Citáty o nepřátelství

Nezveřejňujte to, jinak mne bojovníci za mír označí za barbara. Trvám však na stanovisku, že zachování míru v Asii je přímo úměrné míře smrtelných úderů, které přivodíte svým nepřátelům. Čím tvrději je zasáhnete, tím déle budou v klidu. V Geok Tepe jsme zabili asi 20 000 Turkmenů. Ti, kteří přežili, na tuto lekci jen tak brzy nezapomenou.

Jestliže chcete získat nepřátele, naparujte se před svými přáteli. Ale jestliže chcete získat přátelé, nechte je ať se mohou sami před vámi blýsknout.

Příběhy nacistů, tak jak se učí na školách, už byly všechny odvyprávěné. Jsou důležité pro generaci, která nějak musela zpracovat svůj vztah ke Třetí říši, a která tak potažmo viděla své rodiče jako nepřátele. Myslím, že nadešel čas to vše zhodnotit znova a začít porovnávat. Najednou zjistíte, že lidé tehdy byli ješitní, toužili po moci a vlivu, stejně jako jsou nepoctiví dnes. (o filmu Jud Süß - Film ohne Gewissen)

Bože, chraň mně před přáteli, s nepřáteli si poradím.

V případě, že se francouzská vláda na základě smluv s Polskem cítí povinna zúčastnit se konfliktu, musím toho litovat, protože necítíme nepřátelství vůči Francii. Budeme proti ní bojovat jen tehdy, když nás napadne, a pak to bude válka útočná z její strany. (Odpověď francouzskému velvyslanci Robertu Coulondreovi na francouzské ultimátum o ukončení bojových operací v Polsku ze dne 3. září 1939)

Členové Knesetu, nemůžeme si vybírat své sousedy, ani své nepřátele, dokonce ani ty nejkrutější mezi nimi. Máme jen to, co tu je. OOP bojovala proti nám, a my bojovali proti nim - a s nimi nyní hledáme stezku k míru. Můžeme zamknout všechny dveře, překazit všechny pokusy o mír. Máme morální právo nezasednout k jednacímu stolu s OOP ... nepotřást rukou, která tiskla spoušť. Máme sílu odmítnout s odporem návrhy OOP - a pak se stát nevědomky partnery v pokračujícím cyklu, se kterým jsme museli do nynějška žít: války, terorismus a násilí. [Před schvalováním Mírových smluv z Osla v Knesetu]

Naší hrstku vojáků zasypala bombami fašistická letadla, útočily na nás nepřátelské tanky, beztrestně na nás střílelo dělostřelectvo a minomety. Ani na minutu se nazastavila střelba z automatických zbraní. Často jsme neměli dost střeliva, stravu ani vodu. Výbuchy granátů spotřebovaly ze vzduchu spoustu kyslíku a někdy se doopravdy dýchalo špatně. Ale naši vojáci, obránci Stalingradu, si čestně plnili svou povinnost vůči vlasti a více už neustupovali.

Je dobře učit se i od nepřátel.

V kritických chvílích člověk nebojuje s vnějším nepřítelem, ale vždycky s vlastním tělem.

17. července 2008 - V projevu po návratu těl izraelských vojáků [S celým Izraelem objímám a svírám v náručí rodiny Regevovu a Goldwasserovu, které truchlí. Moje hrdlo je suché, moje oči slzí a moje srdce jde za rodinami, které bojovaly bez jediné známky (života vojáků) a neztratily až do nejposlednější chvíle naději. Tento den je dnem odstranění pochyb. Samozřejmě s úctou k osudům Udiho a Eldada, ať je jejich památka požehnána, ale také s úctou k morální a etické síle Izraele. Mocí této síly jsme rozhodli o návratu chlapců, i když za obrovskou cenu propuštění opovrženíhodného vraha. Nikdo jiný nepochopí, co dobře chápe každý Izraelec: starost o osud každého z našich vojáků je klíh, který nás spojuje jako společnost a který nám umožňuje přežít v oblasti, která je obklopena nepřáteli a teroristickými organizacemi. Radosti národa jsou ukazatele jeho hodnotového systému. Běda národu, který slaví ve chvíli, kdy propouští zvíře, které rozbilo lebku dítěte. Moje srdce je tento den s rodinami Goldwasserovou a Regevovou.]

