anybody.]

Jakkoliv je tedy budoucnost církve nepředvídatelná, zdá se mi, že můžeme předpokládat toto: Opus Dei v ní bude hrát velkou úlohu a dokonce ustanoví její nosnou strukturu, ať už se církevní stádce rozmnoží nebo se budou zmenšovat. - v úvodní kapitole knihy Případ Opus Dei

Je to jeden z těch, kteří si kryjí záda pro historické knihy. Když nyní neuspějeme, budou moci říci: Já vám to říkal. (o Karlu Eikenberrym)

McCarthy píše tak živě, že čtenáře doslova drží na místě, a jeho zvláštní, magnetická próza - mocná a znepokojivá zároveň - upoutá pozornost od první stránky. - kritik

Snad nikdo toho do osmi dekád života nedokázal nacpat víc než on. Je to chlap, který píše prózu i naučnou literaturu, třikrát se oženil, vychoval čtyři vlastní a několik adoptovaných dětí, stal se zenovým mistrem, prochodil svět od Nepálu přes Afriku po Novou Guineu. A neúnavně brání přírodu a lidská práva. - Jeffrey Sewald

Závažné literární debuty před dvacítkou jsou vzácné samy o sobě, devatenáctiletá dívka debutující ne poezií - vzácnost neslýchaná, devatenáctiletá dívka prezentující výraznou prózu - rarita nad raritu.... - Jerzy Pilch

Všechno konání lidstva spěje k tomu, aby se v důsledku stalo knihou.

Děláme-li hudbu, nesmíme malovat, básnit, popisovat. Ale to, co zhudebňujeme, je přece jen celý člověk (tedy cítící, myslící, dýchající, trpící člověk). Nelze také nic namítat proti "programu" (i když to není právě to nejvyšší) - ale musí být projevem hudebníka, a ne literáta a filosofa, malíře (ti všichni jsou v hudebníkovi zahrnuti).

Německý učenec nechává knihy příliš dlouho otevřené, Angličan je zavírá příliš brzy. Obojí je však ve světě k užitku.

Mělo to takový účinek, jaký obvykle mívají dobré knihy. Hlupáci byli potom hloupější, chytří chytřejší a u zbývajících tisíců lidí nedošlo k žádné změně.

Kniha je zrcadlo - když se do něho podívá opice, nemůže z něho vyhlížet apoštol. (varianta:) Kniha je jako zrcadlo. Když se do něj dívá osel, nebude se v něm odrážet apoštol.

Dneska máme už knihy o knihách a popisy popisů.

Hrozí nám potopa slov. Najde se nový Noe, který zachrání po páru z každého literárního druhu?