Citáty o lži a pravdě

Občas slyšíme, že se svými úvahami o věcech, jako jsou klimatické změny, ekonomové pletou do řemesla meteorologům či biologům, ale to vůbec není pravda. Nic z jejich oborů si nikdo z nás nedovolí komentovat, natož zpochybňovat. Ekonomie a globální oteplování, klaus.cz 3. 5. 2007

Afor!?my o věcech veřejných, aneb lež nevypereš (Cesta, 2004)

Pravda je složitá, takže to nikdy nebude mít jednoduché.

V době, kdy životu rozumíme nejméně, snažíme se svoje pravdy prosazovat nejhorlivěji.

Nevěřte duchům - dovedou klamat tělem.

Mluví vybranou řečí - pravdu v ní nenajdete.

Subjektivita je pravda a pravda je subjektivita.

Každý si přeje být bohatý a obdivovaný, chce jíst, co hrdlo ráčí, a přitom zůstat štíhlý jako proutek, chce být vyrovnaný, chytrý a sexy. Touží po tom, aby mu koncertní sály ležely u nohou, aby ho děti žádaly o autogramy a aby o něm noviny psaly jako o fenomenálním umělci. Ale pokud toho nedosáhne, spokojí se s tím, že je milován. (v odpovědi na otázku "Myslíte si, že to, co si každý člověk v hloubi duše ze všeho nejvíc přeje, je být milován?")

Tvrzení, že ústavní deklarace nadpozitivního práva má normativní účinky a omezuje tak ústavodárce v jeho činnosti, má dalekosáhlé následky. Není proto pravdou, pokud V. Knapp soudí, že "ústavní zákon nemůže být neústavní, resp.protiústavní", neboť "je - li v nesouladu s jiným ústavním zákonem, platí tu zásada lex posterior derogat priori, resp. lex specialis derogat generali, takže nejde o nesoulad ve smyslu čl. 2 písm. a), nýbrž prostě o derogaci jednoho zákona druhým." Domnívám se, že takovéto hodnocení není přesné a nevystihuje (při změně ústavy měnící její nezměnitelné komponenty) ani podstatu věci. S ohledem na to, že článek 9 odst. 2 expressis verbis zakotvuje antipozitivistické komponenty do naší ústavní úpravy, nelze s těmito komponenty nakládat pozitivistickou terminologií. Je tak podle mého názoru nepochybné, že jakékoliv ustanovení zakládající prioritu nadpozitivního práva obdobné našemu článku 9 odst. 2 má tyto následky:

Můj názor, mé přesvědčení je, že umělec by měl ve své práci podat zprávu o sobě, o čase a místě, kde žije. Umělec by měl odkrývat přetvářku (či lež) establishmentu, odhalovat, co se děje s člověkem, manipulaci a dehumanizaci člověka. Umělec by měl podat zprávu o duši současníka.

Pravda není plachá nebo zbabělá.

Co by leželo více na dlani než příslušné statistiky vždy trochu upravit, aby se lidu vlil optimismus do žil? V extrémním případě by chleba mohl být z otrub, ale všechny křivky by ukazovaly vzhůru, tak jak to má být. Krize ostatně vzniká v zásadě pocitem krize.

Jednat znamená mít pravdu. Protože máme o světě spolehlivou představu. Aby mohla být věta pravdivá, musí být pravda. Pravdivé věty jsou možné jen díky tomu, že skutečnost není nekonečně mnohoznačná a proměnlivá - skutečnost má svou pravdivost, svou pravdu. To, že naše věty jsou pravdivé, že podle nich můžeme žít, nás vede k uvědomění, že vzdor všem postmoderním módám je ve světě našeho života pravda.

Když již prostou radost, žalost neukryjeme v obličeji, tím méně dovedeme zatajit prudké vášně. Ozývá se v jejich průběhu srdce klokotem, dech vyrážíme, tepna bije mlátem. A jindy nenahmatáš tepny, dechu nepopadneš, "krve se nedořežeš". I kráse a pravdivosti skladby nevěříme, dokud "po zádech mráz nejde", dokud nezapomeneme dýchat, dokud obličej nestrnul, dokud se nezabarví ruměně, aby hned nato nepokryl se bledostí.

Svobodu nelze jenom mít, nelze ji jenom užívat. Je potřeba ji stále nabývat a vytvářet ji pravdou.

Svoboda nabývá své plné hodnoty teprve přijetím pravdy. Ve světě bez pravdy ztrácí svoboda svůj základ a člověk je vystaven síle vášní a otevřených nebo skrytých podmíněností. [Centesimus annus, č.4]

Noviny a novináři lžou tak často, že někdy obelžou i sami sebe.

Nepoužívejte toho cizího slova "ideál". Máme pro ně vhodné norské slovo "lež".

Čím blíže jsou lidé pravdě, tím jsou snášenlivější vůči cizím omylům. A opačně.

Pravda má tu výhodu, že si člověk nemusí pamatovat, co řekl.