Jean de La Fontaine (1621 – 1695)
Francouzský básník, prozaik a dramatik, známý především jako autor dvanácti knih bajek.
Přátelství jednoho moudrého člověka je lepší než přátelství všech nerozumných.
Láska se podobá rannímu stínu, v každém okamžiku bývá menší; ale přátelství se podobá stínu večernímu, roste, dokud slunce života nezapadne.
Nejdřív mě zachraň, milý příteli, pak měj si proslov převeliký.
Marnivost, žvanění a neopatrnost, jakož i lichá všetečnost příbuzné budou nepochybně. Všechny jsou dětmi z téže líhně.
Ani má spíž, ani má skrýše se nenaplní žvaněním.
Co je z radosti, na kterou bázeň vrhá stíny!
Jen blázen může chtít světu se zavděčit a sebe uspokojit.
Jen sobě věřme však - příteli nejlepšímu.
Každý lichotník na účet všech svých posluchačů žije.
K čemu je, běda, dobré bydlo, ztratíme-li s ním svobodu?
Láska je prapodivný vládce a šťastný ten, kdo nesetká se leč v knihách s její krutostí!
Když voda ohne hůl, můj rozum zas ji srovná.
Máš-li nás, Lásko, v moci své, můžeme rozumu dát sbohem.
Myslím, že na světě zbabělce nenajdete, který by nepoznal většího, než je sám.
Na světě běhá mnoho lidí, pro něž je šita tato věc: na dálku velikán, však zblízka pitomec.
Nejhorším soupeřem je malý nepřítel, jenž bývá neviděn…
Pomoz mi, příteli, nejprve z mé bídy, řečnit můžeš potom.
Pravdu přijímá člověk chladně, lež se zápalem.
Těm státům přeběda, jež klesly v omyly!
Trpělivost a dlouhý čas zmohou víc nežli vztek a síla.