Citáty o historii

Byl to historik, který se nořil do temných vod minulosti, aby odtud vynášel perly nádhery pod slovenské slunce. Spisovatel, který velkou část svého života zasvětil své zvláštní lásce - dějinému výzkumu amerických Slováků... [Bol to historik, ktorý sa vnáral do temných vôd minulosti, aby odtiaľ vynášal perly nádhery pod slovenské slnce. Spisovateľ, ktorý veľkú časť svojho života posvätil svojej obzvláštnej láske - dejimmému výskumu amerických Slovákov.... - Andrej Žarnov]

Ode dneška by mělo být spojení Vítězný únor navždy přiřazeno k tomuto historickému vítězství! (po vítězství ČR v Naganu)

Přepište dějiny. (po skončení finále ZOH 1998 v Naganu)

Je to prostě jakási nová móda, móda boření mýtů, móda nastavování zrcadla, móda zvláštní, leckdy velmi flagelantské reinterpretace vlastních dějin. Často se dovídáme z různých povrchních komentářů (a teď budu schválně přestřelovat, ale ne moc), že husité byli vlastně banda obyčejných lapků, kteří jen ničili a drancovali Evropu, že doba pobělohorská nebyla dobou temna, ale naopak dobou rozkvětu a vzdělanosti, a že v Rakousko-Uhersku se nám vlastně dařilo docela dobře, a neměli jsme je proto bourat, stačilo je přetvořit jenom na jakousi středoevropskou nebo podunajskou federaci. Někdy to zkrátka vypadá, že stačí jen otočit znaménka a barvy, zaměnit bílou za černou, dát místo plusu minus - a hle, nové české dějiny jsou na světě. Takového Edvarda Beneše jsme ostatně od roku 1989 stačili otočit už dvakrát. Napřed to byl exponent buržoazie - za komunistického režimu, po listopadu 89 se z něj nakrátko stal významný demokratický politik - a dnes už je to opět v médiích jakýsi přisluhovač nebo dokonce agent Stalina. A když už jsme u toho: hlavní tragédií druhé světové války, jak se někdy zdá při četbě médií nebo dívání se na televizi, už není nacistická genocida českého národa, ale poválečné excesy během odsunu Němců. Dámy a pánové, já záměrně karikuji, záměrně to přeháním - a vy to víte. Ale stejně tak víte, že kus pravdy mám, a já zase vím, že vás to - stejně jako mě - zlobí. Máme zaplaťpánbůh demokracii, máme zaplaťpánbůh svobodu slova, a proto nechť si každý říká a píše, co chce. Ale to, vážení přátelé, platí i pro nás. Proto si tady slibme, že k těmto věcem nebudeme mlčet, že budeme psát a mluvit, kde to půjde a jak to půjde, a že prostě nenecháme veřejný prostor zaplnit povídačkami o vlastní historii, která je obrácená naruby pod praporem jakési podivné nesmyslné sebereflexe. Když to budeme dělat, tak to nejhorší, co se nám může stát, je, že nám nějaký krasoduch občas vynadá do nacionalistů nebo nás obviní, že máme jiráskovsko-nejedlovské vidění světa - a to, dámy a pánové, nebolí, na to se dá zvyknout.

Nikdy nebudu někým, kdo píše výlučně o zpěvu ptáků, ačkoliv zpěv ptáků velmi obdivuji, ale ne natolik, abych se stáhl ze světa historie, protože historický svět je také přitažlivý. To co mne doopravdy zajímá, je sepětí historického světa s nehybným světem kosmickým, nebo lépe řečeno pohybujícím se, ale v úplně jiném rytmu. Nikdy nebudu vědět, jak ty dva světy spolu existují: bojují jeden s druhým a doplňují se navzájem - a to rozhodně stojí za úvahu.

Historie se nikdy neopakuje. To jenom špatní historici se opakují.

