Citáty o smrti - 44. strana
Tip: u známých osobností se při najetí myší na jméno zobrazí krátké info o daném člověku.
Teď uvidí, kolik máme divizí. (po smrti J. V. Stalina v roce 1953, v reakci na Stalinovu otázku "Kolik divizí má papež?", jíž sovětský diktáror odmítal účast Vatikánu na mírových jednáních po 2. sv. válce)
Aniž se čímkoliv sebeméně provinily a výhradně pouze z prostého faktu své národnosti anebo rasy, byly statisíce osob odsouzeny k smrti anebo postupnému vyhlazování. (...) Je pro nás útěchou vědomí, že morální a duchovní pomoc našich reprezentantů nám umožnila poskytnout posilu velkému množství těchto utečenců, bezdomovců a těchto vystěhovalců počítaje v to i neárijce. - závěrečná pasáž rozhlasového vánočního projevu v roce 1942
Nejlepší by bylo postavit pyramidu nebo nasypat val, zasypat Prezidentský palác a na špičce postavit pomník Kaczyńského a označit jej. Ty snahy budovat pomník hned po smrti budí smích. (kritika posmrtného uctívání prezidentského páru) [Najlepiej byłoby zbudować piramidę albo usypać kopiec, zasypać Pałac Prezydencki, a na szczycie postawić pomnik Lecha Kaczyńskiego i go ozłocić. To upominanie się o pomniki zaraz po śmierci budzi śmiech.]
Bez zdravé populace není možné v rozvojových zemích zajistit udržitelný růst podporující začlenění a dosáhnout tak rozvojových cílů tisíciletí. AIDS zůstává jednou z nejsmrtonosnějších nemocí, musíme proto zvýšit naše úsilí, abychom zabránili šíření tohoto viru.
Manželství je román, kde hlavní hrdina umírá v první kapitole.
Nebýt Edwardse, neexistovaly by mrazáky plné embryí čekajících na vložení do dělohy nebo pravděpodobnějí na použití ve výzkumu či na smrt. (reakce na udělení Nobelovy ceny Robertu Edwardsovi)
Byly zde dvě formy hrdinství. První, které vzešlo z neočekávaných potřeb a impulsů, a Palatucciho každodenní hrdinství, které bylo stále znovu a znovu opakováno a potvrzováno tváří v tvář jistotě smrtelného nebezpečí. Jako součást bezpečnostních struktur si policejní šéf musel být vědom rizika. Jednal s vědomím, že je na cestě k sebeobětování. Podle něj se vyplatilo dát svůj život i jen za jediného člověka. - Amos Luzzatto, prezident Unie italských židovských společenství
Dobrá lidská bytost je mrtvá lidská bytost.
"Jste ochotní obětovat svoje životy?" "Ano." "Jste ochotní vraždit?" "Ano." "Páchat sabotážní činy, které mohou způsobit smrt stovek nevinných lidí?" "Ano." "Zradit svou vlast cizí mocnosti?" "Ano." "Jste ochotní podvádět, falšovat, vydírat, kazit děti, distribuovat návykové drogy, podporovat prostituci, rozšiřovat venerické nemoci - dělat cokoli, co by mohlo demoralizovat Stranu a oslabit její moc." "Ano." "Kdyby například sloužilo našim zájmům vychrstnout dítěti do tváře kyselinu sírovou - jste ochotní to udělat?" "Ano." "Jste ochotní zříci se své totožnosti a žít do konče života jako číšnice nebo přístavní dělník" "Ano." "Jste ochotní spáchat sebevraždu, když vám to nařídíme" "Ano." "Jste ochotní, vy dva, se od sebe oddělit a nikdy už jeden druhého nespatřit" "NE!" vpadla Julie.
Napadlo ho, jak je zvláštní, že může stvořit mrtvé lidi, ale živé ne. Soudruh Ogilvy, který v přítomnosti nikdy neexistoval, existoval nyní v minulosti a až se jednou zapomene na samotný akt podvrhu, bude existovat právě tak autenticky a na základě stejných důkazů jako Karel Veliký nebo Julius Caesar.
Ideozločin nepřináší smrt: ideozločin JE smrt.
11. listopadu 2008 - předseda poslaneckého klubu Národní jednoty Uri Ariel vysvětluje proč odešel ze sálu Knesetu při Olmertově projevu k výročí smrti Jicchaka Rabina [Není poctou Rabinovi - který byl čestným mužem, který uměl převzít zodpovědnost - když osoba, podezřelá z osobní a veřejné korupce, jako Olmert, zneužívá jeho památku při soumraku své vlády.]
Na všechen způsob bude mít naše divadlo tu slávu, že jeho stavba trvala nejdýl ze všech divadel na světě! A bude-li konečně jednou dostavěno, což se řadou nepředvídaných náhod přece snad může někdy přihodit, budou dávno mrtvi už i vnukové těch, kteří na divadlo přispívali proto, aby se v něm hrálo, a nikdo se nebude více pamatovat, proč byla budova ta vlastně vystavena. Jde to s naší stavbou divadelní kupředu jako s českou politikou a jako se vším u nás. (o stavbě Národního divadla)
Mučedníkem činí člověka věc sama, nikoli způsob smrti.
Bůh, který viděl vše, i člověka: takový bůh musel zemřít! Člověk nesnese, aby takový svědek žil.
Bůh je mrtev. Bůh zůstane mrtvý. A my ho zabili!
Lidé se mě ptají, proč stále píšu o smrti. Ale říkám si, že až budu mrtvý, nebudu už o smrti muset přemýšlet, tak na ni raději myslím nyní. Někteří lidé tvrdí, že smrt je neustále s vámi, teď a tady.. A něco na tom bude.
Ke smrti Asafa Ramona (14.9.2009): [Je to strašná tragédie pro Ronu (Ramon), celou Ramonovu rodinu a celý národ. Je výjimkou, aby soukromá tragédie zasáhla srdce národa takovou silou. Dnes my všichni truchlíme nad smrtí Assafa, který spadl z nebes jako jeho otec Ilan.]
Nikdy s psaním nepřestanu. A to i přes to, že trest smrti nade mnou nikdo nezrušil. Vždycky budu psát proti náboženskému fundamentalismu. Jsem ateistka. Nevěřím na modlení, věřím na práci. A moje práce je být autorkou. Mojí zbraní je přitom moje pero…