Citáty o člověku (lidech)

Je těžké určit, kde končí lidská bytost a začíná žurnalista.

Člověckost není abstrakce trůnící někde v říši pomyslů nad skutečnými lidmi...

Čím blíže jsou lidé k pravdě, tím jsou snášenlivější vůči cizím omylům. A naopak.

Žádná strana nemůže potřebovat lidi, kteří jsou samostatní a kteří smýšlejí poctivě.

Znalec, odborník, člověk, který ví své, ví ovšem věci, které nelze sdělit, ale které naštěstí zřejmě také nikdo nepotřebuje.

Aby člověk mohl odpovídat za své činy, měl by mít nejdřív možnost odpovídat za svůj osud.

Nie je nič jemnejšie ako človek vo svojom prirodzenom stave, keď ho príroda stavia rovnako ďaleko od tuposti zvierat, aj od neblahého osvietenstva kultúrnych ľudí, keď ho núti zároveň inštinkt i rozum, aby sa bránil zlu, ktoré mu hrozí, a keď ho prirodzený súcit zdržuje, aby niekomu ubližoval bez príčiny, aj keď mu ublížili, pretože podľa zásady učenca Locka "nemôže byť bezprávie tam, kde nie je vlastníctvo".

Žádný člověk nikdy nepozná pravdu, neboť i kdyby ji náhodou vyslovili, nevěděli by o tom.

Je člověk pouze omylem božím? Nebo bůh pouze mýlkou člověka?

"Nikdy neexistoval civilizovaný národ inej než bielej pleti, dokonca ani jedinec, ktorý by vynikal vo vynaliezavosti či myslení. (...) Taký jednotný a stály rozdiel nemohol nastať, v tak veľa krajinách a obdobiach, keby príroda sama nevytvorila rozdiel medzi týmito rasami ľudí. Nehovoriac o našich kolóniách, existujú čierni otroci roztrúsení po celej Európe, z ktorých žiadny nikdy nevynašiel nič pozoruhodné; hoc ľudia z nízkych vrstiev spomedzi nás, bez vzdelania, často vystúpia do popredia a presadia sa v každom obore." [Podľa: Morton, Eric (2002). RACE AND RACISM IN THE WORKS OF DAVID HUME. Journal on African Philosophy: 1]

Po moste v Paríži kráča človek a chce spáchať samovraždu. Hovorí si: Ak stretnem človeka, ktorý mi dá nádej, nezabijem sa. Ak mi u nedá skočím. Čo urobí, ak sa stretne s tebou?

Každý pokřik, který se zvedne proti aforismům o lidské povaze, je strach z pravdy.

Každá lidská bytost žije a umírá sama, o nic méně cizí sobě než ostatním.

Kdykoli člověk udělá něco dokonale hloupého, udělá to vždycky z nejušlechtilejších pohnutek.

Žádná diplomacie a žádný spolek národů není tak univerzální jako literatura; ale lidé jí nepřikládají dost váhy, to je to; proto se mohou pořád ještě nenávidět nebo si být cizí.

Profesore Pekaři, vzpomínám často na Vás a naše styky. Byl jste hodný člověk. (k úmrtí historika Pekaře)

Jaký je rozdíl mezi nezdrženlivým a nejhloupějším člověkem? V čem se liší od nerozumného dobytčete člověk, který nerozená, co je nejlepší, a snaží se za každou cenu dělat, co se mu nejvíce líbí? Jen tomu, kdo se dovede ovládat, je dána schopnost rozpoznat, co je nejlepší, teoreticky i prakticky všechno roztřídit podle druhů a pak zvolit dobré a vyhnout se špatnému.

Nadání nemusí být pro člověka vždy přínosem, neboť je možno být nadaný i hloupostí.

Hezká dívka si krutě zahrává s láskou. Zdá se jí zcela přirozené, že ji milují, a myslí, že má povinnosti jen k tomu, koho ona miluje, ochotně by věřila, že člověk, který ji miluje, je už tak dost šťastný. Na její omluvu musíme uznat, že ani zdaleka netuší, co to je láska, třebaže na ni myslí celý den.

I když člověk někoho velice miluje, občas na to zapomene.