Dráždila ho jeho vlastní neschopnost vtisknout nové společnosti vlastní poselství sociálního pokroku, intelektuální integrity, estetické kultivovanosti a evidentní oddanosti míru. Izrael byl zrozen v násilí a konfliktu; a musel žít dál v podmínkách bojové pohotovosti. Byly doby, kdy se Weizmanna zmocňovaly palčivé obavy o vnitřní kvality Izraele. Ale kdykoli upadl do pochybností a lítosti, pohlédl ven z okna na Rechovot na svěže se zelenající zvlněné pláni a na nádherné pomerančovníkové háje obklopující vědecké laboratoře založení díky jeho inspiraci. V jasných dnech jeho pohled dosáhl až k Judským horám. Krajina před nimi byla poseta vesnicemi a městečky typickými pro nový rozmach židovské národní vitality. A pak se ho zmocnilo hluboké uspokojení a mysl se mu uklidnila, jak se slušelo na člověka, který se dožil, především díky vlastnímu úsilí, proměny své odvážné vize v živoucí a pevnou realitu v míře, jakou s ním nesdílela žádná osobnost soudobých dějin. [Abba Eban]

V propasti dějin je pro všechny dost místa.

Historik dělá pro minulost to, co kartářka pro budoucnost. Kartářka je ovšem vystavena ověření, historik ne.

Pozdní dvacáté století se podle mne určitě zapíše do dějin jako éra farmaceutické klauniády. Můj vlastní bratr se vrátil z New Yorku s hlavou vybombardovanou Darvonem a Ritalinem a Methaqualonem a Valiem a Bůh ví čím ještě. Měl předpisy na jednu každou věc z tohohle seznamu. Řekl, že se vrací domů objevit své kořeny, ale když jsem uslyšel o všech těch pilulkách, napadlo mě, že bude mít štěstí, nahmátne-li si oběma rukama zadek. Napadlo mě, že byl vůbec zázrak, že našel správný sjezd z mezistátky.

Historii je nutno studovat i jako historii současnosti. To se nedá odtrhnout. Každý pohled na historický fakt minulosti, je vždy poznamenán vaším světonázorem, vaším pojetím i tím, co zrovna prožíváte a v jakém prostředí žijete.

Historie není tragédie. Abychom pochopili historickou skutečnost, je někdy nezbytné neznat výsledek.

Moje zběhnutí bylo největším selháním ruských výzvědných služeb, patrně v celé jejich historii. My defection was the major failure of the Russian intelligence, probably in its whole history.

Nenávidím myšlenku, že všechno co děláte je nové. To je povrchní. Pouze někdo, kdo nezná historii a moc nečte, nachází vše nové a originální. [I hate the idea that everything you do is new. It is frivolous. Only someone who knows no history and has not read much finds everything new and original.]

Statky přicházejí a odcházejí. V dějinách se tohle opakuje stále. Kdybych měl vypočítávat, kdy a kdo nám už zkonfiskoval majetek, byla by to dlouhá řada… V šestnáctém století po šmalkaldské protireformační válce to udělal habsburský panovník Karel V., potom švédský král, potom Napoleon, pak král bavorský, po první světové válce se z majetku něco ulouplo při pozemkové reformě, za druhé světové války nám majetek sebrali Němci a po ní komunisté. Nakonec zjistíte, že majetek postrádá stálost a podléhá času.

Byla světlem, světlem v hrůzných temnotách Varšavského ghetta. - historik a spisovatel Jacek Leociak

Dějiny se neodvíjejí lineárně, nýbrž jsou výsledkem působení protikladných sil, antinomií, které se vzájemně oplodňují: přímo v lůně modernosti už byly zárodky síly, která nakonec povstala proti racionalismu a strojům.

Reprezentují duchovní podstatu a zkušenosti, které dovedeme zobrazit a evokovat jen my. Moje zkušenosti jsou zkušenostmi člověka žijícího ve střední Evropě, v Maďarsku. A ty jsou docela jiné než zkušenosti Západoevropana. My jsme hodně viděli a prožili, byli jsme svědky proměnlivého postoje spoluobčanů, nejrůznějších zvratů charakterů vyprovokovaných historickými událostmi. (o svých filmech)

Čím méně žilo přímých svědků, tím volnější ruce měli historici.

Představují část naší historie a naší identity. V Iráku byla židovská komunita přítomna 2500 let. Nastal čas nám náš majetek vrátit. (o archivu irácké židovské komunity odvezeném z Iráku Američany)