Citáty o čase - náhodné
Tip: u známých osobností se při najetí myší na jméno zobrazí krátké info o daném člověku.
Stěžujeme si, jak máme málo času, ale jednáme tak, jako bychom ho měli nekonečně mnoho.
Čas je jediný zdroj k dispozici volně všem.
Čas pre nás musí byť nástrojom, nie výhovorkou.
Parkinsonův první zákon: Práce přibývá úměrně s tím, kolik času se na ni může vynaložit.
Čas nikdy nereaguje na hodnotu našich přání: Plyne ode dneška, zabývaje se svými vlastními záležitostmi.
Nikdy předtím jsme neměli tak málo času na to, abychom stihli vše, co chceme, jako máme dnes.
Eduardo Souto de Moura během tří dekád navrhl budovy, které patří do našich časů a zároveň nesou ozvěny minulosti. Jeho budovy mají unikátní schopnost vyjádřilt zdánlivé opaky - sílu i jemnost, autoritu i intimitu.
Zkušenost je dobrá škola, ale školné je příliš drahé. Čas je největší síla života.
Kdyby se Římané museli učit latinsky, neměli by čas dobýt svět.
Čas je to, co se člověk neustále snaží zabít, ale co nakonec zabije jeho.
Aby sa dostali do pohybu masy, stačí fráza jedného hlupáka. Koľko však treba času rozumnému človeku, aby jedného-jediného presvedčil o svojom názore!
Isaac Newton, prepáč mi, neprišiel som aby som ťa zhodil z piedestálu najvyššej múdrosti, to predsa nemôže nikto; prišiel som, aby som ťa ešte viac oslávil. Ty si našiel jedinú existujúcu cestu, ktorá bola v tvojom čase možná, a ktorú okrem teba nikto nevidel. Pojmy, ktoré si vytvoril sú ešte aj teraz v našom čase platné a unikátne, aj keď vieme, že ich možno doplniť, rozšíriť, pretože máme k dispozícii také nástroje myslenia, ktoré tvoja doba ešte nemohla poznať.
Zdraví je vzácná věc, je to vpravdě jediná věc, která zaslouží, abychom úsilí o ni obětovali nejen čas, pot, námahu, jmění, ale i život; tím spíše, že bez něho se pro nás život stává trápením a strastí. Není-li zdraví, potemní a vyprchají i rozkoš, moudrost, učenost a ctnost.
Naše najnevinnejšie "dobrý deň" a "zbohom" by nemali nijaký zmysel, keby čas nebol popretkávaný jednotou životných udalostí, totiž križujúcim sa pôsobením každodennej hypnózy. (Sprievodný list, 1930)
Vánoce jsou časem, kdy si nejsilněji uvědomujeme, co nám schází a kdo není mezi námi.
...cítím čas jako živel, tu vlídný a užitečný, tu škodlivý a ničivý, tak jako člověk cítí vzduch, oheň a vodu. Dusím se nedostatkem času a nebo cítím, jak mě pálí a deptá, anebo v něm pluji s pocitem božské lehkosti. A přitom v každém okamžiku vím, že čas je jen bolestná iluze, že je to ve skutečnosti pouze počet souzených nám tepů a že jinak ani neexistuje.
Časem litujeme všech hříchů, jichž jsme se dopustili, a těch několika, které jsme propásli.
Dřina dodává hrdosti tomu, kdo ji vykonává. Dáš-li tuhle hrdost jen v nejmenším najevo, jsi vyřízený. Svět miluje a oslavuje jen lenochy, které čas od času napadne něco hezkého, co hned za tepla naservírují. Proč? Protože pohled na lenocha uklidňuje, protože jeho ochablost a malátnost vyvolává v tom, kdo se na něj dívá, příjemný pocit nadřazenosti, a konečně, protože lenoch dotvrzuje stupidní tradici, klišé bezstarostnosti a bohémského génia, který kašle na své nadání, mrhá jím a je tak zamotaný do svých nectností, že nemá nakonec vůbec žádnou hrdost. Nemluvě o tom, že dobrým nápadům lenochovým porozumějí lidé daleko snáz než velkému, důkladnému dílu svědomitého pracovníka.
Dávejte si pozor co předstíráte, neboť se tím časem stanete.