6. října 1973, v den vypuknutí jomkipurské války v 18.00 v projevu k obyvatelstvu [Občané Izraele: kolem 14.00 dnes armády Egypta a Sýrie zahájily ofenzívu proti Izraeli (…) Izraelské obranné síly bojují a zatlačují tento útok. Nepřítel utrpěl vážné ztráty (…) Věřili, že překvapí občany Izraele v Den smíření, kdy se mnozí budou modlit v synagogách (…) ale my překvapeni nebyli (…) Naše vojska zaujala postavení potřebná, aby mohla čelit nebezpečí. Nemáme pochyb o našem vítězství, ale pokládáme opětné zahájení egyptsko-syrské agrese za akt rovnající se šílenství.]

po Mnichovském masakru, 1972 [Stát Izrael existuje proto, aby bránil Židy. Aby bránil Židy před nepřítelem, a aby jim poskytl jediné útočiště na světě, kde by mohli žít v míru a pokoji. Vždycky, když Izrael bojoval, snažil se udělat čáru za minulostí. Nesnížil se na úroveň svých nepřátel. Snažil se být zdrženlivý i při obraně vlastních dětí. Snažil se je zachránit a přitom si zachovat čisté ruce; zachránit je a přitom dodržovat všechna pravidla slušného chování. Bez zbytečných krutostí. Aniž by riskoval život třeba jen jediného náhodného chodce. Izrael je jedinou zemí, která nemá trest smrti dokonce ani pro teroristy, špiony a sabotéry.]

Vzpomíná na setkání s jordánským králem Abdalláhem před hlasováním Valného shromáždění OSN o rozdělení Palestiny, 1947 [Souhlasil, že se se mnou setká - jako s šéfem politického odboru Židovské agentury - v domě na Naharajimu, kde měla Palestinská energetická společnost vodní elektrárnu. Přijela jsem do Naharajimu s jedním z našich arabských expertů - Elijahuem Sassonem. Vypili jsme obvyklé ceremoniální šálky kávy a pak jsme začali hovořit. Abdulláh byl malý, velmi vyrovnaný muž s velkým šarmem. Velmi brzy ujasnil jádro problému. Nepřipojí se k žádnému arabskému útoku proti nám. Vždycky zůstane naším přítelem, řekl, a jako my si přál mír víc než cokoli jiného. Koneckonců, máme společného nepřítele, jeruzalémského muftího Hádždže Amína al-Husajního. A nejen to, navíc navrhl, abychom se setkali znovu po hlasování Spojených národů.]

Je to Bismarckův duch, který nám zakazuje obětovat naše životní zájmy a dodává nám sílu k hrdinnému rozhodnutí vést strašlivý boj s Východem i Západem jako - řečeno Bismackovými slovy - " silný muž, jenž má dvě pěsti - pro každého nepřítele jednu". (1915)

Nakonec si porozuměli. Dospěli ke shodnému závěru, že jsou nepřáteli.

Nejhorším soupeřem je malý nepřítel, jenž bývá neviděn…

Volme si přátele tak spolehlivé, vynikající tak vybranou poctivostí, aby, až přestanou být našimi přáteli, nezneužili naší důvěry a nemuseli jsme se jich bát jako nepřátel.

Žít s nepřáteli tak, jako kdyby se jednoho dne mohli stát našimi přáteli, a s přáteli, jako by se mohli stát našimi nepřáteli, to není ani v povaze nenávisti, ani v pravidlech přátelství. Není to zásada morální, ale politická. Podobné: [Nedělejme si nepřátele z těch, kteří, kdybychom je lépe znali, by mohli být mezi našimi přáteli.]

Mít nepřátele je úplně zbytečné. Když jde do tuhého, vraz mu jednu, nebo on vrazí jednu tobě, ale nikdy k němu nechovej zášť. Vyřiď si to s ním jednou provždy a odpusť.

V téhle zemi sebou všichni navzájem pohrdají. Kde jinde najdete v novinách tolik útoků a pomluv? A co teprve intelektuálové? To jsou třída sama pro sebe. Živí v sobě nesnášenlivost a nepřátelství, jejich rozhovory jsou plné posměšků, zášti a zlomyslnosti. (o Turecku)