François de la Rochefoucauld (1613 – 1680)
Francouzský spisovatel, autor aforismů.
Pro malé činy je škoda i slov.
Nikdy není člověk tak nešťastný nebo šťastný, jak si namlouvá.
K navazování nových známostí nás nevede ani tak radost ze změny jako naděje, že se nám budou více obdivovat ti, kdo nás dobře neznají.
Příkladnost mravných je jen umění skrývat své sklony.
Příležitostné lásky se ve všem podobají lásce opravdové, až na to, že to není láska.
Sláva velkých lidí by se vždycky měla měřit prostředky, jichž použili, aby ji dosáhli.
Žhavost mládí nemá k spasení o nic dále než vlažnost stáří.
V lásce jde podvod skoro vždy dál než nedůvěra.
O povaze lidí je možné řící to, co o většině budov: má strany hezké i nehezké.
Člověk se nudí skoro vždy jen s těmi, které nudí sám.
Obejít se bez dobrých rad je stejně těžké jako je poslouchat.
Někteří stateční jdou na frontu proto, že se bojí zůstat v zázemí.
Taková věrnost v lásce, ke které se musíme nutit, nemá větší cenu než nevěra.
Mají-li spolu lidé dobře vycházet, je nezbytné, aby si každý zachoval svoji svobodu.
Moudrost je pro duši totéž co zdraví pro tělo.
Svými dobře míněnými radami sledujeme nejčastěji vlastní zájmy.
Jsou i lidé tak povrchní a do větru, že nemohou být ani pořádně zlí.
O všech našich ctnostech se dá říci zhruba totéž, co napsal jeden italský básník o ženské počestnosti - že je to jen umění, jak ctnostně vypadat.
Co máš udělat, abys dosáhl štěstí, to ti poradí kdekdo, ale nikdo ti neporadí, jak.
Je mnoho prostředků, které léčí lásku, ale žádný není spolehlivý.