André Maurois (1885 – 1967)
Francouzský spisovatel.
Muž, který příliš miluje ženy, není nevěrný proto, že touží po opaku, nýbrž proto, že nenalézá na světě tu jedinou ženu, jež by se podobala obrazu, který si o ženě utvořil.
Život je krátky, pravdaže, ale v pomere k čomu?
Abychom mohli mít něžně rádi nějakého člověka, je vždy lépe, má-li mimo své nejlepší vlastnosti také nějaké milé chyby. Nikdy nemůžeme milovat ty, jimž se nemůžeme smát. V naprosté dokonalosti je cosi nadlidského, co tíží mysl a srdce.
Skutečná láska neuvěřitelně zkrášluje ty, kteří milují a jsou milováni.
Muž, který by mohl žíti vedle ženy tak volně, jak to předpokládá přátelství, a nevzplane nikdy touhou, odporuje vší přirozenosti.
Každá práce konaná se zálibou je štěstím, ale když se k práci přidá láska, není na světě nic radostnějšího.
Muž je úspěšným příživníkem, trubcem, který vynalezl civilizaci, umění a válku, poněvadž ho jinak nebylo zapotřebí k ničemu a poněvadž měl sílu, kterou musel uplatnit.
Život je krátký, samozřejmě - ale v poměru k čemu?
Jsem raději zrazen falešným přítelem, než bych zklamal přítele pravého.
Povinností přítele je uhádnout starost druhého a vyjít mu vstříc dříve,než byl o to požádán.
Láska snese spíše nepřítomnost nebo smrt, než pochybnost a zradu.
Nechtějme, aby se ten, koho milujeme, podobal našemu ideálu, ale naopak - ideál přizpůsobme tomu, koho milujeme.
K mlčení je zapotřebí hodně duchaplnosti.
Není nebezpečných žen, jsou jen slabí mužové.
Nároční milenci si přejí, aby byl jejich idol němý, aby nikdy nemohl zklamat.
Láska zrozená ze zoufalství nemůže být pravá.
Neexistují nebezpečné ženy, jsou jen slabí muži.
Pokud má člověk, ať muž či žena, jen trochu lepší srdce a jemnější smysly, nemůže přistoupit na žádné manželství.
Všechno, co se shoduje s naším přáním, je pravda. Všechno, co je s ním v rozporu, vyvolává naši zlobu.
I nejhloupější žena si umí otočit kolem prstu chytrého muže. Ale správně si poradit s hlupákem - na to je třeba velmi chytré ženy.