Citáty o rodičích a dětech

Můj otec mi jako chlapci řekl: Velryby se nezabíjejí dokud stříkají. (na otázku, proč neposkytuje rozhovory tisku) [My father told me as a boy: Whales dont get killed unless they spout.]

Syn ženy, jež přežila holocaust, a otce, který bojoval za nezávislost ukazoval, že navzdory tragédiím si Židé našli místo ve světě a mohou být úspěšní. [The Jerusalem Post]

Každý muž se snaží žít tak, aby naplnil očekávání svého otce nebo odčinil jeho chyby. V mém případě platí nejspíš obojí. (o životě svého otce)

V projevu před Valným shromážděním OSN, 5. prosince 1956 [Izrael šel do pouště nebo osazoval kamenité stráně, aby založil nové vesnice, vybudoval silnice, domy, školy a nemocnice, zatímco arabští teroristé přicházející z Egypta a Jordánska byli posíláni, aby zabíjeli a ničili. Izraelci kopali studny, rozváděli vodu na dlouhé vzdálenosti; Egypt vysílal fedajíny, aby vyhazovali studny a vodovody do vzduchu. Židé z Jemenu přivezli nemocné, podvyživené děti a mysleli, že dvě z každých pěti zemřou; my jsme toto číslo snížili na jedno dítě z pětadvaceti. Zatímco Izrael krmil tyto děti a léčil jejich nemoci, fedajíni byli posíláni, aby házeli bomby na děti v synagogách a granáty na dětské jesle.]

Bezplatné školství je subvence bohatým, kteří posílají své děti na vysoké školy.

Pokud chce žena rodit děti, liší se od muže jako tělo od duše. Když si ale převelice přeje sloužit Kristu, pak přestane být ženou a bude nazvána mužem.

"Žil jsem v Norsku a svět se mi zase začal jevit růžovější. Měl jsem literární úspěchy a lidé se ke mně chovali báječně. Jako k Čechoslovákovi a jako ke kamarádovy, který se octl v trablu - i když si ho, podle mínění většiny, zavinil sám. Pak jsem konečně dostal imigrační vízum a znovu jsem se vrátil do USA… Nejmoudřejší mi připadalo zakotvit, nepovažovat současnou situaci za další provizorium, ale přijmout USA jako novou vlast a pokusit se být přijat… Byl to přece jen domov, země, jejímž občanem jsem se stal, měl jsem americkou ženu, dvě zde narozené děti."

Viděla jsem spoustu žen po celém světě, jak trpí. Potkala jsem chudé ženy, které ztratily svou rodinu během povodní v Pákistánu. V Iráku jsem viděla ženy, které ztratily manžela, děti a budoucnost. Ženy nechtějí jídlo a soucit, ale chtějí základní lidská práva a vzdělání pro sebe i pro své děti.

Nedávno jsem poslouchal jakousi matku, nesmírně se vytahující, že její syn nekouří, nepije, nemluví vulgárně, není marnotratníkem ani sukničkářem a i jinak je poslušný…

Jsem doslova odsouzen k úspěchu. Nejsem vůbec zodpovědný za tuto naprosto zdevastovanou, vykradenou a zčásti i vypálenou budovu. Jsem ovšem zodpovědný za její důstojnou obnovu. Mojí povinností je, uvézt jí alespoň do takového stavu, v jakém jí viděla naposled moje matka v roce 1934. To bude stát přibližně 60.000.000,- korun. Existují synové velkoprůmyslníků, bankéřů a multimilionářů. Ti to mají snadné, ale já k ním nepatřím. Já mám pouze jednu, jedinou šanci - neselhat!

Věděl jsem, že jsem zplodil smrtelného. reakce na zprávu o smrti syna

Když jsem byl unesen, mí rodiče okamžitě začali jednat. Pronajali můj pokoj.

Nadějí dítěte je jinoch, nadějí jinocha muž.

Žárlivost je buď projev hloupého děcka v člověku nebo chorobné zatmění duše.

Dobrý otec neexistuje, to je pravidlo; z toho bychom neměli vinit muže, ale prohnilá otcovská pouta.

Je přirozené, když syn občas nenávidí otce a matku a někdy i ostatní lidi na světě.

To nejpříjemnější na dětech, je jejich výroba. Stát se otcem je tedy jednoduchou a příjemnou zábavou. Ovšem, otcem být, už zas tak velká sranda vůbec není. Nepopírám, že děti jsou květinami zahrady života, ale příliš mnoho takových květů doma, leze zatraceně hluboko do peněz.