Citáty o štěstí

Šťastní a trojnásobně šťastní jsou ti, kteří se těší z nerušeného svazku a jejichž láska, nezlomená žádným neduhem, se nerozpustí až do posledního dne.

Pokud má člověk to štěstí, aby žil zamlada v Paříži, potom ať půjde v životě kamkoliv, jde to všude s ním, poněvadž Paříž, to je Pohyblivý svátek. (jednomu příteli, 1950)

Básníci se hodně starají o zpochybňování skutečnosti. Svět se jednou provždy zdiskreditoval, a tím, že píšeme, na to upozorňujeme. Myslím si, že má cenu vykročit opačným směrem, vlastně proti básníkům. Obnovovat skutečnost, znovu v ní hledat nějaký smysl, štěstí. To, že navzdory veškeré blbosti a lžím je stále mnoho věcí dobrých a platných.

Štěstí se násobí dělením.

Já na smrt samozřejmě myslím, jsem zralá osmdesátiletá paní, takže na to musím myslet. A mám to štěstí, že jsem rozumná, že se jí nebojím. Jenom bych nechtěla umírat v bolestech, že. Ale přijde to, to je samozřejmé.

Nikdo na světě nesmí být příliš šťasten. -str. 82

Ať král nebo poddaný, ten je nejšťastnější, kdo našel mír ve svém domově.

Již titul mé knihy "Blahobyt pro všechny" je velmi problematický, neboť neodpovídá vůbec mému přesvědčení, že již samotným dosažením tohoto cíle dojde ke štěstí a spokojenosti německého obyvatelstva a že by blahobyt pro všechny sám o sobě zaručoval vytvoření harmonie uvnitř lidské společnosti.

Fantastické zrcadlení vnějších sil, které ovládají každodenní život lidí, v jejich hlavách, zrcadlení v němž pozemské sily přijímají formu nadpozemských. V počátcích dějin se takto zrcadli především přírodní síly, které pak v dalším vývoji u různých národů prodělávají nejrozmanitější a nejpestřejší modifikace. Později nastupují na místo přírodních sil stále více společenské síly, jež stojí proti lidem stále více cize a nevysvětlitelně a ovládají je touž zdánlivě přírodní nutností jeho přírodní síly samy. Strach člověka před brutálností útlaku, bolesti a bídy ­takové jsou skutečné kořeny náboženství, zkoumaného v jeho dějinném vývoji. Moderní věda nemůže ovšem pohlížet na náboženství jen jako na odraz veliké bídy člověka v oblasti ideologie, nýbrž také jako na výraz protestu člověka proti skutečné bídě. V náboženské víře se často projevuje živelná potřeba skutečně lidských vztahů a štěstí na zemi.

Slabí věří ve štěstí. Silní věří v příčinu a důsledek. ("Shallow men believe in luck. Strong men believe in cause and effect.")

Byl to můj nejšťastnější válečný den. Ta euforie, ta euforie! (ke 14. říjnu 1939)

Antonín Dvořák měl schopnost rozdávat pohodu, radost, životní harmonii, horoucí milostná vyznání. Někdy je mi líto, že jsem ho neznala osobně. Jsem šťastná, že zpívám jeho nádherné skladby, které mě naplňují umělecky a do kterých i já vkládám kus svého srdce. - Gabriela Beňačková

Kdo by nebyl raději se štěstím hloupější než se škodou chytřejší?

Cítil jsem v kostech vítězství judaismu, který po dva tisíce let exilu z Izraelské země snášel perzekuci, španělskou inkvizici, pogromy, protižidovské dekrety, omezování i masové vraždění nacisty v naší vlastní generaci, a dosáhl naplnění své staleté touhy ? návratu na svobodný a nezávislý Sion. Byli jsme toho večera šťastní, tančili jsme a naše srdce byla vděčná všem národům, jejichž představitelé hlasovali pro rezoluci. Slyšeli jsme jak pronášejí to magické slovo "yes," když jsme poslouchali jejich hlasy na rádiových vlnách ze vzdálenosti tisíců kilometrů. Tančili jsme ? ale věděli jsme, že před námi leží bitevní pole. [ve svých pamětech popisuje jak se cítil, když se dozvěděl o schválení plánu OSN na rozdělení Palestiny]

Zahálka i krále i kdysi šťastná zhubila města. [OTIUM ET REGES PRIUS ET BEATAS PERDIDIT URBES]

Největším štěstím na světě je udělat ostatní šťastnými; dalším největším je udělat to tak, aby si to mysleli. [The greatest happiness in the world is to make others happy; the next greatest is to make them think.]

V zemi, kde zemřela upřímná víra v Boha a mrtva je i autorita vládců zbyl už jen básník jako poslední výspa mravnosti a víry. Rusko je šťastný národ, protože kolik má básníků, tolik má svatých. Naše svoboda tkví v tom vybrat si mezi nimi toho, kdo je blízký naší duši.

Ctnosti, které nás mohou šťastně převést z dočasnosti do věčnosti, jsou pokora a láska.

Máloco obšťastňuje víc než pocit, že člověk pro ostatní lidi něco znamená.

Je opravdové štěstí, že nejsem odkázán na svou ctěnou osobu, jejíž moudrost bych musel obdivovat a ctít a jejíž pošetilosti bych se vlastně měl v každém okamžiku děsit. (Vzývej mne)