Citáty o víře

U většiny lidí se nevíra v určitou věc zakládá na slepé víře v jinou.

I když má filozofie nestačí vynalézt něco nového, přece jen má dost odvahy nepovažovat za jisté to, čemu se odedávna věřilo.

Dokázat, aby chytří lidé uvěřili, že jsme, co nejsme, je ve většině případů těžší než se doopravdy stát tím, čím se chceme zdát.

Jen sobě věřme však - příteli nejlepšímu.

Bylo by obtížné a pro mě dokonce odpuzující předpokládat, že Ježíš nikdy nepoložil skutečnou otázku, tedy otázku, na kterou neznal odpověď. To by z jeho lidství učinilo něco tak nepodobného našemu, že by se to už sotva mohlo nazývat lidstvím. Je pro mě snazší věřit, že když se zeptal: "Kdo se mě dotkl?" (Lk 8,45), opravdu to chtěl vědět. [esej Poslední noc světa, kniha Sloni a kapradí, str. 54]

Jsem rozený Žid a tím zůstanu, třebaže to pro mnohé bude nepřijatelné. Povolání hebrejského lidu je - podle mého názoru - přinášet světlo nežidům. Věřím, že Křesťanství je prostředkem k dosažení tohoto cíle.

Čína mívala náboženskou víru - byl to komunismus - ale ten je také pryč. [China used to have a religious belief - it was communism - but that is gone too. (o ztrátě hodnot v čínské společnosti)]

Když se budou psát dějiny této války, nejslavnější kapitola těch dějin bude mít nápis: SRBSKO. Srbská armáda vykonala divy udatenství a srbský národ vytrpěl neuvěřitelná strádání. A tato obětavost a vytrvalost nemohou zůstat nepovšimnuty - je nutné je odměnit… (1918)

Z posmutnělé bílé tváře komika vyzařovala naivita a nevinnost dítěte, modré oči se dívaly na svět, kterému se klaun marně snažil porozumět. Ať už hrál cokoli, byl to stále týž nedůvěřivý, bezmocný človíček, který vzbuzoval soucit jedněch a druhým nastavoval tvář k ráně. - Karel Čáslavský

Nevěřím, že až zmizí stát, jak vždycky snili marxisté a komunisté - to byly ty jejich "slunecni staty" a dalsi zname utopie - ze teprve pak se otevre prostor pro vzestup narodni komunity - to povazuji za detinskou predstavu. Dojde pouze k onomu memu povestnemu rozpusteni ceske kostky cukru ve velkem kotliku evropskeho caje. A na to se netesim, z toho se neraduji. Jsem zvykly pohybovat se po celem svete. Letos navstivim 15, mozna 20 zemi. Urcite nejsem ten, kdo by se sveta bal, kdo by se na svet nedival s obrovskym zajmem. Na dnesni vecer si ke cteni pred spanim beru dva texty. Jeden se jmenuje "Peru-dalsi faze transformace", druhy ma nazev "Mame kvalifikacni krizi mezi nasimi zamestnanci ?", coz je analyza Spojenych statu. Asi se pohybuji nepretrzite v uvahach tohoto typu, ale presto, kdyz jdu po Praze a jsem na prazskem letisti, kdyz vidim tu neuchopitelnou zmet obleku, barev pleti, typu lidi, nevim, jestli si preji, aby dolehla na Prahu, aby ji zmenila k obrazu svemu. Nejsem si tim jist.

Jsem optimistou, protože věřím, že se žádné budoucí vládě nepodaří mít takovou moc, aby na sebe strhla větší díl rozhodování, než je schopna zvládnout. (Literární noviny, 26. 4. 1990)

O výrazu etika neumím hluboce filozofovat a filozofování o tomto slově ani moc nevěřím.

V naší poněkud nepřehledné době chci šířit optimismus, sebedůvěru, víru ve vlastní síly jednotlivce i v naší "kolektivní" schopnost nalézt východisko, nalézt pozitivní řešení. Nemám rád katastrofické scénáře

Pochybnosti jednoho vědce jsou pro poctivou víru důležitější než jistoty stovky fanatiků.

Věřím v život věčný, ale také chci vědět, kolik je hodin.

První podmínkou při hledání zlata je nevěřit tomu, co se třpytí.

Nevěřte duchům - dovedou klamat tělem.

Dnes pochybujeme o tom, čemu se vždycky věřilo, a věříme tomu, o čem se vždycky pochybovalo.

Kdo svou víru vystavuje jako transparent, měl by se modlit, aby nezačalo foukat.

Komentuji, vysvětluji staré spisy, netvořím nové. Věřím v staré učence a miluji je.