Citáty o člověku (lidech)

Často slýcháme o hrubosti nastupující generace. Sám patřím mezi staříky a dalo by se očekávat, že se postavím na stranu starších, ale ve skutečnosti mě více zaráží špatné chování rodičů k dětem než dětí k rodičům. Kdo z nás by se necítil v rozpacích při rodinném obědě, kde otec nebo matka jednají se svými dospělými potomky tak nezdvořile, že kdyby se tak chovali k jakýmkoli jiným mladým lidem, bylo by to jen příčinou ukončení známosti? Dogmaticky trvají na svém ve věcech, kterým jejich děti rozumějí lépe než oni, nezdvořile je přerušují, zcela zjevně si protiřečí, zesměšňují věci, které mladí berou vážně (někdy třeba jejich náboženství), urážlivě se vyjadřují o jejich přátelích. To všechno dává snadnou odpověď na otázku "Proč jsou stále pryč? Proč mají kteroukoli jinou domácnost raději než svůj vlastní domov?" Kdo by nedal přednost zdvořilosti před nekulturností? [z knihy Čtyři lásky, str. 34]

Majetek jistou starostí, hodnosti prázdným dýmem, rozkoše sladkým jedem, osidly našeho zla. Dokud to lidé nechápou, honí se za stíny bez věcí, a rozplývají se oddáni svým nicotnostem sami v nic.

Bible nám přikazuje, abychom milovali své bližní a také své nepřátele. Patrně proto, že zpravidla jsou to titíž lidé. [The Bible tells us to love our neighbors, and also to love our enemies; probably because they are generally the same people.]

Člověk má asi někdy málo kamenů...

Člověk, který má radost z toho, jak pochoduje v zástupu a šiku při vyhrávání hudby, je hodný opovržení: Dostal omylem svůj velký mozek, mícha by mu celkem stačila.

Je to smutné, ale mládí musí jednou odejít. I když si je člověk zachová v srdci, žel přírodě, nezachová si je v kolenou.

Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.

Smích a pláč jsou nejcennější majetek živého člověka.

Vezmete-li k sobě vyhladovělého psa a uděláte z něj zvíře kypící zdravím, nekousne vás. To je zásadní rozdíl mezi psem a člověkem.

Bolest nutí lhát i lidi zcela nevinné.

Nezáleží mi na tom, jestli to sbohem řeknu smutně nebo rád, ale když odněkud odcházím, tak si chci uvědomit, že odcházím. Když to člověk neví, je mu pak ještě hůř.

Obyčejný člověk přemýšlí, jak by zaplnil čas. Talentovaný člověk se ho snaží využít.

Vy jste zvláštní lidé, vy mladí, všichni dohromady. Minulost nenávidíte, přítomností opovrhujete, budoucnost je vám lhostejná.

Lidé, kteří nejsou zamilovaní, nemohou pochopit, jak inteligentní muž může trpět kvůli obyčejné ženské. Je to jako divit se, že někdo nemůže dostat choleru kvůli něčemu tak bezvýznamnému, jako je obyčejný bacil.

Člověk, který má nějaký zájem na tom, abychom ho měli rádi, se varuje prokazovat nám službu, o níž ví, že nám nebude milá; jedná s námi tak, jak si přejeme, aby se s námi jednalo; nenávidíme pravdu, proto nám ji tají; chceme slyšet lichotky, proto nám lichotí, rádi se dáváme klamat, proto nás klame.

Není na světě nic hroznějšího než nenáviděný domov. Být nešťasten ve styku s jinými lidmi je přirozené, ale být nešťasten doma přirozené není.

Lidstvo nepotřebuje veřejné služebníky, misionáře a jim podobné. Lidstvo potřebuje víc rozumu.

Život je příležitost. Život je obrovský poklad, a člověk jej jen tak vyhazuje z oken.

Člověk, to je pýcha, krutost, zrada, podlost, násilí. Sešlé lidské tělo, to je smutek, stud, strach, výčitka a naděje.

Moudří lidé nemusejí být nutně vzdělaní. Vzdělaní lidé nemusejí být nutně moudří.