Citáty o rodičích a dětech

Pythagoras, syn Mnésarchův, se přičinil o zpytatelství ze všech lidí nejvíce, a vybrav si tato sepsání vytvořil si svoji moudrost - mnohoučenost, umění šalby! či

Zápas je všech otec, všech král, a jedny předvádí jako bohy, druhé jako lidi; jedny činí otroky, druhé svobodnými.

Naivní malíři jsou dospělé děti, které najednou vzaly tužku nebo štětec a tím prvním pohybem ruky na čistou plochu zjistily, že obrazy jsou nejen jejich dětským hřištěm, ale i obranou proti nudě, hojivou krásou, prostou jak léčivé byliny.

Mám za to a se mnou i devadesát devět procent Američanů, že totalita, ať už nacistická nebo komunistická, je ohavná. Oba systémy jsou nemorální, protože odmítají náboženství a neuznávají plnění slibů. Jsou proti zdravému rozumu pro své nepopsatelné krutosti a odporné zabíjení miliónů lidských bytostí. Hnusím si jakýkoliv druh kompromisu nebo spojenectví Ameriky s nimi. A co bude s miliony lidí ujařmených v Rusku a celé Evropě a s naší vlastní svobodou, jestliže máme posílat své syny vyhrávat válku pro komunismus? - bývalý americký prezident Herbert Hoover na shromáždění v Chicagu 17. září 1941

Dcera, to je něco jako druhá žena. Moje žena už zná všechny moje myšlenky, všechno, co říkám, ví, v co věřím, co umím i co neumím a co umět nikdy nebudu. A já zase vím všechno o své ženě - dopodrobna. Ale je tady najednou někdo, koho neznáte a kdo nezná vás, někdo, kdo vás má rád v nevinnosti své, a kdo je pro vás oba cizí. Kdosi nesmírně půvabný, kdo vám patří a přitom nepatří…

"Otec a strýc [bratří Mašínové] se domnívají, že v roce 1989 Havel prodal národ - dohodou s Čalfou. Ta byla základem pro právní kontinuitu s bývalým komunistickým režimem. Po válce jistě nebyli všichni nacisté potrestáni, ale Norimberský proces ukázal vůli potrestat je. K ničemu takovému v Československu po roce 1989 nedošlo." -Barbara Masin

Byla jsem vychována jako křesťanka, moji rodiče byli tak opravdoví, že neporušili žádnou ze svých zásad, řekla jsem si, že je nesmím nikdy zradit. Proto jsem si v kriminálech řekla, že jsem tady proto, abych pomáhala druhým. To je můj úkol, který mi Bůh dal. - odpověď Julie Hruškové na otázku studentky "odkud čerpala ve vězení sílu a optimismus, jak to, že v ní není hořkost"

Nikdy jsem si o sobě nemyslela, že jsem dobrá zpěvačka. Když mi bylo 5 let, začala jsem zpívat v kostele a nenáviděl jsem svůj hlas, protože zněl jako dospělé ženy, ne jako dítěte. Styděla jsem se za to. [I never thought of myself as a good singer. When I was 5 years old I started singing in church and I hated my voice because I sounded like a grown woman, not a child. I was ashamed of it.]

Vstřebat tyto emigranty by bylo nad schopnosti spořádané, prosperující země, nemluvě o zemi nově zrozené a bojující o to, aby se sama ubránila. Stovky tisíc mužů, žen a dětí byly soustředěny ve stanech v tranzitních táborech, kterým se říkalo maabarot. Neměli tam soukromí a podmínky byly otřesné. Byl zaveden zárodečný výchovný systém pro děti, ale ty trpěly velkým horkem a prachem v létě a válely se v blátě za zimních dešťů. V jednom okamžiku nezůstalo vůbec žádné obilí ani peníze na zaplacení dodávek, jež měly přijít po moři z Ameriky. [V souvislosti s přistěhovaleckým procesem]

Není nic půvabnějšího než maminka s dítětem v náručí, a nic ctihodnějšího než matka v kruhu dětí.

José Aracadio Buendía: Když nikdo nechce jít, půjdeme sami. Úrsula Buendíová: Nikam nepůjdeme. Zůstaneme tady, poněvadž tady se nám narodil syn. José Aracadio Buendía: Ještě nám tu nikdo neumřel. Nikde není člověk doma, dokud tam někoho nepochoval.

Líbí se vám tato píseň, že? Měla by, jste jejím důsledkem. Váš otec se dvořil vaší matce touto písní. (k fanouškům o své písni Miénteme)

Skutečný islám nemůže být v této zemi (USA) praktikován. Nesmíte bít svou ženu. Nesmíte zabít své děti, pokud si myslíte, že spáchaly cizoložství nebo něco takového, což jsou praktiky, k nimž v muslimských zemích dochází. (prosinec 2001)

Dítě je živý květ země.

Když děti nedělají nic, dělají nezdobu.

Jan Berwid-Buquoy: "Otec německého hospodářského zázraku - Ludwig Erhard", 2. vydání, Professional Publishing, Praha 2006.

Nejsem ateista. A myslím, že se nemůžu označit za panteistu. Je to otázka, jež je příliš široká pro naši omezenou mysl. Jsme jako malé dítě, vcházející do obrovské knihovny, přeplněné knihami v nejrůznějších řečech. Dítě ví, že někdo musel ty knihy napsat, ale neví, jak je napsal. Nerozumí řečem, ve kterých jsou knihy napsané. Matně tuší jakýsi nadpřirozený pořádek v tom, jak jsou knihy uspořádané, ale nic o něm neví. Takové je podle mě postavení i toho nejinteligentnějšího člověka vůči Bohu.

To je Mirek Dušín, ten ještě nikdy neřekl sprosté slovo. — bezejmenné dítě v epizodě komiksu Rychlé šípy

Byl to strašný hrdlořez, klidně zabíjel starce i děti - člověk neobyčejně silné vůle a s hrdým vědomím své moci.

…mně je od dětství vlastní sociální cítění. A to přitom jsem synem pana primáře. Vždycky jsem měl zájem na tom, abych nebyl jakési výjimečné dítě, které má výhody oproti někomu jinému. Říkal jsem, že mám sociální cítění ne proto, že jsem vybíral popelnice, ale proto, že jsem do nich házel svou svačinu, protože s celou třídou jsem se rozdělit nemohl… Neviditelný pes, 20. července 2007