Citáty o myšlení - 55. strana
Tip: u známých osobností se při najetí myší na jméno zobrazí krátké info o daném člověku.
Nepochybuji, že je Assange v ohrožení, ale i kdyby byl z oběhu vyřazen zatčením, atentátem nebo pošpiněním charakteru (například obviněním ze znásilnění), tok tajných dokumentů na veřejnost to nezastaví. Myslet si opak je kolosálním nepochopením podstaty WikiLeaks a subkultury, z níž vzešel.
Takovým způsobem jsem vedl své žáky k tomu, aby mysleli trojrozměrně - v krychli. Dnes to umí jen málo architektů, dnes jako by výchova architektů končila v ploše.
Myslím, že nic takového jako imperialismus není, ale jsem rozhodně toho názoru, že je něco, co můžeme nazvat expanzí. A Spojené státy musí ovládat jistá vzdálená závislá území.
Jedním z problémů, které má Klaus a dnešní režim s Brožovou je i to, že se Brožová sjednocuje s názorem úřadu Vysokého komisaře Spojených národů pro lidská práva v tom, že vyloučení Čechů, kteří přišli o české občanství tím, že dostali americké, je hrubá diskriminace, zakázaná v několika mezinárodních smlouvách, podepsaných i Československem a závazných pro ČR. V tom se s ní stoprocentně shoduji a pomáhám Čechoameričanům podávat stížnosti do Ženevy. Podali jsme jich už asi 35, víc než deset jich bylo přijato a jedna už prošla tím, že byla postoupena ČR k vyjádření. To vyjádření je naivní a lživé, na což jsme už poukázali. Myslím a doufám, že z toho bude velká ostuda pro Českou republiku. Vyslýchal mne kvůli tomu zdejší český velvyslanec JUDr Pavel Vošalík. Na Brožové jim vadí, že má jasno v otázkách, které chce dnešní režim znejasnit, že vidí odsouzení a následné rehabilitování jako smazání komunistických rozsudků a pod. Gang kolem dnešního režimu včetně prezidenta Klause chce, aby si svoloč, která se zmocnila domů po popravených, zavřených a po emigrantech, mohla svou kořist ponechat.
Žádné ničení planety nevidím, nikdy v životě jsem neviděl a nemyslím, že nějaký vážný a rozumný člověk by to mohl říci. V rozhovoru pro Hospodářské noviny 9. 2. 2007, Zelená perla 2007
Chci ostře odmítnout tezi, že je jistá odlišnost mezi pohledem obyčejného člověka, který je podle této hypotézy plytký a málo o věcech uvažuje, a postojem lidí "neobyčejných", kteří jsou o něco více než my ostatní a všechno vidí daleko hlouběji. Myslím, že žádný rozdíl mezi obyčejnými lidmi není, mimo jiné proto, že žádní takoví lidé mezi námi nejsou. V.K. Narovinu
Obecně si myslím, že to je další pokus do našeho demokratického politického standardního systému instalovat nestandardní - a v tomto smyslu protisystémový - prvek, který je celá léta znám pod pojmem nepolitická politika. (O Straně zelených) [Lidové noviny]
Základní stavební kameny naší civilizace nejsou něčím, co vymyslí několik mudrců a co "zavedou" osvícení, demokraticky či nedemokraticky ustanovení vůdcové. Jsou něčím, co vzniklo neorganizovaně a neplánovaně tisíciletým vývojem člověka a lidstva, co vykrystalizovalo během života našich předků, co se uchovalo v jejich dílech, které přežily do současnosti a co se nesmazatelně vrylo i do našeho dnešního života. (VK:Proč jsem optimista?1992, kapitola:Proč jsem konzervatistem?)
Někdy je hlava tím, co blokuje ty nejlepší myšlenky.
Obři existují pouze v myslích trpaslíků.
Ze srdce blahopřejeme - a z rozumu si myslíme své.
Pokud rozdáváte rozumy, myslete na to, aby vám něco zůstalo.
Bůh je jediný obsah, pro který člověk neumí vymyslet formu.
Víra je paradox, který je v stavu udělat z vraždy svatý a bohulibý čin; je i tím paradoxem, který Abrahámovi Izáka vrací. Myšlenka se ho zmocnit nemůže, neboť víra začíná právě tam, kde myšlenka končí. -str.46
Je-li nám víra vším, tj. tím, čím být má, pak, myslím, o ní můžeme hovořit bez nebezpečí v této době, jež sotva víru přehání. Jenom vírou, nikoli vraždou, se Abrahámovi můžeme podobat. -str.27
"Umění se odlišuje od přírody jako tvoření od činnosti, a produkt nebo důsledek umění jakožto dílo od produktu přírody jakožto účinku. Přísně vzato bychom měli nazývat uměním jen vytváření ze svobody; tj. z libovůle, která vychází z rozumu. Neboť, ačkoliv produkt včel nazýváme uměleckým dílem, děje se to jen kvůli analogii s ním; jakmile si totiž uvědomíme, že svou práci nezakládají na žádné vlastní rozumové úvaze, řekneme hned, že je to produkt jejich přirozenosti a jako umění je to připisováno jen jejímu tvůrci. Když při prohlídce bažiny, jak se to tu a tam stane, narazíme na kus osekaného dřeva, neřekneme, že je to produkt přírody, nýbrž umění; jeho vytvářející příčina si myslela nějaký účel, kterému tento kus dřeva vděčí za svou formu. Jinak vidíme umění snad také ve všem, co je uzpůsobeno tak, že představa toho musela v jeho příčině předcházet před jeho skutečností, aniž by však touto příčinou mohl být její účinek myšlen; nazveme-li však něco vůbec uměleckým dílem, abychom je odlišili od nějakého přírodního účinku, rozumíme tím vždy dílo člověka."
Myšlenky bez obsahu jsou prázdné, smyslový názor bez pojmů je slepý. Kritika čistého rozumu, AA III.75.
Každý si přeje být bohatý a obdivovaný, chce jíst, co hrdlo ráčí, a přitom zůstat štíhlý jako proutek, chce být vyrovnaný, chytrý a sexy. Touží po tom, aby mu koncertní sály ležely u nohou, aby ho děti žádaly o autogramy a aby o něm noviny psaly jako o fenomenálním umělci. Ale pokud toho nedosáhne, spokojí se s tím, že je milován. (v odpovědi na otázku "Myslíte si, že to, co si každý člověk v hloubi duše ze všeho nejvíc přeje, je být milován?")
Sociomorfní modelování v rámci biologického myšlení jest skutečnost, že každá doba při výkladu živé přírody vybere z široké "samoobsluhy jevů", kterou skýtá, ty, které potvrzují základní principy jejího fungování. Celý děj ovšem probíhá na nevědomé rovině, cílem biologů téměř žádné éry není apologie společenského uspořádání ("správně" pochopitelně funguje jen ta společnost, která nějak odpovídá "přirozenému" uspořádání světa a toho živého zvláště), ale právě a jen poznávání živé přírody.
Udělení mu Nobelovy ceny míru by bylo správným krokem a pomohlo by rozšířit mezi budoucí generace myšlenky, hodnoty a způsob života, které se vytvářely tvrdou prací nejlepších lidí lidstva a u kterých nyní riskujeme, že je ztratíme. - Světlana Gannuškinová