Citáty o štěstí a neštěstí

V kartách je to jako v lágru: objevíš, že se tě štěstí i neštěstí nemůžou držet od začátku do konce. Když člověk vydrží hrát, nemůže mu padat jenom špatná karta. Někdy se karta obrátí a dostaneš všechno zpátky. Nebo víc. Vyhraješ. Máš příště. [Propast]

Mať v starobe priateľov je nezaslúžené šťastie. Aby sme ho dosiahli, musíme sa usilovať skôr.

Smyslem života je štěstí.

Šťastný člověk nevnímá čas.

Vpravdě sympatizujeme jen s těmi druhy neštěstí, která jsme sami prožili.

Dokážete si představit svět bez mužů? Žádná zločinnost a spousta šťastných a tlustých žen.

Byl to můj nejšťastnější válečný den. Ta euforie, ta euforie! (ke 14. říjnu 1939)

Nejšťastnější je taková láska, pro niž člověk nemá důvod žárlit.

Mládí je šťastné pro svou schopnost vidět krásu - nestárne.

Není důležité, jak dlouho žijeme, ale jak šťastně

Šťastie tvojho života záleží na druhu tvojich myšlienok.

Duše některých lidí je tak silná, že jsou schopni obětí, jejíchž odměnou je vědomí, že milované osobě zajistili štěstí.

Spousta lidí chce dělat filmy a fotky a to všechno, ale já jsem úplně šťastný za to, co dělám.

Lidé si nijak nemohli pomoci od smrti, bídy, nevědomosti, a tak je napadlo, že na to nebudou myslet, aby měli pocit štěstí.

Nešťastná láska má tú nevýhodu, že je usilovnejšia než šťastná.

To je v podstate môj dojem zo života… je plný samoty, biedy, utrpenia a nešťastia - a všetko to nejako veľmi rýchlo skončí.

Život je krásný! Když prožíváš štěstí tak ho dávej druhým. Když máš bolest nevyprávěj o tom všude a poper se s tím sám. Nefňukej a buď statečný, ať si tě lidé mohou vážit.

Žít pro jiné není jen zákon povinnosti, ale i zákon štěstí.

Boli sme príliš mladé, príliš bohaté a príliš šťastné na to, aby sme sa chceli zabiť. -Grace Slick o spochybňovaní Joplinovej príčiny smrti

Osobnost se vyvíjí v průběhu života z těžko znatelných nebo i neznatelných zárodečných vloh a teprve naše činy ukáží, kdo vlastně jsme. Jsme jako Slunce, které živí život na Zemi a plodí všelicos krásného, zvláštního i zlého: jsme jako matky, které nosí v lůně štěstí i hoře, o kterých nic nevědí. Zprvu nevíme, jaké činy nebo zločiny, jaký osud, jaké dobro a jaké zlo v sobě máme: a teprve podzim vyjeví, co zplodilo jaro, a teprve večer bude jasné, co ráno začalo.