Citáty o historii

V každé zemi a v každé době existují lidé, kteří se snaží překážet dějinému pokroku. Obávají se budoucnosti, nedůvěřují současnosti a přejí si jistotu, tak jako pohodlí minulé doby, které ve skutečnosti nebyli a existují pouze v jejich představách.

Láska je malá epizoda v životě muže, ale celá historie v životě ženy.

Jeho nekompromisnost, jeho ideály a jeho dlouhý, aktivní život dělají ze Solženicyna hrdinu z románu, dědice Dostojevského. Patří na panteón světové historie. (po Solženicynově úmrtí)

Existuje filozofie a existují dějiny, neexistuje však filozofie dějin.

Znásilněná historie rodí mrtvé.

História je učiteľkou života. [Historia magistra vitae. (lat.)]

Historik - pomlouvač velkého formátu.

Dějiny bývají kruté k velkým slovům i k velkým myšlenkám, nejsou-li do nich zapsané krví.

Dějiny nás učí ctnosti, příroda nás ustavičně nabádá k hříchu.

"Dobrý vědec" je považován za člověka bez předsudků, s otevřeným čelem, který je ochoten přijmout každou novou myšlenku podepřenou fakty. Jak ukazují dějiny vědy, vědci se zjevně tímto obecným názorem neřídí.

Historie učí, že i největší osobnosti jsou nepostradatelné jen do své smrti.

Pokud lze velikost krále měřit podle toho, do jaké míry odpovídají jeho vlastnosti potřebám národa v daném okamžiku historie pak byl Jiří VI. velkým králem - možná i hodně velkým králem. (z dopisu pro francouzského ministra zahraničí)

Historie lásky je drama jejího boje proti času.

Quidem concessum est rhetoribus ementiri in historiis ut aliquid dicere possint argutius. Řečníkům je vskutku dovoleno lhát o historických záležitostech, aby mohli něco říci vybraněji.

Dějiny se dělají tak, že konečný výsledek vyplývá vždy z konfliktů mnoha jednotlivých vůlí… Neboť co chce jeden, je mařeno druhým, a z toho vychází něco, co nikdo nechtěl.

Vzdělancům mého národa: Jak velikou znalostí věci vynikáte mnozí z Vás, v tom za svědky stavím Vás samy. Ale že zároveň znamenitě vynikáte nečinností a malátností skoro všichni, to jsem se rozhodl veřejně Vám vytknouti. Jestliže se chcete nad tím urážeti, mám po ruce svědky, které nebudete moci snadno odmítnouti, neboť postavím proti Vám samu skutečnost. Vidíte, co všechno nekonají jiné národy? S jakou obratností vzdělávají své rodné jazyky? Vidíte Italy, Francouze, Němce, Angličany, Nizozemce, kteří všechnu moudrost Řeků a Římanů znamenitě převedli do svých řečišť? Nic není ve vědách, nic není v dějinách, nic ani zřejmého ani tajného, co by tito neodevzdali ke čtení svým krajanům. Ale kdo z Vás poskytl něco podobného naší vlasti? Kdo napsal našim lidem o stavbě světa? Kdo ukázal způsob, jak pozorovati po-hyby nebeské? Kdo naučil zpytovati prvky, vlastnosti a síly přírodních těles? Kdo otevřel divadlo okršku zemského? Kdo dal našim poznati jemnosti geometrie? Kdo okusiti příjemnosti optiky? Kdo utkal pořad dějin? Kdo popsal původ, polohu a různé zvyky národů na světě bydlících? Kdo vyložil něco o způsobu řečnickém a kdo ukázal cestu, jak říditi myšlení? Domníváte se, že jest možno trpěti Vám dále, aby každý směl žíti pro sebe sama a nepodnikati žádných prací pro rozmnožení vážnosti vlasti? Myslíte si, že našemu jazyku chybí buď ta bohatost, nebo ten lesk, aby bylo možno kterékoli věci vystihnouti řečí? Zřejmě se mýlíte. Nikde není nic tak nesnadného, co bychom nemohli srozumitelně a výstižně vyjádřit naším jazykem, jen kdyby k tomu přistoupila přičinlivost a práce! Dosud nepochopil vznešenost našeho jazyka ten, kdo jej považuje za málo bohatý neb málo půvabný. Ne na něm, na mou věru, na nás je vina, kteří nad míru zanedbáváme jeho pěstování!

Dějiny jsou jako moře. Zdálky vypadají monumentálně, ale když jste uprostřed, tak se vám dělá špatně.

Historie je věda o tom, co se nikdy nestane dvakrát.

V dávnověku historikové lhali z nevědomosti. Pak se stali profesionály.

Dějiny Francie začínají vznikem francouzského jazyka.