Citáty o bolesti

Lásku je třeba brát sportovně - pak budete šťasten. Berete-li ji zamilovaně, pak budete celý život trpět.

Neznalost je strašně nebezpečnou zbraní. Většina pomluv a urážek nevzniká proto, že by byli lidé špatní, ale protože nevědí. Největší zločiny lidstva byly spáchány z fanatizmu. Fantismus je otcem nevědomosti. To s úrovní vzdělání nemá nic společného. Sebeovládání, trpělivost, úcta k druhým, schopnost jít v životě cestou dobra, kráčet za ideály humanizmu - jsou daleko důležitějšími faktory než formální školní vzdělání, byť i univerzitního charakteru.

Násilí se bojíme méně než svých vlastních pocitů. Osobní, soukromá, osamělá bolest je děsivější, než ta, kterou může způsobit kdokoliv jiný.

Utrpení a bolest jsou nutností pro každou širokou duši a pro každé hluboké srdce. Opravdu veliké lidi, jak se mi zdá, v životě nezbytně provází veliký smutek.

Všichni bez ustání trpíme, včetně těch, kteří předstírají, že ne.

Raději chci trpět pro to, že říkám pravdu, než aby měla pravda trpět pro mé mlčení.

Kdo trpí sám, ten trpí mnohem tíž, že vidí štěstí druhých přes svůj kříž.

Necítit bolest neznamená necítit už nic; každá z našich radostí je smlouva s ďáblem.

Smrt není konec všeho! Je začátek nové bolesti!

Nápadněji dávají najevo smutek ti, kteří mají menší bolest.

Těžké je mlčet, když cítíš bolest.

Bolest nad ztrátou druhého člověka je snesitelnější, když člověk ví, že sám už dlouho nebude žít.

Orwell se obával těch, kteří by zakázali knihy. Huxley se obával, že by nebyl důvod knihy zakazovat, protože by nebyl nikdo, kdo by chtěl nějakou číst. Orwell se obával těch, kteří by nám odpírali informace. Huxley se obával těch, kteří by nám jich dali tolik, že by nás uvrhli do pasivity a egoismu. Orwell se obával toho, že by byla pravda před námi skryta. Huxley se obával toho, že by pravda utonula v moři bezvýznamnosti. Orwell se obával, že se staneme nesvobodnou kulturou. Huxley se obával, že se staneme kulturou zcela zaujatou obdobou smyslových filmů, heče peče a her s odstředivým míčem. Jak Huxley poznamenal v Brave New World Revisited, zastánci občanských svobod a racionalisté, kteří vždy varují před tyranií, zapomněli na téměř nekonečnou lidskou touhu po rozptýlení. Huxley dodává, že v 1984 jsou lidé ovládáni způsobovanou bolestí. V Konci civilizace jsou ovládáni způsobovanou rozkoší. Ve zkratce, Orwell se obával, že nás zničí to, co nenávidíme. Huxley se obával, že nás zničí to, co milujeme.

Už s chmurným mírem vchází chmurný den
a samo slunce těžkou hlavu skrývá.
Jen zprostit toho, kdo je nevinnen
a trestat provinilé ještě zbývá.
Však věčně bude srdce jímat znova
žal Juliin a bolest Romeova.

Život je krásný! Když prožíváš štěstí tak ho dávej druhým. Když máš bolest nevyprávěj o tom všude a poper se s tím sám. Nefňukej a buď statečný, ať si tě lidé mohou vážit.

Dny bolesti se podobají lávkám. Nechceš-li, aby chvilková závrať ohrozila tvůj život, dívej se vždycky o několik kroků vpřed.

Člověk trpí vším, co miluje.

Nejbolestnější je vedle někoho sedět, jen tak se ho letmo dotýkat, plakat pro něj po nocích, ale vědět, že ho nikdy nemužeme mít ...

Člověk, který se bojí utrpení, trpí už svým strachem.

Ptáte se, jaký je univerzální lék na velikou bolest? Čas.