Citáty o smrti

Popírám, že jsem popíračem holocaustu. Vždyť na každém kroku říkám, že v operaci Reinhard zemřelo na dva a půl miliónu Židů. Byl to strašný zločin.

Bydlim teď v hotelu, kterej kvůli pověrám nemá 13. patro. Ale přece ty lidi na čtrnáctým poschodí musej vědět, na jakym patře jsou doopravdy. V jakým si pokoji? 1401. To teda kecáš! Vyskoč z vokna, zemřeš DŘÍV!

Básník neumírá svým tělem, ale nezájmem čtenářů.

Ó nejsladší Kriste, táhni nás slabé za sebou, poněvadž když ty nás nepotáhneš, nemůžeme tě následovat. Dej statečného ducha, aby byl pohotový, a je-li tělo mdlé, ať předchází, prostředkuje i následuje tvá milost, protože bez tebe nemůžeme nic činit, a dokonce ne pro tebe jít na ukrutnou smrt. Dej ducha odhodlaného, srdce nebojácné, víru pravou, naději pevnou a lásku dokonalou, abychom ze tebe nasadili nejtrpělivěji a s radostí svůj život.

Lépe jest dobře zemříti, nežli zle živu býti. Pro trest smrti nemá se hřešiti...Kdo smrti se bojí, ztrácí radosti života. Nade vším vítězí pravda. Vítězí, kdo jest usmrcován. (z dopisu)

Naše žití je smrt jiných a žití jiných je naše smrt.

Dulce et decorum est pro patria mori. - Sladké a čestné je pro vlast zemřít.

"Rozhodl se, že bude žít věčně a zemře, jen když mu to nevyjde." (Hlava XXII)

"V nemocnici mají specialistu psychiatra, a ten mě vyšetřil a tohle je jeho diagnóza. Jsem skutečně duševně chorý." "No a?" "Jaký no a?" Yossariana mátlo, že to doktoru Daneekovi stále nedochází. "Nechápete, co to znamená? Teď mě už beze všeho můžete vyřadit z bojové služby a poslat domů. Přece nebudou posílat na smrt duševně chorýho člověka!" "A kdo jiný by šel?"

Rakousko stojí na katolickém základě a jestliže moje odvrhnutí katolické víry v době, kdy jsem dospíval, bylo absolutní především pro její utlačující povahu, pak dnes se k ní vracím s respektem. Římskokatolická církev je úžasný vynález, vděčíme jí za nejskvělejší kulturu všech dob. Samozřejmě, že je to zároveň i největší zločinecká organizace všech dob. Masové vraždy, křížové výpravy, inkvizice, pálení čarodějnic, ale na druhou stranu žádná jiná kultura - s respektem ke všem na této planetě - nevytvořila tak nádherné věci. Zvlášť v období baroka a protireformace - inferno-propaganda strašně pomohla umění. Tato tradice totiž dává ohromnou svobodu, umožňuje cokoli. Můžete ukázat vše, neexistuje tabu, zároveň obsahuje silný dramatický náboj. Podívej se na barokní výmalby, svatí a andělé se vznášejí, kostlivci tančí s královnami. Je tu vše - smrt, láska, výsměch vše ve velice expresivní podobě.

Vrátil jsem se z říše Hádovy. (po zotavení z mrtvice)

Vzhledem ke svým už existujícím sochám jsem srovnatelně mrtvý a začíná mě za měsíčního svitu obrůstat tráva. (v dopise Henrymu Jamesovi)

Dávám přednost živým myšlenkám mrtvých před mrtvými myšlenkami živých.

Člověk od přírody volí menší zlo, to jest nebezpečí smrti při odporu, raději než větší, to jest jistou a okamžitou smrt, nebude-li se brániti.

Stále si s pohnutím připomínám smrt radistky, mladé dívky Hadassy Lipšicové. Jela v jednom z polopásových vozidel, lehkém obrněném voze, který pocházel z druhé světové války, a který byl už tehdy primitivní. Byla ve spojení s námi na velitelství, když ji zasáhli - a hovořila s námi, stále slaběji a slaběji, až do chvíle, kdy zemřela. Jako štábní důstojník, jako člověk, který plánuje bitvy, nevidíte smrt, když k ní dochází. Slyšíte hluk a vidíte plameny. Vidíte smrt teprve potom, když jsou sbírány mrtvoly. Nikdy jsem si nebyl jistý, co je pro velitele horší, zda vidět kolem sebe padat lidi v průběhu akce, nebo pozorovat studená těla v klidu po boji a znát hrdinské oběti, které ti lidé vykonali na velitelův pokyn. Předpokládám, že odpověď zní, že obě možnosti jsou stejně hrozné a náročné.

Já na smrt samozřejmě myslím, jsem zralá osmdesátiletá paní, takže na to musím myslet. A mám to štěstí, že jsem rozumná, že se jí nebojím. Jenom bych nechtěla umírat v bolestech, že. Ale přijde to, to je samozřejmé.

Jsem vyznavačem životního kréda, ač kréda nemám rád, že když něco velmi chcete a jdete za tím, ale ne přes mrtvoly, tak to přijde, pokud to přijít má. Musíte věřit v sebe, pracovat na tom a jít tomu naproti. Talent a romantická povaha určitě nestačí.

Jaký rozdíl to má pro mrtvé, osiřelé a bez střechy nad hlavou, že šílená zkáza je činěna jménem totalitarismu či ve svatém jménu svobody a demokracie?

Politika slouží k náboženství. Politika, zbavená náboženství je smrtelnou léčkou, protože vraždí duši.

Psaní je možná pouhá iluze. Zároveň je ale také skokem do prázdnoty a vzepřením se smrti.