Citáty o člověku (lidech)

Rozdíl mezi dámou a pouliční květinářkou není v tom, že se každá chová jinak, ale v tom, že se lidé ke každé z nich chovají jinak.

Člověk, jenž jako fyzická bytost se stále obrací mimo sebe a myslí si, že jeho štěstí leží mimo něj, nakonec svoji pozornost obrací do svého nitra a zjišťuje, že zdroj štěstí nosí v srdci.

Stál jsem u okna v prvním poschodí, pohlédnu ven a vidím: země jest mrtva! Kdybych jenom viděl, mohl bych se konejšiti, že se stávám obětí sebeklamu, ne-li snu: avšak já to všemi ostatními smysly a veškerou bytostí poznal! Co to? Měsíc květen, země pravděpodobně od prvního rozpuku svého mrtva, a já to nevěděl! Pravím: od prvního rozpuku, neboť v tuto hodinu nalézám ji v pokročilém už rozkladu. Zdá se, že se stromy zelenají a kvetou, zdá se, že poletují ptáci a tu a tam chodí ještě lidé, ale právě že se to jen zdá. Každá podoba dosud trvající jest jen škraboškou života, pouze kostýmem hniloby.

Uvnitř člověka se stále něco hýbe. Srdce tepe, krev proudí. A tak se i já snažím zůstat v pohybu, neustále se něco nového učit. V současnosti připravujeme premiéru, ve které se Jiří Suchý představí poněkolikáté jako hudební skladatel. Dále se učím cizí jazyky a mnoho dalšího. Přistihla jsem se, že když usínám, opakuji si různé texty a při tom masírování mozku usnu. Neumím prostě odpočívat.

Hledej, zda se nenajde použití pro tvoji lidskost.

Člověk nemá nikdy padat na zem, jen protože věří, že ho někdo zvedne.

Niektorí ľudia začnú hovoriť o chvíľku skôr, než začnú myslieť.

Nešťastie človeka začína tým, že nie je schopný v miestnosti zostať iba sám so sebou.

Lenošení bez vzdělávání znamená smrt a hrob pro žijícího člověka. (Otium sine litteris mors est et hominis vivi sepultura.)

Předsudek vstoupil na kazatelnu první, teprve za ním následoval rozum; to je normální postup lidského ducha

Člověk je věčně nemocný jen proto, že se příliš snaží být zdravý, a ostatní jsou zdraví jen proto, že se nebojí být nemocní.

Pro lidi není obtížné přijmout nové myšlenky, ale zapomenout na staré.

Středně všední člověk se může vytratit nepozorován. Známý a slavný je na tom mnohem hůř.

Celkem vzato - moudří lidé všech dob říkali v podstatě totéž. A hlupáci, tj. velká většina lidí všech dob, dělali také totéž - totiž pravý opak.

Bůh stvořil člověka k obrazu svému, praví bible, filozofové to dělají právě naopak, vytvářejí Boha k svému obrazu.

Fantastické zrcadlení vnějších sil, které ovládají každodenní život lidí, v jejich hlavách, zrcadlení v němž pozemské sily přijímají formu nadpozemských. V počátcích dějin se takto zrcadli především přírodní síly, které pak v dalším vývoji u různých národů prodělávají nejrozmanitější a nejpestřejší modifikace. Později nastupují na místo přírodních sil stále více společenské síly, jež stojí proti lidem stále více cize a nevysvětlitelně a ovládají je touž zdánlivě přírodní nutností jeho přírodní síly samy. Strach člověka před brutálností útlaku, bolesti a bídy ­takové jsou skutečné kořeny náboženství, zkoumaného v jeho dějinném vývoji. Moderní věda nemůže ovšem pohlížet na náboženství jen jako na odraz veliké bídy člověka v oblasti ideologie, nýbrž také jako na výraz protestu člověka proti skutečné bídě. V náboženské víře se často projevuje živelná potřeba skutečně lidských vztahů a štěstí na zemi.

Úspešný človek je ten, ktorý ráno vstane, večer si ľahne a medzitým robí to, čo chce.

Lidé by měli udělovat pouze těžká zranění, protože za lehké zranění se mohou pomstít; za těžké už ne.

Člověk se má poučovati, i kdyby poučení bylo na kamenech napsáno.

Skutečně veliký člověk bude vždy nad událostmi, k nimž zavdal příčinu.