Citáty o historii

A v té chvíli já se zděsil co se to stalo s člověkem co se to stalo s jeho tváří ve které, jak jsem viděl, se neodráželo sebeméně z dvanácté hodiny historie, jež měla nastat Přesně tak, jak si to přáli hlasatelé Šťastného Živočicha bylo prázdno před očima a bylo prázdno za očima

Během svých dějin jsme se mezi národy, s nimiž jsme žili, neztratili. Zůstali jsme odlišní; odlišní náboženství, odlišní pohledem na svět, a proto jsme se octli mezi národy, s nimiž jsme žili, v menšině. Oni měli většinu a my jsme se octli v postavení, které nás učinilo ekonomicky nižší než tato většina, a tak vznikla složitá situace, která jak jsem řekl, svými vnějšími důsledky nutí Židy přecházet z jedné země do druhé, ale dnes je svět naší emigraci uzavřen. S možnými výjimkami Brazílie a Argentiny, a s možnou výjimkou drobné infiltrace do některých dalších zemí, není ve světě místo pro masu Židů, kteří nenacházejí místo ve svých dosavadních zemích. Morální důsledek této situace se zkombinoval s věkovitou tradicí příchylnosti k Palestině, tradicí, která představuje integrální součást našeho náboženství, tradici, která jak myslím, nás udělala takovými, jací jsme, paličatě, nezlomně oddaní zemi, kterou mnozí z nás ani neviděli, ale která byla ústřední součástí našich dějin, jež nás naučily hledět na Palestinu jako na zemi, kde chceme najít uskutečnění našeho věkovitého snu. [v roce 1930 na schůzce s britským ministrem kolonií lordem Passfieldem a ministrem zahraničí Arthurem Hendersonem]

Talmud učí, že "kdokoliv zachrání jeden život pro písmo, je to jako by zachránil celý svět". Ve chvíli, kdy byl ve hře osud evropského židovství, naplnil Pius XII. tento výrok Talmudu více než kterýkoliv jiný vůdčí činitel 20. století. Žádný jiný papež nebyl tak hojně -a nikoliv neprávem- chválen ze strany Židů. Jejich díky , stejně jako vděčnost celé generace těch, kdo přežili holokaust, svědčí, Pius XII. je skutečně a hluboce jedním z těch, které nazýváme "spravedliví (z) národů". - židovský historik a rabín David G. Dalin ve svém spisu obhajujícím Pia XII.

V Bibli existuje více důkazů autentičnosti, než bychom nalezli v jakýchkoli světských dějinách.

Ježíš, ne Caesar, toť smysl našich dějin a demokracie.

Profesore Pekaři, vzpomínám často na Vás a naše styky. Byl jste hodný člověk. (k úmrtí historika Pekaře)

Připadá mi, že síla české tvořivosti paradoxně spočívá v tom, že se vždy probouzí v nějaké těžké chvíli, kdy je v sázce samotná existence. Ačkoliv dnes považujete svou historickou zkušenost se socialismem za tragický omyl, rozvíjelo se divadlo, film, psaly se velké knihy. Naproti tomu po sametové revoluci zmizel společný nepřítel a umělci se ocitli v rozpacích.

Tajemství mého úspěchu je, že mám mozek historika umění a oko malíře.

Lenin není porovnatelný s jakoukoli revolučním postavou v historii. Revolucionáři měli ideály. Lenin nemá žádné.

Vzdělancům mého národa: Jak velikou znalostí věci vynikáte mnozí z Vás, v tom za svědky stavím Vás samy. Ale že zároveň znamenitě vynikáte nečinností a malátností skoro všichni, to jsem se rozhodl veřejně Vám vytknouti. Jestliže se chcete nad tím urážeti, mám po ruce svědky, které nebudete moci snadno odmítnouti, neboť postavím proti Vám samu skutečnost. Vidíte, co všechno nekonají jiné národy? S jakou obratností vzdělávají své rodné jazyky? Vidíte Italy, Francouze, Němce, Angličany, Nizozemce, kteří všechnu moudrost Řeků a Římanů znamenitě převedli do svých řečišť? Nic není ve vědách, nic není v dějinách, nic ani zřejmého ani tajného, co by tito neodevzdali ke čtení svým krajanům. Ale kdo z Vás poskytl něco podobného naší vlasti? Kdo napsal našim lidem o stavbě světa? Kdo ukázal způsob, jak pozorovati po-hyby nebeské? Kdo naučil zpytovati prvky, vlastnosti a síly přírodních těles? Kdo otevřel divadlo okršku zemského? Kdo dal našim poznati jemnosti geometrie? Kdo okusiti příjemnosti optiky? Kdo utkal pořad dějin? Kdo popsal původ, polohu a různé zvyky národů na světě bydlících? Kdo vyložil něco o způsobu řečnickém a kdo ukázal cestu, jak říditi myšlení? Domníváte se, že jest možno trpěti Vám dále, aby každý směl žíti pro sebe sama a nepodnikati žádných prací pro rozmnožení vážnosti vlasti? Myslíte si, že našemu jazyku chybí buď ta bohatost, nebo ten lesk, aby bylo možno kterékoli věci vystihnouti řečí? Zřejmě se mýlíte. Nikde není nic tak nesnadného, co bychom nemohli srozumitelně a výstižně vyjádřit naším jazykem, jen kdyby k tomu přistoupila přičinlivost a práce! Dosud nepochopil vznešenost našeho jazyka ten, kdo jej považuje za málo bohatý neb málo půvabný. Ne na něm, na mou věru, na nás je vina, kteří nad míru zanedbáváme jeho pěstování!

Historie - to je metoda lidského myšlení. Právě ona umožňuje rozvažovat o minulosti, současnosti a budoucnosti, protože historie modeluje sociální procesy.

Historie nás přesvědčuje, že kapitalismus je nutnou podmínkou pro politickou svobodu.

Soudím, že historie je především uměním, zejména uměním literárním. Historie existuje v projevu. Aby měla úroveň, musí mít úroveň tento projev.

Abychom sílu tisku mohli dobře využívat, musíme jej dobře znát. I jeho historii.

Dějiny se tvoří právě tak. Mezi dvěma muži v malé místnosti. Zapomeňte na korunovace, na zástupy kardinálů, na pompéznost a davy. Svět se mění přesně takovým způsobem. V ústraní.

Dějiny světa jsou kronikou zkázy.

Holocaust náleží k takovému druhu zkušenosti, u níž je jedinec nakonec odsouzen k mlčení. I ta nejlepší možná odpověď se zdá být triviální. Pro mě není holocaust jen součástí historie, ale také součástí života mnoha lidí, stejně jako mého vlastního. A nakonec i metaforou pro to minulé století.

Je tomu tak a dějiny minulých století o tom vydávají svědectví: Pouze dodržování křesťanských zásad může zachránit lidstvo před úpadkem do barbarství anebo, lépe řečeno, dokonce před sebezničením.

Historiografie je plánování minulosti.

Historický fakt nebo historická událost je vždy výtvorem abstrakce.