Citáty o historii - náhodné
Tip: u známých osobností se při najetí myší na jméno zobrazí krátké info o daném člověku.
Pravím vám, že humor přežije všecko, i samy dějiny. Humor je hodnota absolutní, bez času a prostoru.
Dějiny člověka jsou dějinami pojmů, o které postupně rozšířil své znalosti.
Dějiny jsou vlastně realizovaná poezie.
Právo trestat smrtí je právo hrozné, a soudíc podle jeho dějin a vývoje, bude v budoucnosti zrušeno. Neptejte se, jak mně bylo, když jsem návrhy na vykonání trestu smrti podpisoval. Trest smrti mi není hlavně odplatou ani zastrašením, není zajištěním proti nebezpečnému zločinci; má-li smysl a oprávnění, tedy pouze jako expiace. Nic nevyváží a nevykoupí tak strašnou věc, jako je surová a zištná vražda na člověku, než smrt; takový vrah se provinil na celém člověčenstvu. Ale i to platí jen pro dnešní stav kulturní - budoucí věky budou mít víc možností prevence, nápravy a převychování - i jasnější poznání kriminální odpovědnosti.
Vypočuli sme si, aké jatky tento eunuch pripravil aby zničil cirkev. Ním vyvolane prenasledovanie sa môže porovnávať s prenasledovaniami, ktorými sa schizmatici, heretici a pohania obrátili proti cirkvi...Podľa môjho názoru žiadny prenasledovateľ horší než Fotios nikdy neoslabil východnú cirkev tak účinne. Okrem svojich krutých činov robil Fotios všetko možné i nemožné preto aby ju vytrhol so spoločenstva s cirkvou rímskou. Hrozné následky, ktoré postihli kresťanský Východ sa až do dnešnej doby stále zhoršovali. (Caesar Baronius, kardinál, historik)
"Pro nás mladé, kteří jsme únor 1948 neprožili jako osobní zkušenost, je toto datum především historická událost, kdy byla s konečnou platností rozhodnuta otázka politické moci, došlo k likvidaci pozic exponentů buržoazie v politickém životě republiky. Nyní, 30 let po únoru 1948, jsou pro nás mladé ideje Února živou výzvou. Nutí nás především k zamyšlení, kolik toho pro stranu a společnost děláme a kolik jsme schopni udělat. V naší stranické práci je stále co zlepšovat. Stojíme před výročními členskými schůzemi a okresními konferencemi strany, bude třeba se zamýšlet nejen nad výběrem členů do výborů místních organizací, ale i nad celkovou koncepcí práce těchto organizací. Vždyť ruku na srdce, kolik z těchto orgánů a organizací má důkladně rozpracovaný dvou až tříletý plán činnosti? Kolik z těchto místních organizací provádí například důkladnou přípravu kádrů? Stále nevyužívámě všech organizačních forem, které organizační řád předpokládá. Mám především na mysli možnost vytváření odborných komisí a to při okresních a krajských výborech strany. Vždyť tak bychom daleko lépe a kvalifikovaněji a tedy i s větší vahou vystupovali v zastupitelských sborech, členských organizacích Národní fronty i na svých pracovištích." ("Únor odkazem i výzvou - Beseda pamětníků Února s nejmladší generací Československé strany socialistické" - Beseda se uskutečnila začátkem května 1978 a byla uveřejněna v deníku Svobodné slovo. O čtyři roky později, 12.2.1982, byl na VIII. konferenci ČSS bratr Jiří Paroubek zvolen do Ústředního výboru ČSS. zdroj: Dokument: Bratr Paroubek o Vítězném únoru, Neviditelný pes, 24.4.2006)
Dějiny každého života jsou dějinami krachu.
Připadá mi, že síla české tvořivosti paradoxně spočívá v tom, že se vždy probouzí v nějaké těžké chvíli, kdy je v sázce samotná existence. Ačkoliv dnes považujete svou historickou zkušenost se socialismem za tragický omyl, rozvíjelo se divadlo, film, psaly se velké knihy. Naproti tomu po sametové revoluci zmizel společný nepřítel a umělci se ocitli v rozpacích.
Titulky v novinách - to jsou světové dějiny v pilulkách.
Po celou historickou dobu, možná už od konce mladší doby kamenné, byly na světě tři druhy lidí: Ti nahoře, Ti uprostřed a Ti dole. ... Cíle těchto tří skupin jsou naprosto neslučitelné.
Tajemství mého úspěchu je, že mám mozek historika umění a oko malíře.
"Dobrý vědec" je považován za člověka bez předsudků, s otevřeným čelem, který je ochoten přijmout každou novou myšlenku podepřenou fakty. Jak ukazují dějiny vědy, vědci se zjevně tímto obecným názorem neřídí.
Dráždila ho jeho vlastní neschopnost vtisknout nové společnosti vlastní poselství sociálního pokroku, intelektuální integrity, estetické kultivovanosti a evidentní oddanosti míru. Izrael byl zrozen v násilí a konfliktu; a musel žít dál v podmínkách bojové pohotovosti. Byly doby, kdy se Weizmanna zmocňovaly palčivé obavy o vnitřní kvality Izraele. Ale kdykoli upadl do pochybností a lítosti, pohlédl ven z okna na Rechovot na svěže se zelenající zvlněné pláni a na nádherné pomerančovníkové háje obklopující vědecké laboratoře založení díky jeho inspiraci. V jasných dnech jeho pohled dosáhl až k Judským horám. Krajina před nimi byla poseta vesnicemi a městečky typickými pro nový rozmach židovské národní vitality. A pak se ho zmocnilo hluboké uspokojení a mysl se mu uklidnila, jak se slušelo na člověka, který se dožil, především díky vlastnímu úsilí, proměny své odvážné vize v živoucí a pevnou realitu v míře, jakou s ním nesdílela žádná osobnost soudobých dějin. [Abba Eban]
Všechno má své dějiny - bez omezení. Dokonce i to, co vůbec není.
Quidem concessum est rhetoribus ementiri in historiis ut aliquid dicere possint argutius. Řečníkům je vskutku dovoleno lhát o historických záležitostech, aby mohli něco říci vybraněji.
9. listopadu 2006 - v projevu k nově přistěhovalým vojákům [Jsme lidé, kteří milují stěžovat si na sebe a na stát, ale nemilujeme žádné místo na světě víc než Izrael. Je jen jeden domov a jeden národ, to je jednoduché. Myšlenka, že v Baltimore nebo v Los Angeles je život snazší, je lákavá, ale dějiny nás učí, že nikde není bezpečněji, než v naší zemi. Eretz.cz Výrok dne. [online]. [Cit.2008-03-30].]
Stud, stud, stud - to jsou dějiny lidstva.
Historia vero testis temporum, lux veritatis, vita memoriae, magistra vitae, nuntia vetustatis. Dějiny jsou svědky časů, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti.
Šlo o typickou americkou válku, neboť proběhla rychle, okázale a celá v televizním přenosu. Během těchto čtyř dnů zahynulo víc Američanů v Americe než ve válce. Prezident Bush ji bez skrupulí označil za největší vojenské vítězství v dějinách Ameriky, ale vůbec se nezmínil o zmasakrování 150 000 Iráčanů. (o válce v Perském zálivu)
Historie je noční můra, z níž se pokouším procitnout.