Citáty o knihách

"Vybranými a zkomolenými citáty dal úplně jiný smysl té knížce a ještě mě sepsul mravně: prý bych mohl napsat objektivní knihu o USA, kdybych se prý… nebál."

"Má neamerická tragédie v Americe začíná tím, že mohu psát jen o prostředí, v kterém žiji. Ve svých knihách o Americe jsem tedy psal nejvíce o emigrantech. Ale i to málo z líčení výhradně amerického života v románech jako Sedmkrát v hlavní úloze, Půlnoční pacient aj. šla děsivě na nervy vlastníkům pravého a přímého pohledu na zdejší život. Proč? Povím to krátce: protože většina Američanů, nejen kritiků, nesnáší pohled na sebe z nového úhlu."

"Chci jen říci pouze určitá fakta o svých českých literárních láskách. K nim patří především Julius Zeyer, a věřte tomu nebo ne, zejména Jan Maria Plojhar pro hrdinův vztah k domovině. A pak záležitost dvou literárních kmotrů z Vodňan, které asi miloval, ale kterým se nemohl přece obdivovat. A nakonec ty stálé úniky z domova do ciziny, jeho přátelství s dánským klasikem J. P. Jacobsenem (poznali se v Itálii), jeho dopisy, neznámé v Čechách, ale už brzy publikované v Itálii, o italské krajině a národu. Ze současníků to nebyl Olbracht. Daleko víc Jan Weiss. Myslím, že jsme se navzájem ovlivňovali. Stylisticky a metafyzicky Jan Čep a z jiných klasiků úplně zapomenutý (v mé době) Josef Uher."

Svět je pěkná kniha, ale málo platna tomu, kdo v ní neumí číst. (Mylord Artur v prvním jednání, výjevu čtrnáctém hry Pamela. Obvykle bývá citováno pravděpodobně z jiného překladu a často nepřesně, např. "Svět je nádherná kniha, ale nemá cenu pro toho, kdo neumí číst.")

Zamlčet některé věci je lepší než líčit je jinak, než se přihodily, raději ať se čtenář některé věci nedozví, než aby mu byly podávány v podobě, které neodpovídají historické pravdě.

Politická reprezentace v Maďarsku se vydává na historicky nebezpečnou cestu. Ignoruje dobré evropské mravy, popírá zásady mezinárodního práva, uzavírá se do kruhu politického sebeklamu, nerespektuje literu, ducha i mechanismy podepsaných dvoustranných i mnohostranných smluv. (o maďarském zákoně, kterým získávají maďarské občanství i osoby bez trvalého pobytu v zemi)

Politika je duchovní záležitost a pro politiky platí totéž, co pro spisovatele - je to věc svědomí. Jsme ale bohužel svědky devalvace osobností jak v literatuře, tak v politice. Nevím, z jakého důvodu, a pochybuji, že někdo na světě to ví.

Řekla bych, že v průměru se dnes lidem daří dobře. Oni ale bohužel příliš hledí na to, aby se jim dařilo ještě líp, a zapomínají, že to není to nejdůlěžitější. (V rozhovoru pro knihu Renáty Holčákové Ztráty a nálezy v životě.)

Nikdy nepoužil slovo, kvůli kterému by čtenář musel zalistovat ve slovníku. (o Ernestu Hemingwayovi)

Muži umělci jsou umělci, ženy umělkyně jsou ženy. Takhle věci fungují a bylo to tak vždycky. Literatura je ještě více macho-umění než ostatní. Existuje hranice mezi sentimentální literaturou a mužnou literaturou, na kterou by mělo být pamatováno. Muži spisovatelé mají svou plodnost velmi zakotvenou a je to hrůza, pokud žena prodá více knih než oni. [Male artists are artists, female artists are women. That’s the way things work, and they have always been this way. Literature is an even more macho art than others. There’s a border between sentimental literature and virile literature, which should be kept in mind. Male writers are very embedded into their virility, and it’s a threat if we women sell more books than them.]

Již titul mé knihy "Blahobyt pro všechny" je velmi problematický, neboť neodpovídá vůbec mému přesvědčení, že již samotným dosažením tohoto cíle dojde ke štěstí a spokojenosti německého obyvatelstva a že by blahobyt pro všechny sám o sobě zaručoval vytvoření harmonie uvnitř lidské společnosti.

Nejsem ateista. A myslím, že se nemůžu označit za panteistu. Je to otázka, jež je příliš široká pro naši omezenou mysl. Jsme jako malé dítě, vcházející do obrovské knihovny, přeplněné knihami v nejrůznějších řečech. Dítě ví, že někdo musel ty knihy napsat, ale neví, jak je napsal. Nerozumí řečem, ve kterých jsou knihy napsané. Matně tuší jakýsi nadpřirozený pořádek v tom, jak jsou knihy uspořádané, ale nic o něm neví. Takové je podle mě postavení i toho nejinteligentnějšího člověka vůči Bohu.

Je to jeden z těch, kteří si kryjí záda pro historické knihy. Když nyní neuspějeme, budou moci říci: Já vám to říkal. -. Stanley A. McChrystal

Spisovatel Dovlatov rozpoznává příliš omezenou škálu jemnosti duše. Roztok jeho prózy není silný ani spalující. Nejsilnější literatura je literatura tragická. Ten, kdo nepracuje v žánru tragédie, je odsouzen k druhořadosti, aťsi ho budou vydávat do aleluja. Se slabým světélkem v rukou velkým lesem temnoty neprojdeš. - Eduard Limonov

Moje knihy nejsou historické romány. Když píšete o minulosti, píšete o své současnosti. Tomu se nedá vyhnout. Jiná historická doba je spíš způsobem, jak román někam umístit.

Vždy jsem se snažil do svých děl dostat pocit odcizení a ohrožení, který je pro naši dobu plné skepse a nedůvěry typický. Své romány bych těžko mohl napsat v době před zavražděním prezidenta Kennedyho.

Každý nový román posouvá můj termín odevzdání, tak mě jen nechte žít tak dlouho, abych dokončil další knihu.

I když jsem žil až do roku 2000, spisovatel Miguel Delibes zemřel v Madridu 21. 5. 1998 na operačním stole kliniky La Luz. V tom to je, poslední literární roky mu byly k ničemu. (vlastní epitaf)

Popularita knih a filmů zabývající se válkou a násilím se dá srovnat s pornografií....svědčí o potěšení, které poskytuje zástupné uspokojení frustrovaných sklonů.

Dostojevskij se dotkl téměř všech témat, která znepokojují moderního člověka - svobody, důsledků existence či neexistence Boha, individuální oběti ve prospěch celku, revoluce a zániku lidské racionality. Našim problémům můžeme dost dobře porozumět prostou četbou Dostojevského románů.