Citáty o bolesti

Nejtragičtější věcí v životě, kterou stojí za to popsat, je banální fakt, že nikdy nemáme to, co bychom chtěli mít, nejsme tam, kde bychom chtěli být, nejsme tím, čím bychom chtěli být. Každý z nás to prožíval v určité etapě svého života a kvůli tomu trpěl. Myslím, že o tom je moje kniha. (o knize Denní dům, noční dům)

Dospělý si potrpí na číslice. Když jim vypravujete o novém příteli, nikdy se vás nezeptají na věci podstatné. Nikdy vám neřeknou: "Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry?" Místo toho se zeptají: "Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?" Teprve potom myslí, že ho znají.

Všichni musíme společně nést břemeno bolesti, které lidstvo tíží.

"Pod heslem ‚vítěz bere vše‘ spoléhá ODS, že se rychle ujme moci a spolu se svými agenty přisluhovači zajistí těmto osobám beztrestnost. Toto já a sociální demokracie, jejíž jsem předsedou, nedopustí. Cítím povinnost oznámit, že demokracie v této zemi utrpěla tvrdý zásah srovnatelný snad jen s únorem 1948, snad jen s rozdílem, že hrozí modrá totalita." (Paroubkův povolební projev 6. června 2006, zdroj: idnes.cz)

Byla jsem z toho obviňovaná hned od začátku. Lidé se mnou odmítali mluvit, anebo byli drzí a hrubí. Bylo to těžké a moc mně to bolelo. Mohla jsem se otočit a utéct, ale to bych nikdy neudělala. Každý den jsem si připomínala jaké mám štěstí. Potkala jsem muže, kterého jsem milovala, netrpěli jsme hladem, nebyli jsme nemocní. Jen tohle nás tížilo a museli jsme oba v sobě najít sílu to potlačit. A vlastně to byla dobrá škola. Beatles byli skupinou čtyř mužů. Velice silná čtveřice. A věřte mi, že ani já bych je nedokázala zlomit. A ani jsem nechtěla. Rozešli se, protože dosáhli vrcholu a čekali na ně nové začátky. Chtěli to tak.

Vzdělancům mého národa: Jak velikou znalostí věci vynikáte mnozí z Vás, v tom za svědky stavím Vás samy. Ale že zároveň znamenitě vynikáte nečinností a malátností skoro všichni, to jsem se rozhodl veřejně Vám vytknouti. Jestliže se chcete nad tím urážeti, mám po ruce svědky, které nebudete moci snadno odmítnouti, neboť postavím proti Vám samu skutečnost. Vidíte, co všechno nekonají jiné národy? S jakou obratností vzdělávají své rodné jazyky? Vidíte Italy, Francouze, Němce, Angličany, Nizozemce, kteří všechnu moudrost Řeků a Římanů znamenitě převedli do svých řečišť? Nic není ve vědách, nic není v dějinách, nic ani zřejmého ani tajného, co by tito neodevzdali ke čtení svým krajanům. Ale kdo z Vás poskytl něco podobného naší vlasti? Kdo napsal našim lidem o stavbě světa? Kdo ukázal způsob, jak pozorovati po-hyby nebeské? Kdo naučil zpytovati prvky, vlastnosti a síly přírodních těles? Kdo otevřel divadlo okršku zemského? Kdo dal našim poznati jemnosti geometrie? Kdo okusiti příjemnosti optiky? Kdo utkal pořad dějin? Kdo popsal původ, polohu a různé zvyky národů na světě bydlících? Kdo vyložil něco o způsobu řečnickém a kdo ukázal cestu, jak říditi myšlení? Domníváte se, že jest možno trpěti Vám dále, aby každý směl žíti pro sebe sama a nepodnikati žádných prací pro rozmnožení vážnosti vlasti? Myslíte si, že našemu jazyku chybí buď ta bohatost, nebo ten lesk, aby bylo možno kterékoli věci vystihnouti řečí? Zřejmě se mýlíte. Nikde není nic tak nesnadného, co bychom nemohli srozumitelně a výstižně vyjádřit naším jazykem, jen kdyby k tomu přistoupila přičinlivost a práce! Dosud nepochopil vznešenost našeho jazyka ten, kdo jej považuje za málo bohatý neb málo půvabný. Ne na něm, na mou věru, na nás je vina, kteří nad míru zanedbáváme jeho pěstování!

Pokud bude tyto souvislosti sociální demokracie trpělivě vysvětlovat, tak to nakonec pochopí i vysokoškolsky vzdělaní voliči.

Nepodceňujte, jak může být bolestivé, být uvězněn ve vztahu, kdy máte po většinu času pocit, že byste chtěli být v jiném. Je to prostě utrpení. Potřebujete soucit. A pokud u toho jsou děti, jen dále přispívají k pocitu viny.

Quo usque tandem abutere Catilina patientia nostra! Quam diu furor iste tuus nos eludet! Jak dlouho budeš zneužívat naší trpělivosti, Catilino! Jak dlouho nás bude podvádět tento tvůj hněv!

Prokazujte jeden druhému trpělivost, shovívavost a lásku. Nebyl-li by kdokoli mezi vámi schopen určitou pravdu pochopiti nebo by se jí snažil porozumět, zračte duch nejvyšší vlídnosti a dobromyslnosti, když s ním rozmlouváte...

Bez lásky sa nedá žiť, bez bolesti sa nedá milovať.

Čo je pre človeka opica, výsmech alebo bolestná hanba?

Človek hlasno narieka pri každej bolesti, ale málo sa teší, keď nijakú nemá.

Láska k Bohu nechráni pred každou bolesťou, ale chráni v každej bolesti.

Rozsiahle Grafiti sú akoby bolestným, ale aj hnevlivým výkrikom nad zlobou sveta, nad tým, že ľudské úsilie sa neraz uberá negatívnym smerom, že život niekedy môže byť vyplnený aj absolútnou duchovnou prázdnotou. Miestami skladba naozaj nadobúda charakter až gisbergovského kvílenia alebo beatnickej takmer publicistickej apelatívnosti. Súvislosť s poéziou amerických beatnikov autor priznáva cez alúzie aj priamo - v poznámkach za básňou.

Bez bolesti nemožno žiť v láske.

Všetci trpíme hladom lásky k človeku, a keď je hlad, chutí aj zle upečený chlieb.

Nie v tom, že trpíme, ale v tom ako trpíme, spočíva zmysel utrpenia. (s. 70)

Len ten, kto trpí, dokáže nezištne milovať.

Boh, ktorý miluje svoje dieťa, keď vidí, že niekto alebo niečo ho zasiahlo, má toľko fantázie, že vie pretvoriť zlo na dobro, nečinnosť na kontempláciu, bolestný výkrik na modlitbu, bolesť na úkon lásky.