Citáty o víře - 25. strana
Tip: u známých osobností se při najetí myší na jméno zobrazí krátké info o daném člověku.
Nebuďte nedůvěřiví, nehledejte ve všem smysl.
Optimismus je učení nebo víra, že vše je krásné, včetně šeredného, všechno dobré, obzvláště to špatné, a že všechno, co je nespravedlivé, je spravedlivé. Intelektuální choroba, vyléčitelná tolik smrtí.
Cílem vědy není otvírat dveře nekonečné moudrosti, nýbrž vytknout meze nekonečnému omylu.
Nedůvěřuji mu. Jsme přátelé.
Lidé ušlechtilí jen těžko mohou uvěřit v něco zlého, v lidský nevděk, musí dostat tvrdé lekce, aby poznali, jak nesmírná je lidská zkaženost. Když pak jest jejich výchova v tomto směru dovršena, pozdvihují se k shovívavosti, která je vlastně nejvyšším stupněm opovržení.
Když vidím, jak jsou ženy krásné, složité a komplikované, a muži až neuvěřitelně prostoduší a prostí, nechce se mi věřit, že by první žena mohla být stvořena právě z Adamova žebra.
Zůstáváme spolu, ale navzájem si nevěříme. Není to definice manželství?
Staré dřevo nejlépe hoří, staré víno se nejlépe pije, starému člověku nejvíce věř, starého autora nejraději čti.
Nečti proto, abys odporoval a vyvracel, ani proto, abys věřil a pokládal za nezvratné, ale proto, abys věřil a uvažoval.
Víra, která není než dětskou pověrou, která nikdy nepoznala pochybnosti, která neuznává vědu, která nectí, nechápe a nestrpí odchylné přesvědčení, to je víra hlouposti a nenávisti, matka všech fanatismů.
Láska je proto tak půvabná, že nám nabízí představu věčnosti, v niž nevěříme.
Bůh, to je vlastně víra sama.
Nejnebezpečnější pro politika je, když sám uvěří tomu, co říká.
Srdce dělá zázraky, ale rozum na ně nevěří.
Když básník vypráví věci neuvěřitelné, neomlouvá ho, že vyprávění odpovídá skutečnosti.
Nevěřím v posmrtný život. Ale pro jistotu si s sebou vezmu rezervní prádlo.
Nelze věřit něčemu, co není předem pochopeno.
Když věří více Vodičkovi než mně, nemám tu co pohledávat. (poslední slova před sebevraždou po odepření poslušnosti jeho podřízených)
Nevěřící by měli respektovat ceremoniál obřadu, nemusejí se ho ale účastnit. Proto vstanete, když povstanou všichni, nemusíte ale klekat, to už je vyhrazeno těm, kteří se modlí. Když ostatní dělají něco obvyklého - třeba si podávají ruce, podáte si je s nimi. Nemusíte se ale účastnit zpěvu ani se nemusíte křižovat.(Odpověď na otázku: "Jak se má chovat nevěřící v kostele?")
Jicchak Šamir byl nedůvěřivý muž, který věřil jen málokomu, a ze všeho nejméně Arabům. Jednou poznamenal: ‚Arabové jsou ti samí Arabové a moře je to samé moře,‘ čímž měl na myslí, že konečným cílem Arabů bylo nahnat Židy do moře. [Ahron Bregman. A History of Israel, s. 206]