Citáty o mládí a stáři

"Láska začíná doma; láska žije v domovech, a proto je dnes ve světě tolik utrpení a tolik chybí štěstí… Každý dnes vypadá hrozně uspěchaný, ustaraný kvůli lepšímu blahobytu a většímu bohatství a tak dále, takže děti mají velmi málo času pro své rodiče. Rodiče mají velmi málo času na sebe navzájem, a tak doma se začíná ničit světový mír."

Jednou nastane doba, kdy na kazatelnách budou stát jen naprostí idioti, kteří budou kázat pro pár starých bab.

Lidé se obávají neznáma. Jest pravda, že každé opuštění starého znamená nejistotu - skok do tmy. Avšak kdo chce pomoci sobě a jiným, musí opustit dobré, aby mohl vybojovat lepší. Nesmí držeti pevně vrabce v hrsti jen proto, že je lepší než holub na střeše. Bez odvahy ke změně není zlepšení, a tak není ani blahobytu!

Shirley Valentine je v každé z nás. V každé ženě, která vychovala děti, plní mateřské i manželské povinnosti, vaří, nakupuje, uklízí a chodí do práce. Přesto jí něco v životě chybí. Možná sny, které jako mladá holka měla, ale netroufla si je zrealizovat.

Nejpošetilejším ze všech omylů je, když si mladé dobré hlavy myslí, že ztratí originalitu, jestliže uznají pravdy, které uznal již někdo před nimi.

Pravému žárlivci je všecko příčinou podezření, všecko je předmětem neklidu. Žena ho uhrazuje už jenom tím, že žije a dýchá. Děsí se těch úkonů vnitřního života, těch různých tělesných i duševních hnutí, které činí z ženy bytost od něho odlišnou, nezávislou, pudovou, dvojsmyslnou a často nepochopitelnou. Trpí tím, že kvete sama ze sebe jako krásná rostlina, aniž může nějaká milostná moc zadržet a uchopit to vše, co šíří do světa vonného v této pohnuté chvíli, která je mládí a život.

Když se mladý muž hluboce zamiluje do určité mladé ženy, je ve skutečnosti hluboce zamilován do své představy o ní.

Často slýcháme o hrubosti nastupující generace. Sám patřím mezi staříky a dalo by se očekávat, že se postavím na stranu starších, ale ve skutečnosti mě více zaráží špatné chování rodičů k dětem než dětí k rodičům. Kdo z nás by se necítil v rozpacích při rodinném obědě, kde otec nebo matka jednají se svými dospělými potomky tak nezdvořile, že kdyby se tak chovali k jakýmkoli jiným mladým lidem, bylo by to jen příčinou ukončení známosti? Dogmaticky trvají na svém ve věcech, kterým jejich děti rozumějí lépe než oni, nezdvořile je přerušují, zcela zjevně si protiřečí, zesměšňují věci, které mladí berou vážně (někdy třeba jejich náboženství), urážlivě se vyjadřují o jejich přátelích. To všechno dává snadnou odpověď na otázku "Proč jsou stále pryč? Proč mají kteroukoli jinou domácnost raději než svůj vlastní domov?" Kdo by nedal přednost zdvořilosti před nekulturností? [z knihy Čtyři lásky, str. 34]

Když jsem byl mladý, byl jsem posedlý vlastnictvím reklamních předmětů, aut, oblečení, hloupostí. Teď, když to všechno mám, rozumím tomu, že vás tyto věci mohou proměnit ve velkého idiota. Ve východním Německu byla spousta věcí, ale bylo zde také vědomí solidarity, které již není. Nyní jsme po krk v rozhazování, vlastním egu a individualismu. Teď je obchodování před přátelstvím.

Dnešní mládež si váží stáří, alespoň pokud jde o víno, whisky a nábytek.

Je to smutné, ale mládí musí jednou odejít. I když si je člověk zachová v srdci, žel přírodě, nezachová si je v kolenou.

Vy jste zvláštní lidé, vy mladí, všichni dohromady. Minulost nenávidíte, přítomností opovrhujete, budoucnost je vám lhostejná.

Smrt by měla být klidným přitakáním, láskyplným rozloučením se starými púřáteli, se světem. Neměla by v ní být obsažena ani stopa tragédie.

Jen kdyby lidi nedělali pořád stejné a staré chyby, a zvykli si, že jeden druhého vždy šidí, bylo by na světě o tolik míň hádání, jenže ti lidi by nebyli lidi, kdyby neměli chyby, a ti, kteří by tu bez chyby zbyli, na co by tu vlastně byli a k čemu by tu vlastně žili bez chybování?

Moje nenávist zestárla. Stala se pohrdáním.

Stáří a bezmocnost jsou smutní druhové posledních let života.

Stárnutí je nepříjemné, ale je to jediný způsob jak žít dlouho.

A přece je to krásné, když si člověk zavzpomíná, jak byl hloupý v mládí.

Stáří je smutné, ne proto, že přestávají všechny radosti, ale proto, že přestává naděje.

Mládež je čistý papír, na který je možno napsat cokoli.